CO NÁM O SOBĚ PROZRADILA HEREČKA A MALÍŘKA IVA HÜTTNEROVÁ?
Někdy řeším, někdy hřeším, byly doby, kdy jsem jezdívala do lázní na speciální redukční kúry, i když jsem v podstatě žádnou dramatickou nadváhu neměla, ale to už mě přešlo, i když se samozřejmě snažím, abych to s jídlem nepřeháněla.
Vystudovala herectví na pražské DAMU, první angažmá měla v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, poté hrála v Divadle na okraji, kde se proslavila rolí strýce Pepina v Hrabalových Postřižinách. Působila také v Divadle Pod Palmovkou, v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce, v Činoherním klubu, dnes ji můžeme vidět Na Jezerce nebo v zájezdových představeních. Hrála a hraje ve filmech, v poslední době zejména v televizních seriálech, a několik let uváděla v České televizi seriál Domácí štěstí. Sbírá krajky, klobouky, kabelky a další předměty, které dělaly život našich předků krásnějším. A životní krásu najdeme i na jejích půvabných obrázcích, které maluje celý život a má s nimi úspěch doma i v zahraničí. Je autorkou kalendářů a knih a je součástí velké rodiny. Má dceru a syna, čtyři vnuky, dva pravnuky a jednu pravnučku.
Vaše aktivita je obdivuhodná – a ještě k tomu výborně vypadáte. Určitě na to máte nějaký recept.
Nijak vědecky k sobě nepřistupuji, vůbec nesportuji, ale na druhé straně mám zahradu, na které stále pracuji, a hlavně mám psa. A právě pes podle mne funguje na přijatelnou kondici nejvíc. Díky němu mám dost pohybu, protože s ním musím na procházku i tehdy, když se mi nechce, ale ta jeho radost je nakažlivá. Jdu s ním obvykle dál, než jsem měla původně v úmyslu, protože mě to s ním prostě baví. Psa a zahradu všem doporučuji.
Každého z nás určitě ovlivňuje to, z čeho vzešel. Jak se vařilo u vás doma v době, kdy jste byla dítětem?
Jsem z chudé rodiny, vychovávala mě babička, která určitě vařila zdravě, devadesát procent jejích jídel bylo z brambor, protože byly nejlevnější. Uměla je připravit na spousty způsobů, třeba buřtguláš, nastavovaná kaše s opečenou cibulkou, placky, bramboráky…
Co z toho jste měla nejraději?
Určitě škubánky, které miluji dodnes. Babička je dělala s mákem, tvarohem, opečené, samozřejmě na sádle.
Vaříte ráda?
Dodneška pořádně vařit neumím, pouštím se do toho z nutnosti, jen abych členy své rodiny udržela při životě. Zcela výjimečně se odhodlám připravit nějakou klasiku, jako je třeba kachna se zelím a knedlíkem. Vadí mi na tom, že u toho strávím několik hodin a z talířů to pak zmizí během několika minut.
Jasně, že každý se zhlédl v Magdaleně Dobromile Rettigové, důležitý je i vztah k jídlu. Jaký je ten váš?
Vždy jsem měla sklon k obezitě, asi díky tomu, že babička vše dělala poctivě, hlavně na sádle. Takže jsem nikdy nejedla s chutí, vždy s výčitkami svědomí, jídlo jsem si nikdy neužila, a proto jsem i nerada vařila. Pokaždé jsem si říkala, že kdyby se mi to, nedejbože, povedlo, tak všechno sním.
Jak tedy vypadá vaše rodinné stravování?
Není to žádná tragédie. Skoro vůbec nekupujeme uzeniny, maximálně šunku, nevyhýbáme se zelenině, ta mi nikdy nevadila, máme rádi brokolici, květák, rajčata, v podstatě jíme zdravě.
V dnešní době se ve vaření často vyžívají muži. Jak je na tom ten váš?
Muž nevaří, ale umí si užívat život po všech stránkách. Rád poznává všechno nové, tedy i nové restaurace a nová jídla, zajímá ho postup přípravy, rád o tom diskutuje, nadšeně ochutnává. Vše dělá s radostným nasazením, dokáže na posezení sníst půlku husy, a když pak dostane žlučníkový záchvat, neodradí ho to, pořád je šťastný, že tu vynikající husu snědl.
Kdybyste měla uvést jedno jídlo, které nikdy neodmítnete, co by to bylo?
Nikdy nic neodmítám, ale určitě nedám dopustit na řízky. Mám je strašně ráda, nikdy nezklamou, i když také se stane, že je třeba maso tuhé nebo na nich nedrží strouhanka, ale to je výjimka. Zlatý poctivý řízek nikdy neodmítnu a také je ráda dělám. Občas se dočtu o nějaké revoluční řízkové metodě, kterou hned vyzkouším, ovšem rodina z toho radost nemá, protože tyto experimenty, jako jsou třeba obrácené řízky, se nevyrovnají té léty ověřené klasice.
Text: Marie Formáčková, foto: archiv a Shutterstock
VYSKOUŠEJTE OBLÍBENÉ RECEPTY IVY HÜTTNEROVÉ!
Nastavovaná kaše
500 g brambor (typ C), 300 g ječných krupek, 150 ml mléka, 4 stroužky česneku, 1 cibule, 1 lžička majoránky, sůl, 2 lžíce sádla
Brambory i krupky uvaříme odděleně v osolené vodě. Brambory rozšťoucháme s mlékem, rozdrceným česnekem, solí a majoránkou. Vymícháme kaši, poté přidáme krupky a ještě promícháme. Podáváme posypané cibulí nakrájenou najemno a osmaženou na sádle do zlatova.
Škubánky
1 kg brambor (typ C), 300 g hrubé mouky, 200 g sádla, sůl, 200 g moučkového cukru, 100 g mletého máku
Brambory oloupeme, nakrájíme na kousky, zalijeme vodou, osolíme a vaříme asi 15 minut do poloměkka. Poté je slijeme, ale jen částečně, necháme tolik vody, aby byly brambory ponořené do poloviny. Plamen stáhneme na minimum a brambory zasypeme hrubou moukou. Opačným koncem vařečky směs propícháme tak, aby vzniklo několik otvorů. Přiklopíme je a necháme asi 20 minut propařit. Poté brambory rozšťoucháme a vařečkou propracujeme dohladka. Když se přestanou lepit na vařečku, jsou hotové.
V kastrolku rozpustíme sádlo a lžící v něm namočenou vykrajujeme kousky, které klademe na talíř. Posypeme je mákem smíchaným s moučkovým cukrem a omastíme sádlem. Nepotrpíme-li si na sladké, dáme sádlo na pánev, na ni klademe placičky ze škubánkového těsta a z obou stran je opečeme do zlatova.
Publikováno v časopise Zdraví 9/2025