Jsem kronikářka pocitů, situací a zkušeností

Dokumentární režisérka a divadelní a filmová herečka Petra Nesvačilová má před sebou nabitý podzim. Kromě seriálové a filmové premiéry spatří světlo světa i její první kniha.


Na konci září se představíte na Píseckém víkendu módy. V jaké roli?

V roli modelky. Baví mě to, ale hlavně to vnímám jako setkání s kamarádkami a samozřejmě s kreativitou.

PVMD je ale i o dobrém lokálním jídle. Vy ráda vaříte. Připravujete coby rodačka z jižních Čech nějaké místní speciality?

Pro mne jsou nejzásadnější rodinné speciality. Vidím v tom příběh, kroniku rodiny. To, co spojuje, na co se i vzpomíná. Určitě vařím i z lokálních surovin, jelikož máme plodnou zahradu u nás na chalupě, kterou máme také na jihu. A nejraději mám kulajdu, takovou tu naši, a ještě nejraději ji mám, když mi ji uvaří mamka, teta nebo babička.

Lokální jídlo, ale i biodynamické víno jste také ochutnala v rakouském Wachau, kam jste se vypravila seznámit se s kosmetikou dieNikolai. Získala si vás?

Mne si tam hlavně získaly meruňkové knedlíky, místní rodinná specialita, kterou podává ve své restauraci právě rodina, která vyrábí i kosmetiku dieNikolai. Je to rodinný podnik a je vidět veliká péče, kterou dávají do svých vinic, ze kterých potom dělají například pleťové sérum z hroznů. To je opravdu veliká laskavost pro moji pleť, která dostává vzhledem k mé práci – make-up, stres a tak dále – opravdu zabrat. A toto skvělé sérum je pro ni úžasná potrava a pleť se mi velmi zlepšila.

Jak ráda odpočíváte?

Já miluji dlouhé procházky. S kamarádkami chodíme i třicetikilometrové túry. A určitě si vždycky odpočinu s rodinou na chalupě. A asi když dělám to, co mi dělá radost. Takže vlastně odpočívám pořád!

V přírodě jste strávila i natáčení nového seriálu ČT Osada o chatařích a chalupářích. Prozradíte, v čem je kouzlo nového seriálu?

Já myslím, že kouzlo toho seriálu je v humoru a v jisté nadsázce, kterou seriál nese. Jsou to takové mimikry a každý má možnost se v situacích či jednotlivých postavách najít. Je to o nás všech. Jak každý žijeme ve svých světech i bublinách. Takže mám pocit, že ten seriál nese i naše řevnivosti. Je to veselé i komické. Je dobré, když se umíme sami sobě zasmát a brát se s nadhledem. A vzhledem k tomu, že Osadu napsal Petr Kolečko a režíroval Radek Bajgar, o nadsázku a humor nebude nouze.

Do kin přijde v nejbližší době film Teorie touhy, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Tématem jsou vztahy mužů a žen. Proč si podle vás vztahy tak často komplikujeme?

Tak to nevím přesně proč. Jelikož kdybych to úplně věděla, tak jsem multimilionář, protože tu informaci budu prodávat. Víte, všechno je komplikované, a zároveň není. Komplikovanost vzniká ze strachu, někdy i z bolesti, z nejistoty, z nedostatku sebelásky. Vše je nějaká cesta a záleží jen na nás, jak umíme odpouštět sobě i jiným, jak si přejeme žít. Jak nepadat do svých slabin a věřit. Určitě je to o komunikaci a činech. Ale vztahy také někdy nejsou tak komplikované, a jsou naopak zdrojem hojnosti, radosti a partneření a života. Já si myslím, že záleží jen a jen na nás.

První říjnový den vyjde vaše první kniha s názvem Skutečná. Přiblížíte nám ji?

Uvědomila jsem si, že je to v podstatě kniha, kterou jsem psala už v dětství, jelikož mám lehce grafomanské sklony a cokoliv zapisuji. Jak do svých filmů, které režíruji, tak do svých rolí, které hraji. Jsem kronikářka pocitů, situací a zkušeností. Mám pocit, že vše má nějakou hodnotu, a to vidění mě neustále žene to někam konzervovat, je to pro mne důležité. V podstatě i když peču koláč, je v něm už příběh všech receptů, které jsem si přečetla či slyšela, a i zkušeností mých babiček a mamky, která skutečně výborně vaří. Kniha je složená z fejetonů a povídek. Příběhy seskládané ze situací, které jsem zažila a jako jejich pozorovatel zatavila do knihy. Jsou to příběhy veselé i smutné a hodně rodinné, a to je to, co už jsem psala jako dítě. Vždy mne bavily paradoxy, jak dělají život barevný, a to se vším všudy. Je to kniha na dlouhé cesty vlakem, před spaním a i prostě jen tak, a každý má možnost se v těch příbězích najít. Psala jsem ji docela dlouho, ale hlavně tento rok, kdy jsem měla vzhledem k situaci prostor ji dokončit. A teď už je vaše, čtenáři. Moc si ji užijte.

Vás čeká doslova kouzelný podzim! Máte ho ráda?

Podzim a zimu mám velmi ráda. Jelikož jsem se narodila v prosinci, je to takový můj čas. A hlavně jsem milovník lyžování, běžkování a dlouhých zimních túr po horách, kde jsem opravdu velmi spokojená. V zimě se mi taky dobře běhá, v létě mi je vedro, tak spíše ležím u vody.

Vaší domovskou scénou je Divadlo Ungelt. V kterých hrách vás můžeme aktuálně vidět?

V Ungeltu mám dvě krásná představení. Takové naše legendární je komedie Skořápka, kde hrajeme s Alenkou Mihulovou, což je i moje kamarádka. Je to příběh dvou žen, které se náhodně setkají a toto setkání jim oběma promění život. Říkám skvělé repliky a mám na sobě zlaté kalhoty, ve kterých když jdu na jeviště, sama sebe překvapuji, jak jsem odvážná, protože jsou opravdu až moc. (smích) Opravdu jsou až moc. Druhé představení máme s Miroslavem Táborským a jmenuje se Taneční hodiny, což je příběh jedné tanečnice a autisty. Celý děj se odehrává v New Yorku. Je to spíše tragikomedie s romantickými prvky. Oba se nacházejí v situaci, která je nutí vyjít z vlastní bubliny a komfortní zóny. A diváci mají možnost vidět, jak dva neslučitelné světy na sebe narážejí skrze strach a předsudky, až nakonec po tom všem, čím si projdou, zjistí, jak jsou si blízcí. Vždy záleží jen na nás, jaké šance setkáním a situacím dáme. Je to opravdu krásná hra.

A ještě na něco se v nejbližší době těšíte?

Jedu se svým celovečerním dokumentárním filmem Vojna Ztohoven na polský festival, kde je film v soutěži o nejlepší dokument. V září se objeví také jeden zábavný pořad a to bude takové překvápko. A pak máme v říjnu premiéru zmíněného filmu Teorie touhy, na kterou se taky těším.

Text: Kateřina Grimmová, foto: Dita Hromádková



Další informace najdete v záříjovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět