Bylinky, kam se podíváš

Přesně tak to může vypadat u vás doma, protože bylinky můžete pěstovat na minimálním prostoru úplně všude – snad jen kromě míst, kde je naprostá tma.

V zimě je ideální okenní parapet, od jara do podzimu se bylinkám daří venku. Nejméně práce budeme mít s pěstováním pažitky a řeřichy, které jsou velice nenáročné, ovšem chlebu s máslem či taveným sýrem nebo novým bramborám dodají ten správný říz. Pěstování řeřichy na vlhké vatě nebo papírové utěrce – nikoliv mokré – v misce zvládnou i malé děti. Zatímco semínka řeřichy musíme stále doplňovat, neboť jednou ustřižené výhonky znovu nenarostou, pažitka dorůstá. Při dobré, leč nepřeháněné péči vydrží i několik let v květináčích nebo truhlících dobromysl neboli oregano a meduňka, která je v létě skvělá na dochucení studených nápojů, ale také salátů nebo drůbeže. Pro pěstování doma i venku je ideální rozmarýn, kterým ochutíme především pečená masa. Tymián bude v pokoji odpuzovat hmyz, což se v létě velice hodí, při použití v kuchyni nám pomůže strávit zejména tučná jídla. A podle toho, jaké bylinky máme rádi v jídle nebo je využíváme k léčebným účelům, si vypěstujeme třeba i mateřídoušku, majoránku nebo smil. Na ten se v posledních letech poněkud zapomnělo, ale je to do polévek nebo k dušenému masu či zelenině skvělá bylina v čerstvém i sušeném stavu. Smil připomíná vůní kari koření. Všechny bylinky můžeme pěstovat samostatně v květináčích nebo společně například v takzvaných petrželácích; fantazii se meze nekladou, využít se dá v podstatě jakákoliv nádoba.

A je to v pytli

Běžně tuhle větu používáme pro vyjádření, že se něco nepovedlo. V našem případě je to zcela naopak – co je nebo bude v pytli, to poroste a bude plodit, když se o to budeme patřičně starat. Na balkonech nebo terasách si v plastových nebo jutových pytlích můžeme vypěstovat rajčata, papriky, okurky, cukety a pro radost a okrasu třeba i malé dýně, které pak můžeme zakomponovat do podzimních a zimních dekorací, které ozdobí naše byty. A ten, kdo má rád brambory – ať už jako přílohu nebo samostatný pokrm – jistě nebude váhat s jejich pěstováním v pytli. Pochopitelně ne všechno, co roste, je pro pěstování v pytlích vhodné; již zmíněným bylinkám bude lépe v květináčích a truhlících stejně jako například ředkvičkám, naťové petrželi a další drobné zelenině. Velké košťáloviny také nejsou vhodnými adepty pro pěstování v pytlích, protože potřebují hlubokou a spíše chladnější půdu s dostatkem vody. Půda v pytlích se rychleji zahřívá, což zase vyhovuje bramborám, rajčatům, okurkám a další zelenině. Umístíme-li na balkoně pytle naležato, vytvoříme vhodné „záhonky“ pro jahody, ale i hrášek nebo salát.

Jak a čím začít

Především si musíme uvědomit, jak velký balkon nebo terasu máme a kolik prostoru chceme obětovat pro zeleninovou zahradu, protože asi budeme chtít, aby nám kousek zbyl i na květiny. I to se však dá skloubit: pytel s rajčaty může být zamaskovaný, tedy šikovně obložený, květináči třeba s muškáty, ale tak, aby nám nebránily v přístupu k pytlům. A právě pytle, ať už jutové – ty mají tu výhodu, že propouštějí vzduch i vodu a půda se v nich nepřehřívá ani neplesniví – nebo plastové, jsou dalším krokem k založení balkonové zahrady. Následuje pořízení kvalitního substrátu, který do pytlů nasypeme. Substrát je důležitý a rozhodně se vyplatí ho koupit ve specializovaném obchodě, pokud nemáme možnost namíchat si ho například z kompostu a rašeliny. A pak už můžeme sázet. Výhodnější je koupit si sazenice než se snažit o vlastní výpěstky ze semínek, ale nikdo vám v tom bránit nebude, jenom budete muset s přípravou začít mnohem dříve a možná budete muset občas zazpívat i písničku Křemílka a Vochomůrky: „Vstávej, semínko, holala!“ Ve vegetačním období nesmíme zapomínat ani na přihnojování, nejlépe tekutými hnojivy, a na zalévání odstátou vodou, protože studená čerstvě natočená z vodovodu by rostlinám mohla způsobit teplotní šok.

Ani ovoce nemusí chybět

V dnešní době, kdy můžeme mít balkon plný rajčat, paprik, okurek i brambor, už není problémem pěstovat ve vhodných nádobách také ovoce. K dostání je značné množství speciálně vyšlechtěných a zakrslých odrůd, které jsou vhodné k založení minisadu. Vedle ovoce v našich klimatických podmínkách běžného, jako jsou jabloně, broskvoně, meruňky nebo třešně, můžeme zkusit i něco exotičtějšího. Na trhu jsou běžně k dostání miniaturní odrůdy pomerančovníků, citronovníků i mandarinkovníků. Na nás je pouze rozhodnutí, zda si vybereme odrůdy určené pouze pro dekoraci, nebo ty, jejichž plody můžeme konzumovat. V každém případě citrusy působí velice atraktivně, takže i kdyby úroda nebyla nakonec kdoví jak vysoká, radost i z malých a nepočetných plodů bude veliká. A do nádoby se stromkem můžeme zasadit také převislé měsíční jahody, které poskytnou po celou sezonu bohatou, a hlavně chutnou úrodu. Malý prostor vyžadují miniborůvky, což je keřík, který dorůstá maximálně do výšky 40 až 50 centimetrů. Pro pěstování borůvek nebo jahod nepotřebujeme dokonce ani balkon, stačí květináč nebo truhlík upevněný na okenní římse. A co byste řekli mučence? Tu známe především jako dekorativní rostlinu s obdivuhodnými květy, ale odrůda Frederick nabízí nejen exoticky vyhlížející květy, ale posléze i velice chutné plody.

Nic není bez práce, ani ovoce a zelenina

I když prací na balkonových zahrádkách strávíme mnohem méně času než na normální zahradě, úplně bez práce to nebude. Okopávat a plít budeme minimálně, ale například bramborám budeme do pytle přisypávat kyprou půdu, protože vrstvením značně zvýšíme úrodu. Některé odrůdy rajčat, okurky, hrášek nebo fazole budou požadovat, abychom jim vytvořili oporu. A pochopitelně budeme zalévat a přihnojovat. Ovšem radost z úrody, kterou pak zkonzumujeme, nám tu trochu námahy plně vynahradí. Takže pěstujte, ať můžete jíst vlastnoručně vypěstovanou zeleninu, ovoce i bylinky.

Co si pamatovat

Než se pustíme do zakládání minizahrádky, pořádně si rozmyslíme, co všechno chceme pěstovat. Podle toho si pak připravíme „záhonky“, v našem případě květináče, truhlíky, korýtka, soudky a jiné vhodné nádoby. Všechny musíme opatřit odtokovými otvory, abychom rostliny nepřelévali a zabránili zahnívání kořenového systému. Nezbytná je také kvalitní zemina, kterou koupíme ve specializovaných obchodech, což je nejsnazší cesta. Můžeme si ji také sami namíchat z rašeliny, půdy ze zahrady nebo z pole a z jemného písku, ale to je způsob poněkud obtížnější. Pak už můžeme sázet a pěstovat.

Text: Ivana Dulková, foto Shutterstock