Jde to i bez soli!

Sůl může být nad zlato, ale jak pro koho, jak kdy a v jakém množství. Při nadměrné konzumaci soli nás po čase začnou trápit zdravotní problémy.

Kdybychom žili u moře a od narození se v něm od rána do večera cachtali, pak by možná nikomu nepřišlo divné, že jsme prosolení jako tresky. Po pravdě řečeno, v žádné přímořské zemi jsem neviděla domorodce nořit se do slaných vln, nanejvýš smočili palec u nohy. Asi tak zjišťovali, jaký bude rybolov. A při přípravě ulovených rybek a jiných plodů moře to s jejich dochucováním solí také nepřeháněli. To jenom u nás hned vyvádíme, když na stole chybí slánka, a bez ochutnání pokrmu ji rovnou používáme. Na druhou stranu existují i lidé, a v poslední době jich přibývá, kteří ani pořádně netuší, jak solnička vypadá.

Co tedy se solí? Zavrhnout?

Rozhodně ne! Sůl, přesně chlorid sodný, tedy chemická sloučenina sodíku a chloru, stejně jako další minerální látky nutně potřebujeme pro správné fungování všech orgánů a tkání v našem těle. Organismus si ani minerální látky, ani stopové prvky sám nedokáže vytvořit, a proto je musí přijímat zvenčí v potravinách a tekutinách. Sůl se podílí na udržování rovnováhy tekutin a výši krevního tlaku, na správné funkci srdce, nervů a svalů a má vliv na vstřebávání různých látek ve střevech či ledvinách. Ovšem počítat musíme i s jejími negativními stránkami. Její nadbytek je právě pro srdce, mozek, ledviny a další orgány nebezpečný. Sůl také zvyšuje riziko vzniku osteoporózy. Proto je důležité nepřehánět to s její konzumací, ale zcela ji vyřadit z jídelníčku není nutné a ani žádoucí.

Doporučená dávka

Ta činí pět gramů denně, ale u nás ji většina lidí nejméně dvojnásobně překračuje. Málokdo si totiž uvědomuje, že ještě před tím, než sáhne po solničce, má v sobě alespoň čtyři gramy soli, které do těla dostal konzumací sýrů, uzenin, pečiva, různých pomazánek, konzerv, kořenicích směsí, ale i různých cereálií a dalších pokrmů. Je tedy jasné, že na hranici doporučené denní dávky soli se v podstatě dostaneme, i kdybychom svá jídla konzumovali neslaná. Ale vůbec nesolit opravdu není řešení, to spočívá především v omezení příjmu potravin, které obsahují soli více, než je zdravé, a hlavně nutné. A logicky také ve snížení jejího používání při našem vlastním vaření.

Snadné to nebude

Obzvláště pro ty, kteří jsou zvyklí na slanější chuť a i sladké pokrmy by jim nejvíce chutnaly, kdyby byly osolené. Se snižováním příjmu soli je dobré začínat postupně, nemá smysl jít na to ze dne na den, přestat zcela používat toto ochucovadlo by k ničemu nevedlo, leda ke stresu. Začněte třeba tím, že ze svého dosahu odstraníte slánku a budete nakupovat potraviny, které obsahují méně soli, kterou jim v žádném případě nebudete dodávat doma na talíři. Zřejmě k nejlepším a nejzdravějším způsobům patří postupné kombinování co nejmenšího množství soli s bylinkami, které jídlu dodají správný říz. Časem zjistíte, že méně slané v žádném případě neznamená bez chuti. Sůl je návyková stejně jako například cukr, takže mozek se po určitém čase vyrovná s jejím nižším příjmem. Chlorid sodný potlačuje přirozenou chuť jídel, takže najednou odhalíte nové kulinářské obzory.

Nesolíme, raději kořeníme

A když solíme, tak pouze střídmě – a místo určitého množství soli využijeme k ochucení různé koření a hlavně bylinky. Každá má svou nezaměnitelnou chuť, zelené listy navíc obsahují spoustu vitaminů, především C, kyselinu listovou a množství dalších důležitých minerálních látek. Využití nacházejí ve studené i teplé kuchyni, ovšem dlouhé vaření prospívá málokteré, protože pak ztrácí užitečné látky. V kuchyni rozhodně nezapomínejte na bazalku, která doladí pokrmy z rajčat, saláty, těstoviny, ryby i drůbež. Oregano neboli dobromysl dodá chuť omáčkám, ale i polévkám – stejně jako majoránka, kterou může nahradit, když ji právě nemáme po ruce – těstovinám nebo pizzám. Přidává se do mletého masa, gulášů a především do tučnějších jídel, protože pomáhá s trávením. Oregano je nedílnou součástí provensálského koření. Jednou z mála bylinek, která vydrží bez újmy dlouhé vaření, je tymián, proto je oblíbený při ochucování pokrmů, které vyžadují delší tepelnou úpravu. Meduňka, máta, kopr, kerblík, který chutí i podobou připomíná petržel, ale vůní spíše anýz a je skvělý do krémových polévek a k vaječným pokrmům, medvědí česnek, který mohou bez problémů konzumovat i ti, kterým normální česnek působí zažívací potíže… Seznam využitelných bylinek by byl opravdu předlouhý a každý má šanci najít si takové, které mu budou vyhovovat.

Nechte jídlo zezelenat

Ovšem nikoliv tím, že ho necháte zkazit, ale bylinkami. Pažitka patří k nejvyužívanějším kuchyňským bylinkám do pomazánek, ale i jako posyp například na chléb s máslem, brambory nebo do polévek, protože nejen její chuť, ale i zelená barva dodá pokrmu další rozměr. Podobně zacházíme s natí petrželky kadeřavé či hladkolisté, která se hodí do omáček, polévek, do vaječných pokrmů, k rybám nebo jako ozdoba studených pokrmů. Petrželová nať je velice bohatá na vitaminy. Jedinečnou bylinkou je řeřicha, kterou můžeme mít čerstvou celý rok, protože snadno a rychle vyklíčí na misce s navlhčenou vatou. Má příjemně štiplavou chuť a uplatnění nachází v tvarohových pomazánkách, salátech nebo majonézách. A například míchaná vajíčka nebo omelety posypané řeřichou nemají konkurenci. Rostlinka obsahuje mnoho vitaminů a podporuje metabolismus a tvorbu červených krvinek, vařením ale ztrácí především vitamin C. K ochucovadlům, při jejichž použití můžete úplně vyloučit sůl a především různé kostky do polévky či omáčky, patří libeček. Pár lístků této statné byliny – s množstvím to nesmíte přehánět – skvěle ochutí vývary, ale i šťávu pečených mas nebo vodu, v níž vaříte brambory. Když jednou poznáte libeček, zamilujete si ho a už se bez něj neobejdete.

Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock