Problém a řešení,  Psychologie

Jsem nesmělý, ale léčím se!

Tak praví titul známé komedie s Pierrem Richardem, který se pro svou lásku rozhodl „léčit“ opravdu radikálně a s gagy sobě vlastními. Pokud se i vy chcete zbavit nesmělosti, tak náročné to mít nebudete.

Když se kouknete do některého z časopisů pro ženy, snadno se dozvíte, jak se má správně zacházet se světem a muži. Ty tam jsou časy, kdy se doporučovalo „sedávej, panenko, v koutě“: dnešní žena má být asertivní, nebát se v restauraci oslovit muže, který se jí líbí, a i v případě, že nemá zcela dokonalé tělo, má umět okouzlit společnost svou výřečností a šarmem, aby si získala obdiv a pozornost. Kdo z nás ale takový opravdu je? Většina lidí je při veřejném vystupování nervózní, a někteří dokonce natolik, že se bojí do společnosti chodit a cítí se méněcenní, protože nejsou tak suverénní, jak by chtěli být.

Co je nesmělost

Poznáte, jak vypadá nesmělý člověk? Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Mladík, který už třikrát otevřel pusu, aby oslovil slečnu na vedlejším sedadle vlaku, ale pokaždé ji zase zavřel, vypadá jako jasný stydlín – ale možná jen přemýšlí, jak nejlépe konverzaci zahájit, aby zvýšil své šance, že dívku zaujme. A někdy zase o sobě člověk tvrdí, že je nesmělý, a to mu slouží jako omluva za neúspěchy. Jeho problém přitom může být úplně jiný. Může se stát, že ve skutečnosti vlastně o nikoho nestojí, ale sobě i okolí namlouvá, že za to může nesmělost.


Stydlivost je termín ze sociální psychologie, jímž se označují nepříjemné pocity nebo strach, které člověk pociťuje v blízkosti jiných lidí, zejména pokud jde o osoby neznámé nebo o nové situace. Má řadu stupňů, silnější formy se často označují jako sociální fobie nebo sociální úzkostná porucha. Stydlivost se může projevovat tím, že v situacích, které vám nejsou příjemné, nevíte, co říci, a také jistými fyzickými příznaky nevolnosti, červenáním a podobně; obvyklá je kombinace obojího. Tyto zážitky v člověku často vyvolají pocity méněcennosti z toho, že je nudný, nebo ho naopak donutí na sebe upozornit způsobem, který je neobratný a vede spíše k prohloubení odstupu od ostatních.

Strach bývá oprávněný

Definovat psychologické pojmy bývá velmi těžké, k nesmělosti je ale k dispozici jednoduchý klíč. Jde o to, že se lidé bojí citového zranění. Strachují se, že je někdo zesměšní, že se jejich názory či vyprávění nebudou líbit. Často mají k podobné obavě dokonce důvod, protože se jim už v minulosti něco podobného stalo. Situaci společenského faux pas nebo zesměšnění zažil asi každý – jenže zatímco „nesmělé“ paralyzuje obava, že se tyhle nepříjemné situace mohou opakovat, většina lidí se umí vyrovnat se stresem z možné nepříjemnosti. Což ovšem neznamená, že se mezi neznámými lidmi a v nových situacích cítí báječně.

Leckoho to osloví

Pokud i vy patříte k těm, kdo se raději drží stranou, nemusíte propadat skepsi. Když je někdo plachý, nepředvádí se, ale přitom o věcech přemýšlí a má co nabídnout, je jen otázka času, kdy si toho někdo všimne. Spousta lidí dává přednost partnerům, kteří se nemají potřebu předvést a prosazovat za každou cenu.

Jak se nesmělosti zbavit?

Pokud soudíte, že jste nesmělí, a chcete to změnit, nabízí psychologové několik tipů, jak to udělat. Musíte se rozhodnout, že vám bude jedno, jak vás bude okolí přijímat. Uděláte nebo řeknete to, co chcete, a nebude pro vás kritérium to, co si myslí ostatní. Podstatné je, jestli jste řekli to, co jste chtěli, a jak jste to chtěli říct. Člověk se prostě musí odhodlat, že sdělí svůj názor, svoji myšlenku nebo zkušenost, a nenechá se stresovat možnými následky. Pomoci může i to, že se člověk pocvičí ve vyjadřování svých názorů v elektronické komunikaci. Na chatu, v diskusních fórech, prostřednictvím instant messengerů (například ICQ nebo psaný skype): tam všude může člověk vyjádřit své myšlenky, ale má mnohem větší prostor si je promyslet a formulovat je tak, aby se při jejich prezentaci cítil co nejjistěji. Sebejistota vypěstovaná v elektronické komunikaci pak usnadní i rozhovory tváří v tvář.

Vybírejte příjemná témata

Konverzaci si také můžete hodně usnadnit, pokud budete umět správně vybrat téma, o kterém se budete s druhými lidmi bavit. Často totiž není až tak důležité, jak vypadáte nebo zda jste duchaplní… přijetí okolím bude jednodušší, když si promyslíte, co chtějí druzí slyšet. Každý rád slyší hezké věci. Proč se lidé s někým stýkají? Často je to proto, že si ten druhý o nich myslí, že jsou skvělí. Proto si komunikaci usnadníte, pokud si vždycky najdete něco, co na lidech můžete ocenit. Když ženě, kterou chcete oslovit, řeknete, že má hezký svetr nebo sympatického pejska, jistě k vám bude vlídnější. Toho ovšem nedosáhnete, pokud konverzaci zahájíte upozorněním, že má vzadu na sukni skvrnu (byť to myslíte dobře), nebo (stejně přátelskou) nabídkou antihistaminik, která by jí pomohla od posmrkávání a červených očí. Rozhodně byste ale neměli lhát. Jen na každém hledejte to, co je hezké. Něco dobrého se totiž najde na každém – a i na vás.

Text: Soňa Zavadilová, foto: Shutterstock







Koupit časopis