Vyrobte si domácí bylinné likéry

Nečekejte návod na to, jak se snadno a rychle stát alkoholikem, něco takového od časopisu o zdraví ani nemůžete chtít. Ale rady a návody na výrobu domácích bylinných likérů ano, ty mají totiž celou řadu vynikajících léčivých a zdravotních účinků.

Likér je definovaný jako sladký alkoholický nápoj často ochucený ovocem, bylinkami, kořením a dalšími plody. Samo slovo pochází z latinského liquifacere, což znamená rozpustit, v tomto případě je myšleno rozpouštění chuťových složek v tekutině. Některé likéry se připravují vyluhováním bylin, koření, ovoce a řady dalších aromatických a chuťových přísad především v lihu, jiné vznikají destilací. Likéry bývaly součástí bylinkářské medicíny a nebyly vnímány jako alkoholické, ale naopak jako léčivé nápoje. Ovšem pokud to s jejich užíváním někdo přehnal a léčil se tak, až se opil, moc dobře mu pak asi nebylo, což koneckonců platí dodnes. Pravda je, že bylinné likéry v malém množství jsou lék, ve velkém mohou být, s trochou nadsázky, jed.

Odkaz mnichů

V oblasti likérnictví patřily mnišské řády odjakživa k osvědčeným, vynalézavým a progresivním tvůrcům. Jedním z nestarších bylinných likérů je francouzský Chartreuse, který už před několika staletími začali vyrábět mniši z kláštera Grande Chartreuse. Ví se, že obsahuje 130 bylin, které jsou macerovány v ušlechtilé vínovici, pak přichází na řadu destilace a poté zrání v dubových sudech po dobu zhruba pěti let. Přesné složení likéru je přísně střeženým tajemstvím, údajně ho znají vždy pouze dva mniši. Což ostatně platí i o mnoha recepturách dalších likérů, nejen v mnišských řádech. Jaké konkrétní byliny a v jakém poměru obsahují například naše becherovka nebo fernet, se také nedozvíme. Výhodou však je, že bylinné likéry si můžeme vyrobit sami podle vlastních receptur a také fantazie.

Důležitá je kvalita

Nevyužít období, kdy dozrává ovoce a bylinky, k výrobě likéru by byl hřích, protože především na podzim a v zimě oceníme to, že jsme v létě nelenili a připravili si lahodné „léky“. A těmi tyto likéry jsou, pokud je užíváme v malých dávkách. Povzbuzují chuť k jídlu, ovšem v případě, že to s ním přeženeme, pomohou s trávením. Zbaví nás pálení žáhy, nadýmání, eventuálně zácpy nebo naopak průjmu. Ne nadarmo se likéry, ať už sladké či hořké, podávají jako aperitiv nebo digestiv. V zimě nás příjemně zahřejí a stanou se dobrou prevencí nachlazení. Vyrobit si domácí likér tzv. studenou metodou není nikterak složité, jedná se o maceraci bylin, koření, ovoce a jiných přísad v alkoholu. Důležité je, aby použitý alkohol byl kvalitní a bez příchutě, například čistá pálenka, vodka, slivovice a podobně, rozhodně se nevyplatí na této složce likéru šetřit. Ani sebedelším macerováním se pachutě nekvalitního lihu nezbavíme.

Z čeho vyrábět?

V podstatě ze všeho, co je jedlé. Ale je vhodné promyslet, co s čím kombinovat, aby se ingredience k sobě chuťově hodily a nepřebíjela jedna druhou. Někdy stačí pouze jeden druh koření. Dříve takřka v žádné domácnosti nechyběla kmínka, která se osvědčovala hlavně při nadýmání a zažívacích potížích, logicky pouze u dospělých, pro děti byl čaj. K výrobě kmínky stačí kmín, cukr a alkohol a trocha trpělivosti při louhování. No a pokud by vám chuť samotného kmínu nepřipadala příliš lahodná, můžete přidat také meduňku, která zklidňuje žaludek a usnadňuje trávení, trochu heřmánku a jiné bylinky, ale i koření, například anýz. Z jeho semen a dalších přísad si můžete vyrobit další likér, tak zvanou anýzovku na dobré trávení a na zklidnění střevních potíží.

