Kdy dětem říct pravdu o Ježíškovi?

Vánoce a zvyky s nimi spojené patří k nejoblíbenějším svátkům v roce. Pro mnoho rodin představují moment tajemství, radosti a blízkosti. Zároveň je ale kolem této tradice řada otázek: kdy dětem říct, že dárky nenosí Ježíšek, jestli jim tím neublížíme, jak o svátcích mluvit, aby neztratily své kouzlo, a jak se vyhnout konzumnímu pojetí Vánoc, které děti spíše zahlcuje než obohacuje.

Příběh o Ježíškovi a nošení dárků provází asi každé dítě v určitém vývojovém období. Menší děti žijí přirozeně ve světě fantazie a symbolů, kde hranice mezi realitou a magickým příběhem není ostrá. Neberou příběh o Ježíškovi jako klam, ale jako součást hry, do které je zvou dospělí. Proto není nutné obávat se, že bychom ohrozili jejich důvěru — pokud k tématu přistoupíme citlivě a s respektem. „Otázka, kdy dětem říct pravdu, má překvapivě jednoduchou odpověď: tehdy, když se zeptají. V tu chvíli obvykle dávají najevo, že jsou připravené posunout se ve svém chápání světa o krok dál,“ říká Lenka Králová, vedoucí pedagožka Sto skupin. Děti si takové otázky obvykle začínají klást mezi šestým a osmým rokem, ale vývojové tempo je individuální. Když se dítě zeptá: „Existuje Ježíšek doopravdy? A opravdu nosí dárky?“, můžeme být v této chvíli otevření, ale zároveň zachovat kouzlo tradice. Laskavá odpověď může znít třeba takto: „Ježíšek je taková vánoční pohádka, kterou vypráví dospělí dětem. A dárky nosíme my, protože se máme rádi.“ Takové přiznání dítěti neublíží. Naopak může být krásným přechodovým momentem, který posílí pocit důvěry a blízkosti.

Kouzlo Vánoc není o množství dárků

Děti si z dětství nejméně pamatují konkrétní hračky (anebo jenom takové ty opravdu vysněné), ale velmi dobře si pamatují atmosféru, vůně, rituály a společný čas. „Psychologické studie ukazují, že příliš mnoho hraček může paradoxně zhoršovat soustředění i kvalitu hry — děti skáčou od jedné hračky ke druhé a méně se ponoří do tvořivé aktivity,“ doplňuje pedagožka dětských skupin. Vánoční svátky proto nejsou závodem o počet balíčků. Pro děti je hodnotnější, když dostanou přiměřeně dárků, ale více prostoru pro sounáležitost a společné prožívání. Když se rodiče ptají, jak Vánoce uchopit méně konzumně, většinou je fajn si uvědomit, co máme sami na svátcích nejraději. Společná setkávání, rituály, pečení, zdobení stromku, čtení příběhů, večerní procházka za světýlky nebo dobročinný skutek? U dárků může pomoci princip kvality nad kvantitou — něco, co dítě potřebuje, něco, co rozvíjí, a něco, co udělá radost. Vánoce nejsou o tom, kolik toho máme, ale o tom, jak spolu trávíme čas.

Co ale dělat, když dítě slyší od jiných dětí, že Ježíšek neexistuje?

„To je běžná část vývoje. Dítěti pomůže jednoduché vysvětlení: ‚Některé rodiny to mají jinak. U nás je Ježíšek krásný příběh, který jsme si společně vytvořili.‘ Tím dítě nepodrazíme, ale podpoříme ho ve schopnosti chápat různé perspektivy, aniž by ztratilo svou vlastní,“ uzavírá Králová. Celkově platí, že Ježíšek nemusí být dilema mezi pravdou a kouzlem. Je to prostor pro vztah, blízkost a společné rituály. Děti nepotřebují znát dospělou verzi reality příliš brzy, ale také nepotřebují přehnané mystifikace. Stačí jim vědět, že jsme jejich bezpečnými průvodci — ať už žijí v příběhu, nebo z něj postupně vystupují.

Text: redakce, foto: Shutterstock