Nedáte bez sociální sítě a mobilu ani ránu? Pozor na syndrom FOMO!

Je to stále častější obrázek: Parta lidí sedí v restauraci a každý z nich co dvě minuty kontroluje mobil – hovory, zprávy, sociální sítě. Důvod je nabíledni: Co když se někde děje něco zajímavého, co mi utíká, o čem nevím, u čeho nejsem? Co když se někde komentuje a diskutuje, a já v debatě nejsem? Vítejte ve světě syndromu FOMO.

Zkratka FOMO vznikla z anglických slov fear of missing out – strach ze zmeškání. Má širší i užší definice: jde o všudypřítomnou obavu, že jiní by mohli zažívat hodnotné věci, u nichž člověk není přítomen, ale také o strach z lítosti, kterou člověk zažívá, pokud promešká možnost k sociálnímu kontaktu, nové zkušenosti, výnosné investici či jinému zajímavému zážitku. Kromě tohoto syndromu se hovoří i o podobném syndromu FOBO: fear of better opportunity. V tomto případě nejde o trávení vašeho času (o to především jde u syndromu FOMO), ale obecně o rozhodování o věcech, které mohou ovlivnit váš výkon, vaše možnosti, vaši spokojenost atd.


Proč FOMO vzniká?

Potíže s rozhodováním a obavy z toho, zda se rozhoduji správně, dramaticky přibyly v posledních letech. Důvodů je několik. Tím hlavním jsou paradoxně nekonečné možnosti. Zatímco dříve byla řada věcí společensky daná (s kým se mohu stýkat, jaké mám kariérní možnosti atd.), dnes si člověk v západní společnosti může prakticky neomezeně vybírat, jakou chce dělat práci, kam cestovat, s kým navázat vztah, s kým komunikovat atd. Především mladí lidé pod tlakem těchto možností trpí – tím více, že už řadu let rodiče dětem říkají, že nic není nemožné a že mohou dosáhnout všeho, když budou chtít. Protože dosahování a neomezené možnosti se těžko uskutečňují. Vyjadřují to věty typu: „Z té spousty možností jsem nešťastný.“ „Mám opravdu vysoké nároky – na sebe i na ostatní.“ „Mám strach, že se rozhodnu špatně.“ „Pokud nic nezačnu, nemohu to ani zkazit.“ Situaci ještě zhoršily moderní technologie: mobilní telefony a tablety, sociální sítě. Díky tomu připojení lidé v reálném čase sledují, čím žijí jejich kamarádi. Jak se baví, o čem mluví a tak dále. A řada mladých podléhá obavě, že když nejsou na síti, když nemají pod kontrolou, co se kde děje a o čem se hovoří, že jim může utéci něco zásadního. A odtud je jen krok k závislosti na internetu (netolismu) a na sociálních sítích, k potřebě přijetí ve virtuálním prostředí a k nutkání sledovat, co se děje na síti, kam se přesouvá podstatná část života člověka.


Deprese a nestíhání

Kromě závislosti na síti mohou lidi se syndromem FOMO/FOBO postihnout i další potíže. Například deprese z toho, že oni sami jsou jen doma, zatímco všichni kamarádi jezdí po dovolených nebo exotických služebních cestách a užívají si s přáteli a s rodinou. Lidé mají tendenci přemýšlet o tom, proč se ostatní mají tak dobře, zatímco oni tak úspěšní a spokojení nejsou. Další problém je nedostatek času. Člověk, který soustavně kontroluje svůj Facebook nebo Twitter a zapojuje se do diskusí, aby byl vidět, se pak snadno dostane do stavu, kdy nestíhá nic z toho, co by měl dělat ve svém nevirtuálním životě.


Jak poznám, že mám problém?

Zjistit, že váš vztah s mobilním telefonem a sociální sítí překročil zdravou hranici, není příliš obtížné. Zkuste se schválně zamyslet nad tím, jak jejich používání prožíváte:


- Máte špatný pocit, když vaše fotografie nebo status nedostanou pochvalné komentáře?
- Stýkáte se s přáteli (téměř) výhradně on-line?
- Cítíte se špatně/nedostatečně/závistivě, když vidíte, jak žijí / tráví čas vaši známí na sociální síti?
- Kontrolujete mail, sociální síť a hovory častěji než jednou za čtvrt hodiny?
- Vyrážíte na společenské akce (večírek, koncert), i když to stojí hrůzu peněz, které těžko schrastíte, jen aby se vám nestalo, že ostatní budou mluvit o super akci, na které jste vy nebyli?
- Mluvíte se členy rodiny či přáteli, a současně sjíždíte očima telefon?

Pokud jste na některé z výše uvedených otázek odpověděli ano, stálo by za to se nad svým chováním zamyslet a něco s ním udělat. Mohlo by se totiž stát, že vám problém přeroste přes hlavu.



Text: Kristina Procházková, foto: Shutterstock a archiv redakce



Další informace najdete v záříjovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět