Železnorudsko láká i na podzim

Železnorudsko na Šumavě je jako stvořené na podzimní výlet. Pro putování po horách si můžete vybrat elektrokolo, klasický bicykl nebo se pustit za zdejšími přírodními krásami po svých. My jsme zvolili tu poslední možnost. A stálo to za to.

Jeden z nejkrásnějších výhledů na Šumavě se podle průvodců otevírá z vrcholu Pancíře. Při jasném počasí kromě mnoha dalších kopců vidíte i německý Velký Javor a Alpy. A protože se o tom chceme přesvědčit na vlastní oči, vyrážíme ze železnorudského Špičáku pěkně po svých. Ačkoli odsud vede na vrchol sedačková lanovka, pozorujeme ji jen z dálky. Dvouúseková visutá lanová dráha, dnešním pohledem spíše lanovka babička, je na trase Špičák – Hofmanova Bouda – Pancíř v provozu od roku 1970, tedy už 50 let. Jak se později dozvídáme, o lanové dráze na vrchol Pancíře se začalo uvažovat už v polovině 30. let minulého století. Projekt na tu stávající lanovku, která se skládá ze dvou na sobě nezávislých drah, však vznikl až v roce 1963. Šlo o vůbec první lanovou dráhou vystavěnou na české straně Šumavy. Pokud si chcete zavzpomínat na staré časy a pěkně po jednom, jako kdysi na lanovce na Sněžku, vyjet nahoru, určitě to udělejte. Lanovka, jejíž mezistanice je na Hofmankách, má celkovou délku 2750 m a převýšení 347 m. Je možné na ní přepravovat i kola, v zimě pak třeba sáňky.

Západní část Šumavy jako na dlani

My ale šlapeme na Pancíř, který se tyčí ve výšce 1214 metrů nad mořem, pěšky. Ze Špičáckého sedla volíme cestu po červené značce, dlouhou jen tři kilometry, která nám zabere asi čtyřicet minut. Také na vrcholu Pancíře na nás dýchne historie, i když trochu vzdálenější. Z historických pramenů víme, tu byla v roce 1880 postavena jednoduchá dřevěná chata s rozhlednou. Jednalo se o dřevěnou konstrukci z několika trámů, kterou vybudovali členové Rakouského turistického klubu. Ta však vydržela jen několik let. O více než 40 let později, přesně 28. září roku 1923, v den, kdy si připomínáme svátek sv. Václava, patrona české země, tu Klub československých turistů otevřel turistickou chatu s rozhlednou, která byla postavena za pouhých pět měsíců. Chata byla pojmenována po Jaroslavu Mattušovi, propagátorovi šumavské turistiky. Dnes nese název Horská chata Pancíř. Pokud se tu budete chtít občerstvit, využijte možnosti venkovního posezení. Odměnou vám bude výhled na okolní vrcholky hor, které budete pozorovat – stejně jako my – se zatajeným dechem. Ještě lepší výhled ale budete mít z 15 metrů vysoké rozhledny. Nabízí výhled na západní část Šumavy s nejvyšší horou Velký Javor na německé straně a za jasného počasí, které si vychutnáváme i nyní, můžete z prosklené plošiny spatřit vrcholky Alp v okolí Dachsteinu. Na české straně poznáte Jezerní horu, Český les s Čerchovem, Svatobor, Sedlo, ale i Klatovy. Kdo se může zdržet déle, může se vypravit po hřebenové stezce Pancíř – Můstek – Prenet. Je dlouhá 16 kilometrů a její cíl je na vlakovém nádraží v Zelené Lhotě.

Ledovcová jezera nevynechte

My ale tolik času nemáme, protože se chceme ještě podívat k Černému a Čertovu jezeru. Slézáme proto zase dolů do údolí. Zjišťujeme, že nejrychleji se ze Špičáckého sedla dostaneme k Černému jezeru asfaltovou silničkou po žluté turistické značce. Je to asi 3,5 km. Na hrázi Černého jezera, které je největším přírodním ledovcovým jezerem u nás, se nachází chráněná technická památka – první přečerpávací hydroelektrárna v Čechách, která byla uvedená do provozu v roce 1930. Trasa k Černému jezeru existovala ještě před vznikem Československa a až do padesátých let dvacátého století tu stával i dvoupatrový hotel. Pak byl však přístup k jezeru omezen a až do sametové revoluce v roce 1989 sledován pohraniční stráží. Černé jezero, ležící v nadmořské výšce 1008 metrů, vděčí za své jméno především tmavému odrazu vysokých stromů na hladině. Jeho hloubka dosahuje téměř 40 metrů. Kamenité dno jezera je pokryto několik metrů hlubokou vrstvou pylu z okolních jehličnanů, který se tu ukládá po statisíce let. O něco výš, 1030 metrů nad mořem, se nalézá ve vzdálenosti 2,5 km Čertovo jezero. Přestože leží obě jezera blízko sebe, voda každého z nich napájí jiné řeky. Ostatně cesta po červené značce nás vede přes hlavní evropské rozvodí Labe – Dunaj, kde si na informačních tabulích připomínáme znalosti ze zeměpisu, tedy že voda z Černého jezera odtéká přes Úhlavu a Berounku do Vltavy a Labe až do Severního moře a ta z Čertova jezera míří Jezerním a Řezným potokem do Dunaje a do moře Černého.

