Pásový opar

Jde o velmi nepříjemné a bolestivé onemocnění. Nejčastěji se objevuje u lidí po padesátce. Provází ho nejen výsev puchýřků, ale také neuralgické bolesti, které dokážou člověka velmi potrápit. Není proto divu, že zájem o očkování mají především lidé, kteří se s touto nemocí už někdy setkali. Bylo by však lepší, kdyby se nechali naočkovat preventivně.

Pásový opar neboli herpes zoster vyvolává Varicella-zoster-virus. Jde o stejný virus, který u dětí způsobuje plané neštovice. Ty se projevují malými svědivými puchýřky. Zvláště v nízkém věku se bez jakýchkoli problémů odhojí, i když někdy zanechají drobnou jizvičku, pokud si dítě puchýř rozškrábne, protože pak se rána může prohloubit. Virus, který způsobuje tohle relativně lehké dětské onemocnění, kterým si prošel takřka každý z nás, o sobě ale může dát ještě vědět.

Vyčkává na svou příležitost

Schovává se totiž v nervových buňkách vedle míchy – v tzv. míšních gangliích – a čeká na svou další příležitost. V šachu ho drží náš imunitní systém. Ten ale s přibývajícím věkem – zejména po padesátce – může polevit. Aktivita imunitního systému u starších lidí jednak přirozeně klesá, jednak může být pásový opar spojený s jinou nemocí, někdy to bývá cukrovka, velký stres, těžká operace nebo dokonce počínající nádorové onemocnění. Virus, který po léta „spal“ v nervových buňkách, u oslabených jedinců vyběhne po nervových vláknech ze své skrýše v oblasti míchy a na kůži pak vytvoří výsev puchýřků. Zároveň, protože putuje nervovými vlákny, vysílá informace, které připomínají bolest, a to bolest velmi výraznou, neuralgickou, která navíc může přetrvávat řadu měsíců po vymizení kožních projevů. Tento tzv. post-herpetický syndrom není bohužel ničím neobvyklým.

Útočí na mnoha místech

Míst, kde se pásový opar může objevit, je nespočet. Ať už je to oblast břicha nebo zad, horních, nebo dolních končetin či obličeje. Zde je obzvlášť nepříjemný, protože se může objevit například na tváři, čelisti, v ústní dutině nebo v oku, kde může dokonce poškodit oční rohovku do té míry, že člověku hrozí oslepnutí. Virus ale může „běžet“ i po tzv. interkostálních nervech, které probíhají v mezižebří – pak se objeví na trupu. Co však rozhoduje o tom, kde přesně se pásový opar objeví? Záleží na tom, v jakém nervovém segmentu se virus aktivoval. Pravda však je, že nemocný pociťuje velmi nepříjemné pocity na kůži už před samotným výsevem puchýřků. Charakteristická je například zvýšená citlivost na dotek nebo chlad. Silné neuralgické bolesti mohou někdy pacienta dokonce poněkud mást. Když například zasáhne virus oblast trupu, může své problémy zaměnit za infarkt myokardu.

Peklo ze života

Pásový opar sice nepatří k onemocněním, která by člověka ohrožovala na životě, ale jeho prodělání přiměje mnoho pacientů k tomu, aby se začali – bohužel už trochu pozdě – zajímat o očkování. To je u nás k dispozici od roku 2014. Vakcína proti pásovému oparu je mimořádná v tom, že nebrání nákaze organizmu. Pásový opar totiž můžeme dostat jen v případě, když už daný virus máme v těle, což se stane zpravidla v dětství, když proděláme plané neštovice. Očkování brání právě proti tomu, aby se virus „spící“ v nervových buňkách aktivoval a vyrazil podél nervových drah do příslušného segmentu kůže, kde způsobí vyrážku a bolestivost. Zájem o očkování mají především lidé, kteří již pásový opar zažili nebo byli jeho svědky u rodinných příslušníků či jiných blízkých osob. Vědí totiž dobře, jaké peklo dokáže postherpetická neuralgie člověku ze života udělat.

Léčba virostatiky

Pásový opar se léčí pomocí virostatik. Jde o léky, které blokují množení viru, který nemoc způsobuje. Po počátečním podávání infuzí se ještě několik dnů pokračuje tabletovou léčbou, tak, aby se co nejvíce viry potlačily a aby zbytečně nedošlo k poškození senzitivního nervu. Léčba je nesmírně důležitá i proto, aby se pacient netrápil dlouho bolestmi, které jsou tak výrazné, že většinou vyžadují i opiátovou léčbu.

Text: Andrea Skalická, foto: Sutterstock a archiv redakce

Pásový opar krok za krokem

1. V první fázi nemoci se objevuje únava, teplota, svědění a výsev puchýřků. Pacient začíná pociťovat silnou bolest. Právě bolesti dovedou nemocného k lékaři. Ten by měl co nejdříve nasadit virostatika v tabletách nebo infuzích, aby se co nejdříve zastavilo další poškozování nervu a omezila se tak jinak dlouhodobá bolest. Na kůži posetou puchýřky se aplikuje tekutý pudr, genciánová violeť nebo zinkový olej. Ten pomáhá zasychání puchýřků a tlumí jejich svědění. Vhodné je překrýt postižené místo obvazem, aby nedošlo k přenosu infekce na druhé osoby. Léčba musí být zahájena do 72 hodin od prvotních příznaků, aby byla co nejúspěšnější a nedošlo ke komplikacím.
2. Asi po týdnu začnou puchýřky zasychat a vytvářejí se strupy. Od tekutých pudrů a roztoků se přechází k aplikaci protizánětlivých mastí, aby se stroupky dobře hojily, kůže byla vláčná a po odloupnutí nezůstaly jizvy. Zasychající puchýřky by se neměly ničím překrývat, je lepší je nechat dýchat. Stroupky se odlupují v rozmezí asi dvou týdnů.
3. Po odloupnutí stroupků nastává fáze rekonvalescence. V této době je vhodné kůži zvláčňovat, promazávat a hydratovat. Postižená místa však bývají i nadále bolestivá, zvláště tehdy, když se nasadí virostatika pozdě. Doporučuje se posilovat imunitu a užívat vitamin C.