Únavový syndrom je reálná a velice nepříjemná nemoc
Navíc jde o onemocnění, které je těžké diagnostikovat i léčit. Vyžaduje trpělivost, režimová opatření, pevnou vůli a změnu životního stylu.
Unavený bývá občas každý. Po náročném dni, po zběsilém pracovním týdnu, po psychickém či fyzickém vypětí. Jenže co když si někdo na únavu stěžuje nepřetržitě? Jak rozlišit, jestli se jedná o člověka líného, nebo o člověka trpícího únavou, která je symptomem nějakého onemocnění či nepříjemnou nemocí, která může hodně znepříjemnit život? Na diagnostikování únavového syndromu už však naštěstí existují přesné metodické postupy a také léčebné metody.
Únava je reakce organismu
Únava může být pouhou reakcí organismu na psychickou či fyzickou zátěž a na stres. Únava však může být i doprovodným projevem některých onemocnění, jako jsou například cukrovka, nádory, deprese, nemoci krve nebo roztroušená skleróza. Stejně jako máme každý individuální práh bolesti, vnímáme různě i únavu. U někoho se projevuje ospalostí, podrážděností, špatnou náladou, nesoustředěností či celkovou slabostí. K tomu, abychom znovu nabrali síly, povětšinou stačí vydatný spánek, zdravá životospráva, pohyb a relaxace. U zhruba dvou až tří procent populace však tato opatření nezabírají a únavu pociťují stále. Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na únavu, která není adekvátní denním úkonům a činnostem. Spánek a odpočinek jsou v podstatě jediné činnosti, kterých jsou schopni, a přitom jim nepřinášejí úlevu. Velmi často může dojít až k tomu, že nemocný není schopen vykonávat žádné činnosti a vstát z postele, takže nakonec je nucen být v pracovní neschopnosti. Je zajímavé, že syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což odborníci vysvětlují tím, že ženy jsou vzhledem k pracovním a současně také rodinným povinnostem mnohem více vytížené.
Jak poznat únavový syndrom
Únavový syndrom představuje souhrn mnoha příznaků v čele se zvýšenou únavou trvající alespoň půl roku, která po odpočinku nemizí ani se nezlepšuje. Tato únava se projevuje jako pocit duševního i fyzického vyčerpání, sníženou výkonností a zvýšenou potřebou spánku. Doprovodnými příznaky bývají bolesti hlavy, zad, svalů, kloubů, zvětšení a citlivost uzlin, zvýšená teplota, dlouhodobé bolesti v krku, ale také poruchy spánku, zapomnětlivost či světloplachost. Tyto projevy však mohou signalizovat i jiná onemocnění, jako jsou například onkologické, endokrinní, psychiatrické či autoimunitní choroby. Proto musí lékař napřed komplexním vyšetřením vyloučit infekční mononukleózu, lymskou boreliózu a další chronické infekce, roztroušenou mozkomíšní sklerózu a systémová autoagresivní onemocnění, chudokrevnost a nedostatek vitaminů (především skupiny B) a důležitých prvků (železa, hořčíku, selenu) i psychiatrická onemocnění.
Nespokojenost se sebou samými
Psychologové, kteří se ve své praxi se s klienty, kteří trpí chronickým únavovým syndromem, setkávají, ve většině případů zjišťují, že příčinou syndromu je nenaplněná životní seberealizace. Jde o to, že celý život jsme nuceni činit rozhodnutí, zda budeme dělat to, co nás baví a k čemu máme předpoklady, nebo to, co nás existenčně zaopatří. Málokdy dochází k tomu, že se tyto dva body střetnou – tedy že to, co nás baví, nás zároveň i dobře zabezpečí. Dostáváme se tím do stresu a jsme v životě nespokojení. To má za následek mnohé, často i zdravotní potíže. Co únavový syndrom způsobuje, se odborníci dodnes dohadují; po různých teoriích se v posledních letech za vyvolávající příčinu únavového syndromu považují opakující se virózy, porucha imunity, ale také dlouhodobý stres či životní krize. Organismus se zkrátka jednoho dne naštve a začne vysílat varovné signály, jako jsou bolesti hlavy, zad a psychická i fyzická únava. A to samozřejmě člověka vyčerpá. Chronický únavový syndrom je v podstatě takové velké životní varování, abychom si uvědomili, že zapomínáme žít podle svých potřeb, jednoduše řečeno: nežijeme spokojeně. Není to ani příliš obtížné, protože organismus má přirozený sklon znovu nastolit ztracenou jednotu celku. Je to i energeticky úspornější, protože udržování rozštěpeného stavu stojí člověka nepřetržitou námahu – potlačení váže energii, jak si všiml už Freud.
Základní léčebné prostředky
Velmi důležitý je trpělivý a empatický přístup nejen terapeuta či lékaře, ale také blízkých, a především pacienta samého. Člověk, který trpí únavovým syndromem, by si měl především uvědomit, proč se do takového stavu dostal a co může ve svém životě změnit. Důležitá je samozřejmě i zdravá a vyvážená strava, která by měla tělu dodávat co nejvíc energie. Pacient by měl jíst především hodně čerstvého ovoce a zeleniny, celozrnné produkty, těstoviny, rýži, brambory, mořské ryby, drůbež a pokud možno vyloučit uzeniny, sladkosti, fastfoodová jídla a vůbec všechno, co zatěžuje organismus. Do jídelníčku je vhodné zařadit potraviny, které jsou bohaté na hořčík, jako jsou banány, mandle, tmavá listová zelenina či celozrnné pečivo, dále esenciální mastné kyseliny, jejichž zdrojem jsou mořské ryby, dýňová, slunečnicová a lněná semena či konopný, sójový a řepkový olej. V případě, že se tělo potýká se zánětem, předepíše lékař antibiotika a na bolesti analgetika. Mnohdy potřebují pacienti také léky na spaní a antidepresiva.
Pomáhá terapie… i netradiční
Další složkou terapie je dostatečný odpočinek, ale i lehká protahovací cvičení, jako jsou jóga nebo tai-či. Osvědčila se také muzikoterapie, protože poslech tiché příjemné hudby uvolňuje napětí, či arteterapie, kdy při malování může dotyčný nejen „vymalovat“ své emoce, ale navíc se dobíjet prací s barvami. Za pomoci psychologa nebo terapeuta se také může pacient naučit autogenní trénink, relaxační techniku, kterou rozvinul Johannes Heinrich Schultz. Využívá představivosti k navození určitých tělesných stavů, které vedou k uvolnění organismu a mysli, tedy k relaxaci. Další alternativní metodou, kterou lze při léčení únavového syndromu využít, je akupunktura. Během této léčebné metody se do pacientových akupunkturních bodů nabodávají jehly. Podle tradiční čínské nauky leží tyto body na akupunkturních drahách neboli drahách energie, tzv. meridiánech. Těmi podle této nauky proudí životní energie čchi a jsou spojeny s jednotlivými orgány. Nedílnou složkou léčby by měly být i relaxační masáže.
Text: Soňa Zavadilová, foto:Shutterstock