JANA URIEL KRATOCHVÍLOVÁ, ZPĚVAČKA

Pochází ze Zlína, jako dítě hrála úspěšně na housle, posléze je vyměnila za kytaru a jako studentka gymnázia tančila ve skupině Franka Towena. Jako zpěvačka prošla několika skupinami, jako byl například Country Beat Jiřího Brabce, Jazz Q, Kroky Františka Janečka, Heval nebo Motor, který založila. V roce 1983 přišlo pozvání na festival v Irsku a poté ve Velké Británii zůstala. Vydávala alba, koncertovala a několikrát si změnila umělecké jméno. Dnes vystupuje jako Uriel se skupinou Illuminati a se svým celoživotním partnerem Jiřím Georgem Hrubešem.

Vypadáte pořád stejně, jako by si vás čas nevšímal.

Nebudu vám to vyvracet, opravdu si připadám pořád stejná a můj Jirka mi to říká také.

Léta se objevují informace o tom, jak se stravujete, byla jste vegetariánka, frutariánka, dnes jste veganka, dá se říct ortodoxní. Kde se to vzalo?

Asi to ve mně bylo odmalička, ale rozhodla nemoc mojí maminky. Na její onkologické onemocnění se přišlo pozdě. Lékaři jí dávali pár dní života. V té době už jsem se zajímala o alternativní medicínu, měla jsem leccos nastudované a věděla jsem, co by si mohlo s rakovinou poradit. A tak jsem maminku odvedla za specialistkou, která se v tom vyznala, ta maminku začala léčit, upravila jsem jí stravu, dávala jí velké dávky vitaminu C a ona žila dalších pětadvacet let. Když se vrátila ode mne z Anglie domů, šla do nemocnice v Motole na kontrolu a lékař se lekl, když ji viděl živou.

Říkáte, že tendence k vegetariánství a veganství ve vás byly odmalička. Jak se to projevovalo?

Maminka nás krmila masem, nutila mi hlavně vnitřnosti, protože se to považovalo za zdravé. Vzpomínám si, jak jsem se pozvracela, když jsem jako batole snědla jitrnici, a problémy s jídlem jsem měla už v mateřské školce. Jednou jsem odmítla sníst maso, které jsme měli k obědu, a nastrkala jsem si ho do krásných bílých ponožek, které mi uháčkovala maminka. Když jsem pak s tím masem v ponožkách utíkala z jídelny, uklouzla jsem na dlaždičkách, rozrazila si bradu a dodnes mám v živé paměti, jak mě tatínek na motorce vezl k lékaři. A to byl pro mě signál, že s masem jsou potíže. A když jsem zjistila, že za naše řízky platí zvířata životem, bylo rozhodnuto.

Jak se stravujete v Anglii, která je vaším druhým domovem, a jak tady v Česku?

Úplně stejně, ovšem cesta k našemu životnímu stylu byla klikatá. Nejdřív jsme v obchodech pročítali etikety na potravinách a zjišťovali, co obsahují. Obstarala jsem si knihu, kde jsem studovala, co představují jednotlivá éčka, a došla k závěru, že nemáme co jíst. Tak jsme zvolili frutariánství, což bylo fajn, protože v Londýně jsou obrovské ovocné trhy. Tehdy už tam se mnou žil můj partner Jirka a také náš kamarád Pavel Trnavský a na nich bylo vidět, jak jim to prospívá. Zeštíhleli, rozjasnil se jim pohled, prostě se z nich stali krásní kluci. Já se pustila do studia, abych pochopila co nejvíc záhad světa a našich těl, nebyli jsme nemocní a energii jsme mohli rozdávat.

Jak je to doma v Česku?

Po návratu jsme přešli na nápoje, nic jsme nejedli, jen pili. Tehdy jsme měli velké turné, já navíc držela čtyřicetidenní půst, ale skončila jsem o den dřív. Byli jsme na návštěvě u mé maminky, ta nám uvařila veganský guláš ze sójového masa, zamkla dveře a otevřela je až poté, když jsme všechno snědli. Jsme vegani, Jirka to střídá s vegetariánstvím, pravidelně držíme třiasedmdesátihodinové půsty, kdy pijeme jen čaj, kávu, bylinkové odvary a vodu se sodou bikarbonou. A k tomu také cvičíme, protože tělo se musí protahovat, aby si kosti udržely pružnost.

Ale něco snad jíte…

Samozřejmě, nešidíme se, ale vše připravujeme jenom z toho, co si sami vypěstujeme.Jirka je v tomto směru odborník, dokáže vypěstovat úplně všechno – rajčata, okurky, papriky, ovoce, bylinky… Používáme olivový olej, pijeme čistou vodu a vlastně to děláme stejně jako kdysi moje babička. Ta měla i ve stáří krásnou pleť, byla zdravá, chodila vzpřímeně, protože jedla jen to, co si vypěstovala na zahrádce.

Nescházejí vám někdy třeba buchty nebo míchaná vajíčka?

Mně ne, ale Jirka občas udělá palačinky bez mléka a místo míchaných vajíček tofu se speciálním kořením. Naučil se skvělá veganská jídla, kterými nikdy nepohrdnou ani jeho kolegové z Pražského výběru. Spoustu receptů máme z kuchařky Lindy McCartney, manželky slavného Paula z Beatles, stojí za vyzkoušení.

Jak vlastně vypadá vaše kuchyně?

Vypadá jako kuchyně muzikantů, máme tam gong, harfu i trubku a já říkám, že v každé kuchyni by mělo být místo mikrovlnky piano.  Hudba léčí – a na rozdíl od našich předků na to zapomínáme. Ti si při práci zpívali, pobrukovali si, což my neděláme, a proto jsme víc nemocní a nervózní. A přitom stačí sednout si, srovnat záda, vydechnout a vydat tón, který si tělo samo vybere. Hned nám bude líp.

Text: Marie Formáčková, foto: Shutterstock a archiv

Bylinné čaje – šanta kočičí, hřebíček a pelyněk

Šantu kočičí milují kočky, ale prospívá i lidem. Čaj ze sušené nebo čerstvé byliny navozuje klidný a uvolněný stav mysli, potlačuje stres a přivolává tím spánek, také mírní menstruační křeče a podporuje pocení. Dvě čajové lžičky sušené nati zalijeme 250 ml vroucí vody a pod pokličkou 10 minut louhujeme.

Hřebíčkový odvar je tradiční domácí prostředek využívaný zejména pro své silné protizánětlivé, dezinfekční a anestetické účinky. Pomáhá při bolestech zubů, zánětech dásní, infekcích dýchacích cest a podporuje trávení. Polévkovou lžíci hřebíčku lehce podrtíme v hmoždíři, zalijeme vodou, přivedeme k varu, tři minuty povaříme a poté pod pokličkou 15 minut louhujeme.

Odvar z pelyňku je silný přírodní prostředek pro podporu trávení a činnosti žlučníku. Kvůli extrémní hořkosti se užívá v malých dávkách. Jednu čajovou lžičku sušeného pelyňku zalijeme 250 ml vroucí vody. Necháme louhovat 10 až 15 minut, poté ihned scedíme.