Laskavé vyprávění laskavé autorky
Seznamte se s kanadskou spisovatelkou Louise Pennyovou, která prorazila psaním skvělých detektivních příběhů!
Domácí recenze, v tomto případě kanadské, nešetří slovy chvály. Jinak tomu není ani u těch zahraničních, včetně českých. Spisovatelku Louise Pennyovou to jistě těší, ostatně každý je rád, když ho kritici nezašlapou do země, ale naopak ho vyzdvihnou. Mnohem důležitější pro ni, stejně jako pro jiné umělce, je však ohlas u čtenářů, potažmo u diváků či posluchačů, podle oboru. Detektivní příběhy s vrchním inspektorem Armandem Gamachem ze Sûreté v Quebecu a jeho spolupracovníky si získaly srdce a přízeň milionů čtenářů na celém světě. Ovšem všechno mohlo být jinak a Louise Pennyovou bychom znali jako autorku historických děl. Ale spíše neznali, protože těžko lze předpokládat, že by s nimi, pokud by jich napsala víc, dosáhla takového věhlasu a dočkala by se překladů do bezmála třiceti jazyků.
Dědictví po matce
Nikoliv materiální, to možná také, ale duševní. Louise Pennyová se v roce 1958 narodila v kanadském Torontu mamince, která byla neobyčejně vášnivou čtenářkou především detektivní literatury. Není proto divu, že dcerka, od narození obklopená množstvím knížek, tuto nebývalou náklonnost podědila a už od dětství četla Agathu Christie, Georgese Simenona, Dorothy Sayersovou, Ngaio Marshovou, Josephine Teyovou a další autory detektivního žánru. Jak je z pouhých několika jmen patrné, vybírala si ty nejkvalitnější a nejuznávanější, kteří v tomto literárním oboru kdy tvořili. Jinak ale bylo dětství a dospívání Louise stejné jako u ostatních dětí. Po základní a střední škole absolvovala v roce 1979 Ryerson Polytechnical Institut, který se dnes jmenuje Ryerson University. Ta je jednou ze tří univerzit v kanadském Torontu a její osnovy nabízejí vědecké, umělecké a kulturní obory ve více než stovce studijních programů v různých oborech. Mimochodem, na této univerzitě studoval i známý kanadsko-americký herec, muzikant, spisovatel a producent Eric McCormak. O tom, jakým oborům se věnovala budoucí spisovatelka, vypovídá její zaměstnání, do kterého nastoupila.
Úspěšná (nejen) novinářka
Po ukončení vysokoškolského studia začala Louise Pennyová pracovat jako rozhlasová redaktorka a moderátorka v Canadian Broadcasting Corporation. Točila reportáže a rozhovory, produkovala dokumentární pořady, ale sama také vystupovala v různých pořadech jako host. Za dobu své osmnáctileté novinářské kariéry si dokázala vybudovat skutečně velké renomé. Její práce ji zavedla do různých kanadských měst, například do Winnipegu, Quebecu nebo Montrealu – tam mimochodem odvysílala svůj poslední program. Když potkala svého manžela Michaela Whiteheada, vedoucího hematologa nemocnice Montreal Children´s Hospital, ukončila vlastní novinářskou kariéru, přestěhovala se na předměstí Montrealu a začala psát knížky. Ovšem nikoli některý z příběhů, které ji proslavily.
Zdařilý start
Louise Pennyová se pustila do historického románu. Naštěstí pro všechny budoucí fanoušky a obdivovatele inspektora Gamache jí to moc nešlo a měla problémy s jeho dokončením. A tak historický román odložila a dala se do psaní detektivních příběhů. Hned ten první, Zátiší, se umístil v soutěži Debut Dagger, kterého se zúčastnilo osm set spisovatelů, na druhém místě. Tím úspěch, který ale nepřišel ihned s dopsáním posledního slova knihy, nekončil, protože Zátiší získalo celou řadu dalších cen, například New Blood Dagger, Arthur Ellis Awards v Kanadě za nejlepší prvotinu v oboru kriminální novela nebo Barry Award za totéž ve Spojených státech amerických. Podobný scénář se už řadu let opakuje po vydání každého dalšího románu, jehož ústřední postavou je Armando Gamache a malebná vesnička Three Pines – ocenění, nominace na ocenění a především neuvěřitelný zájem čtenářů z celého světa. Tomu se říká úspěch, i když se nedostavil ze dne na den. A právě proto, že Louise Pennyová z vlastní zkušenosti ví, jak nesnadné je prosadit se, podílela se v roce 2009 na vzniku nové ceny pro začínající a dosud nepublikované kanadské autory.
