Letní únava
Nemusí být jen z vedra. Může upozornit i na problém s metabolismem!
Nejtypičtějšími projevy toho, že se náš organismus s letním režimem nedokáže vyrovnat, bývají výrazná únava, slabost, závratě, bolesti hlavy, nevolnost, svalové křeče nebo zhoršená schopnost soustředit se. Nemusí přitom jít pouze o důsledek vysokých teplot. Letní měsíce bývají spojené také se zvýšenou fyzickou aktivitou, dehydratací či změnami ve stravovacím režimu, přičemž všechny tyto faktory mohou narušit metabolickou rovnováhu. Výraznější problémy proto mívají lidé s vrozenými poruchami metabolismu, ale také pacienti s diabetem či jinými získanými onemocněními. Riziko představuje rovněž delší hladovění, cestování nebo infekční onemocnění. „Tyto obtíže mohou někdy signalizovat metabolickou poruchu, například poruchu metabolismu glukózy či lipidů nebo některé ze vzácných dědičných metabolických onemocnění. Pokud se opakují, jsou intenzivní a přetrvávají i po dostatečné hydrataci a odpočinku, může jít o první signál chronického onemocnění,“ vysvětluje Mgr. Hana Sládková Kavínová, vědecká specialistka na nutriční genetiku ze společnosti GHC Genetics.
Poruchy vrozené i získané
Metabolické poruchy představují širokou skupinu onemocnění, která spojuje skutečnost, že při nich organismus nedokáže správně zpracovávat nebo využívat živiny, například cukry, tuky, bílkoviny či stopové prvky, jako jsou železo či měď. Mezi nejznámější patří diabetes mellitus, poruchy metabolismu lipidů, jako je hypercholesterolemie, nebo obezita a metabolický syndrom. Mnohem vzácnější, avšak o to závažnější, jsou dědičné poruchy metabolismu, například fenylketonurie, Wilsonova choroba či hemochromatóza. Tato skupina se dále dělí na vrozené a získané poruchy. Vrozené poruchy jsou způsobeny genetickou variantou přítomnou již od narození a obvykle souvisejí s narušenou funkcí konkrétního enzymu. V těle se pak může hromadit látka, která ho postupně poškozuje. Většinou se projeví už v dětství a mohou být velmi závažné. Získané poruchy vznikají v průběhu života kombinací genetických predispozic, životního stylu, věku a dalších onemocnění. Nejčastěji se objevují ve středním až vyšším věku. Podíl genetiky se u jednotlivých onemocnění výrazně liší. „U monogenních dědičných metabolických poruch může dosahovat až 100 %. U získaných onemocnění, jako jsou diabetes 2. typu nebo metabolický syndrom, jde o kombinaci genetické predispozice a životního stylu. Přesný podíl genetiky v těchto případech stanoven není a různé studie často uvádějí rozmezí mezi 25 a 75 %,“ říká Sládková Kavínová. U získaných poruch proto hraje důležitou roli životospráva, která může jejich nástup oddálit nebo dokonce zcela zabránit jejich vzniku.
Stín ani sklenice vody už nestačí?
Obecně platí, že vyšší riziko mají lidé s pozitivní rodinnou anamnézou metabolických nebo kardiovaskulárních onemocnění, osoby s nadváhou, sedavým způsobem života či nevhodnými stravovacími návyky. U dědičných poruch je podstatný zejména výskyt onemocnění v rodině nebo narození dítěte s vrozenou metabolickou vadou. Většinu dědičných metabolických poruch zatím nelze zcela vyléčit, protože jejich příčinou je genetická změna. Díky moderní diagnostice a cílené léčbě však lze u řady pacientů příznaky výrazně zmírnit, předcházet komplikacím a umožnit jim kvalitní život. Klíčovým faktorem úspěchu přitom zůstává včasné odhalení. „Pozornost by měly vzbudit především opakované nebo nevysvětlitelné obtíže, které neodpovídají běžné reakci na horké počasí. Varovnými příznaky mohou být kolapsové stavy, poruchy vědomí, zvracení, hypoglykemie, tmavá moč po zátěži nebo dlouhodobě přetrvávající únava či výrazná svalová slabost po fyzické námaze,“ upozorňuje odbornice. Pokud se podobné obtíže opakují, objevují se již od dětství nebo se v rodině vyskytují metabolická či jiná onemocnění, je namístě konzultovat zdravotní stav s lékařem.
Text: redakce, foto: Shutterstock a archiv redakce