Tajuplná atmosféra vás pohltí

Stejně jako u Černého i u Čertova jezera na nás dýchne zvláštní, až tajuplná atmosféra. Vysoké stromy, zrcadlící se v hlubokých a studených jezerních vodách, nám dají jasně na vědomí, že tady má hlavní slovo příroda, nikoli pán tvorstva. Ten by tu měl jen v tichosti stát a vychutnat si tu krásu. Vůbec nejúchvatnější je prý jezero brzy po ránu nebo při západu slunce. Když se tu ocitnete sami, možná uslyšíte i zvláštní tajemné monotónní zvuky, kterými na sebe jezerní voda upozorňuje. Průměrná hloubka Čertova jezera dosahuje 18 metrů, největší naměřená hloubka je ale úctyhodných 36 metrů. Respekt vyvolávají i zkazky, které se kolem Čertova jezera točí. Třeba ta o tom, jak bylo jezero pojmenováno – podle dávné legendy dal jezeru jméno čert, který se tu utopil s kamenem na ocase. Přemohla ho tak prý statečná dívka, již chtěl stáhnout do pekla. Při zápase vyryl pekelník jámu, ze které vytryskly prameny a vytvořily jezero. Dodnes se prý z jezera vynořují skřeti a podivné postavy. My jsme tu v němém úžasu setrvali pěkných pár desítek minut, ale žádné jsme neviděli. I tak se nám ty chvíle souznění s přírodu vryly nadlouho do paměti.

Špičák pro bikery i lyžaře

Od Čertova jezera nás cesta vede zpět přes jihovýchodní svah Špičáku, na kterém se nachází lyžařský areál s devíti sjezdařskými tratěmi různé obtížnosti. Od jara do podzimu ale patří tento prudký kopec bikerům. Nejen díky počtu a rozmanitosti tratí, ale i díky jejich pravidelné údržbě patří špičácký bikepark k těm nejlepším u nás. Stavěný je spíše pro zkušené jezdce, i na nejlehčí trati totiž narazíte na poměrně dost kamenů a skoků. Nejnáročnější černý trail pak vyžaduje vyloženě sjezdařské dovednosti. Na kopec vyveze nadšence čtyřsedačková lanovka. Samozřejmostí je bezvadné zázemí – kromě občerstvení, půjčovny kol a cykloservisu je tu i biková škola. Milovníci terénní cyklistiky ale už brzy přenechají své působiště lyžařům, kteří netrpělivě vyhlížejí další sezonu. Snad se letos povede, když zahraniční turistice doba příliš nepřeje.

Text a foto: Andrea Skalická

Náš tip: unikátní orloj v Hojsově Stráži

Až se budete toulat Železnorudskem, stavte se v Hojsově Stráži. K vidění je tu jedinečný technický projekt – šumavský orloj. Jeho autor Zdeněk Landa ho začal budovat v roce 2014, do provozu byl uveden 17. listopadu 2017. Pětimetrová dřevěná věž obsahuje hodinový stroj, který ukazuje běžný občanský čas. Kolemjdoucí ale mohou také sledovat astronomické informace na několika dalších cifernících. Čtyřiadvacetihodinový číselník ukazuje kromě středního slunečního času i čas hvězdný, datum a kalendářní měsíc. Součástí orloje je také mapa hvězdné oblohy a dva ciferníky, na kterých je možné zjistit východ a západ slunce. Nedílnou součástí orloje je také zvonkohra. V poledne zazní osm tónu státní hymny, po kterých Smrtka dvanáctkrát zazvoní na zvon. Orloj stojí u hlavní silnice uprostřed obce a je volně přístupný.