Hýčkejte své kosti
Drobné stařenky šourající se ulicemi s ohnutými zády na ulicích už téměř nepotkáme. Přesto ale nemáme vyhráno. Osteoporózou trpí v České republice téměř tři čtvrtě milionu lidí.
Tichý zloděj kostí – tak se osteoporóze říká snad už od dob, kdy byla objevena. Našlapuje pomalu. Aniž bychom cokoli tušili, užírá naše kosti. Projeví se teprve tehdy, když jsou tak řídké, že se i při nepatrném úrazu lámou. V České republice touto nemocí trpí zhruba půl milionu žen a 200 tisíc mužů. Přibližně další milion lidí je postižen osteopenií – prořídnutím kostí, které se od osteoporózy liší pouze tím, že celkový úbytek kostní tkáně je menší. Statistickou pravděpodobnost prodělat do konce života některou z osteoporotických zlomenin (obratlů, dolní části předloktí či zlomeninu krčku stehenní kosti) má v padesáti letech každá třetí žena a každý šestý muž. Zlomeninu kyčle utrpí u nás ročně přes 19 000 tisíc lidí. Na některou z jejích komplikací umírá do jednoho roku každý pátý pacient, téměř polovina nemocných zůstává invalidní a trvale odkázaná na pomoc svých nejbližších nebo v zařízení dlouhodobé péče. Zlomeniny obratlových těl vedou ke zmenšení postavy, nahrbení zad, omezení pohyblivosti, dechové nedostatečnosti a k potížím s udržením rovnováhy. Vývoj ukazuje, že v civilizovaných zemích postihne osteoporóza dříve nebo později sedm až osm procent obyvatelstva.
Lze zavřít dveře?
Bohužel před určitým úbytkem kostní hmoty dveře zabouchnout nemůžeme. Je to přirozený proces stárnutí. Devadesát procent objemu kostní hmoty získáme, než oslavíme dvacáté narozeniny, zhruba ve třiceti pak dosáhneme maxima. Poté jí už jen ubývá. Děje-li se tak pomalu, nejde o nic vážného. Problém nastává tehdy, když kostra řídne rychleji, než by měla. Setkat se osteoporózou v osmdesáti je přirozené. Když je nám však padesát, zdědili jsme zřejmě špatné geny (výskyt zlomeniny krčku stehenní kosti u matky či sourozenců je proto velmi silný rizikový faktor), a ještě jsme asi v životě udělali řadu chyb. Většina lidí si kost představuje jako tvrdou neživou hmotu, ale opak je pravda. Je to živá tkáň, ve které během našeho života dochází k neustálé obměně. Kost je tvořena organickou a anorganickou komponentou, kde je nejvíc zastoupenou minerální látkou vápník. A proto také můžeme do značné míry ovlivnit to, jak rychle budou naše kosti řídnout.
Jak si v mládí usteleme…
Příjem vápníku s přiměřenou pohybovou aktivitou ve věku do 25 let – to je pro prevenci osteoporózy nejpodstatnější. Tím však nechceme říci, že pak už je jedno, co jíme a zda sportujeme. I nadále je zdravý životní styl ta nejdůležitější složka prevence osteoporózy, protože díky němu zpomalujeme přirozený úbytek kostní hmoty v důsledku stárnutí. To by si měly uvědomit hlavně ženy. Pohlavní hormony, estrogeny, nehrají jen úlohu reprodukční, jsou důležité i pro udržení dobrého stavu skeletu. Jakmile se s nástupem klimakteria sníží v těle jejich tvorba, odchází z kostry mnohem více vápníku a fosforu, než se do ní stačí ukládat. Organismus vápník potřebuje pro řadu úkolů, a má-li ho málo, odčerpává ho z kostí. Žena proto může ztratit za tři až pět let menopauzy i několik desítek procent své kostní hmoty. Pro muže platí v podstatě totéž, ale vyhasínání tvorby pohlavních hormonů je u nich pozvolnější a nastává zhruba o deset let později než u žen. Co s tím? Stačí pít mléko, konzumovat mléčné výrobky a nekouřit. Důležité také je omezit pití černé