Svéráz jménem Three Pines
Pro čtenáře, kteří před drsnými příběhy popisujícími často velmi naturalisticky mordy a mučení dávají přednost spíše klasické tradiční detektivce s důrazem na psychologii postav, jsou příběhy Louise Pennyové jako dělané. Rozhodně jimi nepohrdnou ani ti, kteří jinak detektivky nečtou. Autorka má neuvěřitelný vypravěčský dar, od prvních řádků vás vtáhne do děje a prostředí tak, že máte pocit, jako byste byli součástí celé té malebné a poklidné vesničky Three Pines a jejích svérázných obyvatel, kde se ovšem čas od času stane vražda. I přesto by tam každý z nás rád bydlel, pokud by mu nevadily velké mrazy a spousty sněhu v poměrně dlouho trvající zimě. O nápadu vymyslet právě takovou vesničku, jakou popisuje, a s takovými lidi, kteří ji obývají, se Louise Pennyová kdysi vyjádřila v tom smyslu, že chtěla napsat milý a pohodový příběh z prostředí, kde by sama chtěla žít, a o lidech, které by chtěla za přátele. „Zkrátka laskavý příběh, sem tam nějaká ta vražda.“ Při své práci reportérky se totiž setkávala se zločiny a případy plnými krutosti, takže o ničem takovém už psát nechtěla. A protože v posledních letech žije ve vesnici, která jí skýtá množství námětů, můžeme se těšit na řadu dalších příběhů. „Pro spisovatele je výhodou, že může protivné sousedy dát zavraždit, tedy na papíře,“ říká s humorem, který využívá i ve svých knihách.
Pomáhat je pro ni samozřejmé
Louise Pennyová žila řadu let ve spokojeném manželství s hematologem Michaelem Whiteheadem. Od 16. září 2016 je však vdovou, manžel bohužel trpěl Alzheimerovou chorobou. Spisovatelka o něj pečovala, jak jen to šlo a dokud to šlo. Dnes se problematice této nemoci a možnostem její léčby stále věnuje, vystupuje na různých konferencích, finančně přispívá na výzkum a také chodí pomáhat do pečovatelských center. Dobře ví, jak náročné je starat se o lidi postižené touto chorobou, a chápe potřeby jejich, ale i jejich nejbližších. Součástí spisovatelčiny rodiny vždy byli také psí kamarádi. S manželem měli nejprve dva zlaté retrívry, k nimž později přibyl ještě třetí, kterého se ujali a zachránili ho. Našli ho v zuboženém stavu, který mu způsobil původní majitel, který psa týral. U nových páníčků našel péči a hlavně lásku, takže nakonec prožil krásný život. O tom, jak je těžké vyrovnat se s odchodem čtyřnohého kamaráda, pak autorka napsala v knížce Vražedný chlad, kde inspektor Gamache vzpomíná na okamžiky, které zažíval, když opouštěl tento svět jeho milovaný pes. Louise Pennyová dokazuje, že je nejen skvělá spisovatelka, ale i laskavý člověk, který pomáhá nejen lidem, ale i zvířatům. Nikoho asi neudiví, že se v roce 2003 stala členkou Řádu Kanady, což je nejvyšší civilní vyznamenání této země, které je udělováno lidem, kteří naplňují heslo Desiderantes meliorem patriam, což se dá přeložit jako ti, co se zasloužili o lepší zemi. Louise Pennyová se stala členkou za svůj přínos pro kanadskou kulturu, čímž se nemyslí pouze literatura.
Text: Anežka Kollmannová, foto: Euromedia group, http://louisepenny.blogspot.com, www.facebook.com/pg/louisepennyauthor