Děti s ADHD potřebují pevné hranice, ale i vlídnost

Hyperaktivita je vývojová porucha, která vzniká v době těhotenství nebo porodu. Hyperaktivní děti jsou neposedné, skáčou lidem do řeči, je pro ně složité přizpůsobit se normám. Křik na ně ale neplatí – spíše trpělivost a vlídné slovo, jakkoli je to jak pro rodiče, tak pro učitele náročné.

Než aby šly vyznačenou jasně danou cestou, raději to berou přes překážky – chodí po obrubnících, lezou přes plot, na stromy, klidně projdou kaluží. Děti, které trpí nadměrným množstvím energie, ještě ale nemusí trpět hyperkinetickým syndromem neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Všechny děti předškolního věku jsou hyperaktivní, protože mají hodně motorické energie; to ale neznamená, že trpí ADHD, tedy vývojovou poruchou pozornosti. Ta je dána až nerovnoměrným zráním nervové soustavy nebo její nezralostí. Pokud se však hyperaktivita u dítěte potvrdí, musí se začít řešit – v mírnějších formách stačí úprava pedagogického prostředí, pokud jsou příznaky závažnější, je potřeba terapie, nebo dokonce medikace. ADHD je onemocnění, které patří do oboru dětské psychiatrie, diagnózu proto stanovuje dětský psychiatr, který může vyzvat ke spolupráci na vyšetření i další odborníky – neurologa, psychologa, případně i učitele.

Prvotní projevy

Děti se s ADHD už narodí. Na vině můžou být geny – zpravidla se tato porucha dědí po mužské linii, a postihuje tedy častěji chlapce. Porucha pozornosti vzniká už v době těhotenství nebo při porodu. Neblahý vliv má i nevhodné životní prostředí a kouření matky v těhotenství. Hyperaktivitu dítěte mohou způsobit i komplikace při porodu – nízká porodní hmotnost, komplikovaný porod, přidušení dítěte, ale i jiné obtíže. V době, kdy je dítě v kojeneckém a batolecím věku, nelze ještě hyperaktivitu rozpoznat. Některé děti trpící ADHD ale v brzkém věku motoricky velmi nadané a typické také je, že děti s touto poruchou nejsou „mazlicí“ typy. To všechno jsou ale nespecifické příznaky, které ještě nemusejí znamenat poruchu. Tu lze diagnostikovat až mezi třetím až čtvrtým rokem dítěte, kdy je možné provést i psychotesty.

Osvícené učitelky pomohou

A právě to je doba, kdy se dítě většinou poprvé dostává do kolektivu. Teprve mezi dětmi se obvykle poprvé ADHD projeví a učitelky v mateřské škole by měli tuto vývojovou poruchu rozpoznat. Proč? Dokud je dítě doma s rodiči, je mu věnovaná neustálá pozornost, a proto lépe zvládá jednotlivé situace. Ve školce je ale najednou plno sociálních podnětů, které dítě trpící ADHD nedokáže zpracovávat. Kvůli poruše pozornosti není schopné vnímat jemná pravidla, která utvářejí sociální život. Potřebuje vše podrobně vysvětlit, aby vědělo, jak se má chovat. Pokud se setká s osvícenou učitelkou, která poruchu rozpozná a dokáže s ní pracovat, může mít dítě vyhráno a jeho vstup na základní školu se obejde bez větších komplikací.

I ve škole záleží na učiteli

První a druhá třída je pro děti s touto poruchou zlomový moment. Pokud první dva roky úspěšně zvládnou, často se další problémy už neobjeví. Jenže ve škole bývají s hyperaktivními dětmi ještě větší problémy než ve školce. Důvodem je to, že v lavici se potřebují soustředit – vyžaduje se od nich stálá pozornost. Porucha pozornosti seskládá ze tří složek: jednak jde o motorický neklid, který je často nejviditelnější a než si na něj zvyknete, může být i nejvíce obtěžující. Kromě toho, že jsou děti s ADHD neustále v pohybu, také stále vydávají zvuky – i to může být rušivé až iritující. Druhou složkou je porucha pozornosti. Ta se ve škole začne projevovat právě ve chvíli, kdy má dítě podávat soustavný výkon, a třetí je impulzivita, která přináší sociální konflikty – děti s ADHD jsou nedočkavé, zbrklé, netrpělivé, skáčou lidem do řeči nebo vykřikují uprostřed hodiny. Impulzivní jsou i v sociálních kontaktech. Když se jim něco nelíbí, reagují prudce a pro okolí často nečekaně a nevyzpytatelně. Učitelé, kteří mají takové děti ve třídě, by jim proto měli nejen pomoci zvládnout školní povinnosti, ale postupně by je měli učit znát i sociální vzorce – aby věděly, jak se mají v té které chvíli zachovat. To může být ale i pro zkušenou učitelku, která má ve třídě dalších 25–28 žáků, dost složité. Přesto se najdou pedagogové, kteří integraci dětí s ADHD velmi dobře zvládají a z některých nežádoucích projevů jsou schopni udělat výhodu, případně třídě prezentují chování spolužáka jako jinakost, která může být obohacující.

Ukažte jim hranice

Děti, které trpí poruchou pozornosti, potřebují přesně znát hranice. Musí vědět, co je žádoucí a nežádoucí, a co se stane, pokud něco nežádoucího udělají. Vedle striktních a srozumitelných pravidel je ale nutná i citovost. Dospělý by měl všechno dělat pro to, aby dítěti pomohl, a ne aby si prokazoval autoritu a moc. Také se vyplatí s dítětem o případném konfliktu, který se přežene, mluvit, aby pochopilo, proč k němu došlo. Tady je vhodné uplatňovat tzv. metakognitivní strategii – neříkat dítěti, co má dělat, ale otázkami ho vést k tomu, aby situaci samo pojmenovalo. Když samo hledá, kdy bylo možné konflikt odvrátit, je možné, že se ve stejné situaci třeba o dva dny později se zachová jinak – správně.

Text: Anna Skalská, foto: Shutterstock