Meduňka takřka nad zlato

Italský renesanční lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli nedal na meduňku dopustit. V jeho herbáři se můžeme dočíst, že: „Melissa má znamenitou dobrou moc, kterou posiluje a občerstvuje srdce, zvláště když bývá trápeno času nočního, když se bouří a nedá spáti. Dobře slouží i studenému a vlhkému žaludku a téměř všem ostatním vnitřním orgánům.“ Už před ním jiný proslulý lékař a přírodovědec Paracelsus nazýval meduňku elixírem života, zřejmě proto, že dokáže mimořádným způsobem zklidňovat nejen nervovou soustavu a psychiku, ale má vliv i na léčbu všech orgánů těla postižených vlivem stresu. Zklidňuje bušení srdce, uvolňuje křeče žaludku a křečovitá stažení způsobená nervovým vypětím a v neposlední řadě je i výborným uspávacím prostředkem, například šálek nálevu z meduňky oslazený medem nahradí prášek na spaní. Není divu, že už od 17. století vyrábějí mniši karmelitánského řádu dodnes známé a účinné karmelitánské kapky, jejichž základem je meduňka. A protože recept nepatří k těm tajným, můžete si kapky připravit doma nebo si je koupit hotové jako doplněk stravy.

RECEPTY NAVÍC

Karmelitánské kapky

I když se jim říká kapky, je to svojí podstatou také likér, ale užívá se skutečně pouze po kapkách. Koneckonců žádný likér se nemá nadužívat, protože stále bychom ho měli brát jako medicínu a nikoli jako prostředek k navození bujaré nálady. Karmelitánské kapky můžeme připravit z 10 lžic natě meduňky, 10 hřebíčků, 10 lžic skořice, 1 nastrouhaného muškátové oříšku a 1 nakrájeného citronu. Směs bylin a koření zalijeme koňakem nebo brandy, necháme tři týdny odstát, pak slijeme a přidáme med a citron. Jiný recept používá litr kvalitní vodky nebo koňaku, tři hrsti sušené meduňky, lžíci mleté skořice nebo dva kousky celé a nefiguruje v něm med ani jiné sladidlo, jinak se víceméně shodují. Vše se nechává ve sklenici odstát dva až tři týdny na teplém místě, pak se scedí a uchovává na temném, suchém a chladném místě a užívá se po kapkách. Ovšem nikoliv tak, že po kapkách zlikvidujeme celou lahev najednou.

Ořechový likér neboli ořechovice

Dá se říci, že co rodina, to trochu odlišný recept – stejně jako u bramborového salátu. Ale základ je vždy stejný, u salátu brambory, u likéru vlašské ořechy. Důležité je, aby byly ještě nezralé v zelené slupce, takové se sbírají teď v červenci. Na čtvrtky rozkrájené ořechy se macerují minimálně měsíc, ale raději šest týdnů například ve velké lahvi od okurek na teplém místě v alkoholu a cukerném roztoku. Někdo už na začátku procesu přidává i koření – hřebíček, skořici, na plátky nakrájený citron – někdo koření s dalším cukerným roztokem dává až do přefiltrovaného macerátu a nechává ještě nějakou dobu tzv. zrát. Způsobů přípravy ořechovice existuje skutečně celá řada, stačí si vybrat, vyrobit a pak už jen ucucávat, jak říkaly naše prababičky, jako meducínu.

Bylinkový likér

Především v podzimních a zimních měsících oceníme likér připravený z bylinek, který poslouží především jako prevence nemocí z nachlazení, ale také jako podpůrný lék v případě, že se rýmě, kašli a podobným nepříjemnostem nevyhneme. Do tohoto likéru se hodí všechny bylinky, které právě rostou. Stačí zhruba tři vrchovaté hrsti omytých bylinek – po čase sami zjistíte, zda je to dost nebo málo – nasypat do čisté třílitrové sklenice, promíchat je s 200 gramy krupicového cukru a nechat louhovat, dokud nepustí šťávu, což trvá zhruba den až dva. Poté přecedíme, vymačkáme do nádoby a do výluhu přilijeme asi půl litru kvalitního alkoholu, množství záleží na tom, jak silný likér chceme mít. Pak už jen nalijeme do lahviček a bylinkový likérje hotový a připravený k léčbě. Místo čerstvých lze použít i sušené byliny.

Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock