Plicní hypertenze není legrace aneb Příběh s dobrým koncem
Vysoký tlak v plicních cévách léčili Martinovi pomocí pumpy.
Problémy s dýcháním začal mít Martin (55) z Loun před pěti lety – poté, co prodělal covid-19. „Dlouho jsem tomu nevěnoval pozornost. Zadýchávání jsem přičítal právě covidu,“ říká Martin. Potíže ale přetrvávaly a trápily ho stále častěji, v práci i doma. Martin zpozorněl až po třech měsících, kdy už nedokázal vyjít bez zastávky schody ke svému bytu. „Vede k němu jen 15 schodů. Musel jsem si ale vždy dvakrát odpočinout, než jsem je vyšel,“ popisuje.
Odhodlal se k lékaři
Martin se proto v březnu roku 2021 objednal na vyšetření do plicní ambulance na poliklinice v Praze. Příčinu zadýchávání tam však neodhalili. „Paní doktorka mi na zmírnění obtíží předepsala kortikoidy a doporučila mi inhalace. To vše sice na nějakou dobu pomohlo, po pár týdnech se ale problémy s dýcháním vrátily,“ vzpomíná Martin. Ošetřující lékařka ho proto odeslala na podrobnější vyšetření do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde se dostal do péče doc. MUDr. Hikmeta Al-Hitiho, Ph.D. Martin v nemocnici podstoupil katetrizaci – zákrok, při kterém se měří krevní tlak v plicích.
Nebylo to lepší hned
V IKEM mu ihned nasadili léčbu a Martin tam pak jezdil na pravidelné kontroly. Potíže s dechem měl ale stále, a to i při minimální zátěži. „Musel jsem přestat chodit do práce, nebylo to možné. Skončil jsem v plném invalidním důchodu,“ popisuje. Jeho zdravotní stav se zlepšil až poté, co mu léčivou látku začala v pravidelných intervalech dávkovat malá pumpa, kterou Martin nosil stále u sebe. „Vedla z ní tenká hadička do podkoží v břiše. Každých 6 týdnů se přepichovala na jiné místo na břiše,“ doplňuje Martin. Později mu v nemocnici zavedli do těla ještě čip, který dokáže změřit krevní tlak v plicích. „Doma mám speciální podložku a ovladač. Když si na ni lehnu a ovladačem ji aktivuji, podložka hodnotu krevního tlaku sejme a data odešle do IKEM. Pan docent Al-Hiti tak má přesný přehled o tom, jak se můj krevní tlak vyvíjí, a podle toho upravuje dávky léku,“ popisuje Martin, který po zavedení čipu odesílal data do nemocnice každý den.
Konec dobrý…
V roce 2024 Martinovi lékaři změnili způsob terapie. Nové léky fungovaly tak dobře, že mu o několik měsíců později mohli z těla vyjmout pumpu. „Od té doby chodím do IKEM už jen na injekce, a to jednou za tři týdny. Čip mám stále a hodnoty krevního tlaku v plicích posílám do nemocnice dvakrát týdně. Je neuvěřitelné, jak léčba za posledních pár let pokročila,“ usmívá se Martin, jehož zdravotní stav je v současné době stabilizovaný. Problémy s dechem má jenom při vyšší zátěži. „Naučil jsem se se svou nemocí žít a namáhavým aktivitám se vyhýbám. Dřív jsem hodně sportoval, bavilo mě judo a karate. Teď mám jiný koníček – zajímám se o historii, často navštěvuji muzea a prohledávám archivy. Volný čas rád trávím i v přírodě, na procházkách s manželkou a synem. Oba jsou mou velkou oporou,“ uzavírá Martin.
Co je dobré vědět
Plicní arteriální hypertenze (PAH) postihuje muže i ženy všech věkových kategorií. Kromě zdravotních komplikací má nemoc i výrazný socioekonomický dopad. Přibližně 81 % pacientů pobírá v produktivním věku invalidní důchod, dvě třetiny z nich dokonce nejvyšší, třetí stupeň. Jen 31 % nemocných je ekonomicky aktivních a pouze 14 % z nich pracuje na plný úvazek. Neméně velký dopad má onemocnění i na pečovatele o pacienty, kteří zpravidla musí zastat všechny činnosti, které pacient vlivem nemoci nezvládne, což je časově, finančně i psychicky velmi náročné.
Text: redakce, foto: archiv