S vařečkou v ruce

JOSEF ZOCH, ZPĚVÁK A PODNIKATEL

Voda se mu stala osudem. Dětství prožil v Orlíku nad Vltavou, kde byl jeho tatínek kapitánem výletních lodí na Orlické přehradě, vystudoval rybářství, ale přitáhla si ho hudba, stal se zpěvákem a posléze podnikatelem v hudebním průmyslu. Vydával hudební nosiče, provozoval rádio, koncertoval. Dnes brázdí jako kapitán Orlickou přehradu stejně jako jeho táta a samozřejmě stále zpívá. Je ženatý, má dvě dcery a dva syny, rodina se rozrůstá o vnoučata a jeho pořád baví rozdávat radost.

Jestli se staráte o kondici, se ptát nemusím. Denně jste na lodi, tedy na čerstvém vzduchu a pohybu máte také dost.

To je pravda, nezahálím, ani nemusím chodit do posilovny, protože na vodě se nezastavím, loď nejen řídím, ale také pasažérům zpívám, je to fajn a považuji za štěstí, že se mi život takhle poskládal. Podle mne je základem zdraví psychika a tu si právě díky vodě a muzice vylaďuji.

Řešíte, co jíte, nebo to necháváte na jiných?

O jídle přemýšlet musím, protože jsem diabetik. Nemohu si dovolit to, co jsem míval rád kdysi. Třeba dorty s máslovým krémem, meruňkové knedlíky, lívanečky, dokonce si musím odpustit svíčkovou nebo rajskou omáčku s knedlíky. Ale občas si něco z toho dopřeji, samozřejmě s mírou. Třeba čerstvě upečenou housku.

Umíte si něco uvařit?

Umím úplně všechno, dokonce se mi ještě nestalo, že bych nějaké jídlo vyloženě zkazil. Jsem ze čtyř dětí, takže u nás se vyvářelo, byli jsme tři kluci a sestra, věčně při chuti, a tak maminka trávila u plotny dost času. A já od ní hodně odkoukal, zbytek jsem si vyhledal třeba v kuchařkách. Navíc jeden z bratrů se vyučil kuchařem, ten mi byl také inspirací. Dost často se mě někdo zeptá, jak je možné, že tak dobře vařím – a to se vážně nechlubím – a já říkám, že k tomu musí mít člověk talent, kterému říkám „chuťus“.

Chodíte také nakupovat?

Nakupovat chodím, jsem dokonce v tomto směru labužník, protože mě nakupování baví. Procházím mezi regály, nechám se inspirovat a právě tam se rodí to, co doma uvařím. Pochopitelně pokaždé hodně utratím, takže moje žena mě na nákupy raději neposílá, jen výjimečně.

Sledujete složení toho, co kupujete? Myslím energetickou hodnotu, podíl surovin…

Tohle nesleduji, ale jsem praktik, takže mám spoustu věcí ověřených praxí, vím, co je dobré a za co je škoda peněz.

Na co máte zrovna teď chuť?

Vychválil jsem se, jaký jsem skvělý kuchař, ale já mám ze všeho nejraději gothajský salám vcelku, posypaný jemně nakrájenou cibulkou a čerstvě mletým pepřem. Mimochodem, na pepř nedám dopustit, protože je něco jako lék. Podporuje trávení a metabolismus, má antibakteriální a protizánětlivé účinky, a ještě posiluje imunitu.

Jaké jídlo jste měl rád od své maminky?

Maminka vařila skvěle, miloval jsem její hovězí na česneku s bramborovým knedlíkem, svíčkovou s vynikajícími domácími knedlíky, guláše, kulajdu, koprovku, pekla výborné koláče. Pamatuji se na pracovní soboty, kdy byla zkrácená pracovní doba a také ve škole jsme se učili jen dopoledne. A tak jsme doma měli pokaždé nějakou hutnou polévku, třeba bramboračku, a jako druhý chod buchty.

A co miluje vaše rodina od vás?

Myslím, že jim chutná všechno, zatím jsem nedostal žádné reklamace, ale určitě umím výborný segedínský guláš, ostatně v tom byl mistr i můj táta.

Jste vystudovaný rybář, žijete v podstatě na vodě, a vůbec jste nezmínil ryby. Vy je nejíte?

Naopak, ryby mám moc rád, ze všeho nejvíc smaženého kapra, ale miluji i pstruhy, protože se dají udělat na spousty způsobů, nebo dobře ochuceného candáta na másle. Ale já to s kořením nepřeháním, používám jen sůl, pepř, papriku a k tomu bylinky. Ryby si dopřávám hlavně během dovolených v zemích, kde mají moře, tudíž jsou tam ryby zaručeně čerstvé, třeba v Řecku nebo ve Španělsku. Ale abych pravdu řekl, pokaždé se těším domů na naši kuchyni, ta je totiž bezkonkurenční.

Pstruh na tymiánu

2 pstruzi, 2 lžíce másla, pepř, sůl, čerstvý tymián, 1 citron, 1 lžíce oleje

Pstruhy vykucháme, omyjeme, osušíme a nožem do nich uděláme několik zářezů na obou stranách. Poté je osolíme a opepříme. Citron nakrájíme na tenká kolečka, která dáme pstruhům do břišních dutin. Poté je dáme do pekáče, přidáme snítky tymiánu, olej a máslo a pečeme asi 20 minut v troubě vyhřáté na 200 °C.

Dýňové lívance

250 g celozrnné špaldové hladké mouky, 2 lžičky kypřicího prášku do pečiva, špetka soli, 350 ml podmáslí, 2 lžíce medu, 250 g dýňového pyré Do mísy prosejeme mouku s práškem do pečiva, přidáme špetku soli a zamícháme. Poté přidáme podmáslí, med a dýňové pyré, dobře promícháme a necháme chvíli odpočinout. Poté pečeme lívance, nejlépe nasucho na teflonovém lívanečníku.

Dýňové pyré připravíme z dýně, nejlépe hokkaido, kterou neloupeme. Nakrájíme ji na kostičky a dáme na plechu vyloženém pečicím papírem péct na 80 minut do trouby vyhřáté na 180 °C. Necháme vychladnout a rozmixujeme.

Text: Marie Formáčková, foto: autorka, Shutterstock a archiv