kávy (více než tři šálky denně už jsou riskantní) i alkoholu a vzdát se stravy s nadměrným množstvím bílkovin. Řídnutí kostí mohou urychlit i neuvážené diety. Důkazem jsou osudy oscarové krásky Nicole Kidmanové nebo její kolegyně herečky Elizabeth Hurleyové. Osteoporóza může být i nežádoucím výsledkem dlouhodobého užívání některých léků. Jsou to hlavně tzv. kortikoidy, které se užívají při léčbě některých těžkých nemocí, např. astmatu, revmatických a imunitních onemocnění a řady dalších. Vstřebávání vápníku střevní sliznicí snižují rovněž tzv. antacida užívaná v léčbě žaludeční vředové nemoci. Přesto tyto léky není možné zamítnout, protože jsou pro určité nemocné nezbytné, umožňují nebo zachraňují jim život. Nežádoucí účinky však lze do určité míry tlumit současnou léčbou vápníkem a vitaminem D. Potíže může způsobit i porucha vstřebávání vápníku ve střevě způsobená nedostatkem vitaminu D nebo střevním či jaterním onemocněním. Týká se to především starších lidí, kteří mají často v dietě málo mléčných výrobků, a navíc příliš nevycházejí na sluneční světlo, které je také důležitým činitelem při vytváření vitaminu D v kůži.
Záchrana na dosah ruky
Zatímco před dvaceti lety byla osteoporóza prakticky neléčitelná, v současnosti ji může řada odborností (gynekologové, ortopedi, revmatologové, internisté) diagnostikovat a léčit. „Navíc existuje síť specializovaných pracovišť – osteocenter. Přesto není stav diagnostiky a včasné léčby osteoporózy u nás stále ideální. Mnohé ovšem můžeme dělat sami. Je dokázáno, že děti, které se každý den 40 minut intenzivně pohybují, mají kosti pevnější než ostatní. Výzkumy podle slov MUDr. Jaroslava Jeníčka prokázaly, že sportující chlapci mají o zhruba devět procent více kostní hmoty a o 12 procent pevnější kosti než jejich méně aktivní vrstevníci. U dívek je rozdíl sedm a devět procent. Na prevenci však není nikdy pozdě. I v dospělosti má cvičení v boji proti osteoporóze smysl – zabraňuje totiž nadměrnému ubývání kostní hmoty. Pohyb by však měl být pravidelný a správně prováděný. Je důležité, aby tato cvičení byla naplánována a alespoň zpočátku vedena zkušeným trenérem. Účinné jsou však i aerobní formy cvičení, například docela obyčejná rychlá chůze. A vápník? Ten získáme nejlépe v mléčné stravě. Doporučené denní dávky se liší podle věku – u dospívajících 1200 až 1500 mg, u mladých žen 1000 mg, u žen po přechodu a u starých žen 1500 mg denně. Stačí plátek tvrdého sýra, sklenička mléka a jeden jogurt denně.
Zloděje léky nezastaví
Osteoporózu zcela vyléčit nelze. Avšak přípravky, které jsou schopny zpomalit ztrátu kostní hmoty a v určitém rozsahu ji opět nahradit, existují. Nejpřirozenější prevencí postmenopauzální osteoporózy je hormonální léčba. Při ní se podávají pacientkám ženské pohlavní hormony, jimiž se nahrazuje nedostatek vlastních hormonů, a obnovuje se tak jejich ochranný vliv na kostní tkáň. Pro ženy, které hormonální substituci užívat nemohou, nebo pro muže jsou pak k dispozici jiné účinné přípravky, Léčba osteoporózy je vždy záležitost dlouhodobá − trvá řadu let. Navíc vyžaduje bezvadnou spolupráci pacienta s lékařem, jinak se míjí účinkem. Denzitometricky zaznamenatelný nárůst kostní hmoty lze však očekávat nejdříve za jeden až dva roky léčby, většinou ale za ještě delší dobu. Rozsáhlé studie však ukazují, že již po roce a půl se zřetelně snižuje riziko nových fraktur − a to je hlavní cíl.
Text: Ivana Dulková, foto: Shuttertstock