Rozmazluje se spánkem a dobrou kosmetikou

Lucie van Koten píše úspěšný lifestylový blog Život podle Lucie. Je milovnice a nadšená propagátorka bio a přírodní kosmetiky, elegance, stylu a ženskosti. Vše ale dělá s nadhledem a laskavou sebeironií.


Kdy jste se k přírodní kosmetice dostala?

Vždycky mě lákal svět olejů. Ještě v pubertě jsem četla knihu od jakéhosi amerického léčitele, který už před sto lety říkal, že nejúčinnější kosmetikou proti stárnutí je obyčejný ricinový olej za pár centů. Tím ve mně vzbudil prakticky celoživotní zvědavost a touhu používat něco jiného, než co nám doporučují velcí kosmetičtí giganti. Samozřejmě že přechod k přírodní kosmetice byl pozvolný, ale dá se říct, že začal zhruba v těch patnácti letech.


Co je vaším největším argumentem, když se snažíte přesvědčit české ženy o tom, že by měly sázet na přírodní kosmetiku?

Já vlastně nikoho nepřesvědčuji. Myslím, že pokud chce člověk něco změnit, cokoli, nesmí být extrémní, agresivní a urputný. O přírodní kosmetice tak mluvím jen ve chvíli, kdy se zeptáte na něco konkrétního. A tedy: velkým benefitem přírodní kosmetiky je, že neničí ani pleť, ani životní prostředí.


Hodně žen se ale bojí používat dekorativní bio kosmetiku, protože si myslí, že není tak odolná jako ta konvenční. Je tahle obava oprávněná?

Už dávno ne. Vnímám, že posledních pět let udělalo z bio dekorativky velice žádané zboží, a to i u náročné klientely. V zahraničí už bývá běžné, že i řetězce a parfumerie nabízejí své bio řady, že mnoho vizážistek fashion weeků používá aspoň zčásti přírodní kosmetiku a je rovněž mnoho zahraničních hvězd, které se nechávají líčit na natáčení filmu pouze kosmetikou přírodní a netestovanou na zvířatech.


Přírodní kosmetice se věnujete už mnoho let. Objevujete v ní ještě něco nového?

Pořád je co objevovat. Namíchat kosmetiku správně tak, aby pleť pěstila a vyzobat, z přírody to nejlepší, to je učiněná alchymie. Loni jsem nakoukla pod pokličku výrobě olejových balzámů Inlight, které vznikají v nádherné přírodě Cornwallu, za letošek jsem nadšena z rakouské značky dieNikolai, která pro změnu zase vyrábí, jak já tomu říkám „tučné krémy“ – tedy krémy s pravou smetanou, ghí máslem i tolik vzácným šafránem. Ty účinky na pleť jsou neuvěřitelné a žádná syntetika se jim nevyrovná.


Na blogu ale píšete také o svém životě. Máte nastavené nějaké hranice, kam až čtenáře do svého soukromí pustíte?

Jsem úplně zabarikádovaná hranicemi. Nevadí mi sice psát o niterných věcech, ale i tady si hraji s pointou a přemýšlím nad každým slovem. Pakliže píšu ještě o někom konkrétním, moje hranice jsou tam, kde začíná jeho pověst. A tedy: buď ho nechávám text schválit, nebo mu raději změním jméno.


Velmi otevřeně jste do svého nitra nechala nahlédnout v knize Život podle Lucie. Popisujete v ní i nepříliš příjemné etapy svého života: Rozchod s manželem a následný vztah s emocionálním tyranem. Už jste si v sobě vyhodnotila, proč sebou krásná inteligentní žena nechá manipulovat?

Vyhodnotila. Na co je ženě, že je krásná a inteligentní, když to o sobě neví? Společně s touhou ve všem se zavděčit a neustále těm druhým něco dokazovat, je to vražedná kombinace. S takovým nastavením je bohužel jednoduché nechat sebou manipulovat ve víře v lepší budoucnost.


Skončila jste dokonce i v péči psychiatrů. Co vám pomohlo se vzepřít a zachránit se?

Děsilo mě množství antidepresiv a prášků na spaní, které mi předepisovali, abych soužití s ním zvládla. Jeho volnou láskou, touhou po dalších nových milenkách jsem málem zešílela. Jak píšu v knížce: každé pilulce jsem mohla dávat jméno milenky, na kterou jsem potřebovala zapomenout. Ale nešlo to. Tak jsem odešla a ze dne na den přestala i s antidepresivy.


Dala vám tato drsná zkušenost něco pozitivního do života?

Myslím, že to dokážu zhodnotit až s odstupem času. Ale rozhodně chci věřit, že už sebou nenechám manipulovat a že si mnoho věcí nenechám líbit. Občas už si vážně přijdu drsná. (smích)


Pojďme k příjemnějším tématům. Věnujete se také modelingu – co vás na něm baví?

Modeling dělám jen okrajově. A jestli mě na něm něco baví, tak to, že na tu chvilku můžu být jen ramínko na šaty, předstírat jiné emoce, než které zrovna cítím, a nemusím být Lucie. To je taková úleva nebýt chvíli Lucií, ale někým jiným!


Jakou módu máte ráda?

Podle mě byly ženy nejlépe oblékané za první republiky, kdy se chtěly líbit, byly půvabné a zároveň se o svůj šatník uměly dobře starat. Moc se mi líbí rovněž celoživotní tvorba Coco Chanel, která je nestárnoucí. Miluji elegantní věci, ženské linie, zároveň se zaměřuji na přírodní materiály – teď v zimě mám skříň plnou vlněných a kašmírových svetrů, v létě mám ráda hedvábí, lyocell a len. Mám doma také řadu kožených bot a psaníček, někdy stará i půlstoletí, o to víc si jich cením a udržuji je. Trend neustálého nakupování, vyhazování a nekvalitních materiálů mě úplně míjí.


Co svému tělu dopřáváte a čemu se naopak vyhýbáte?

Vyhýbám se přejídání! Rozmazluji se dlouhým spánkem, procházkami, aromaterapií a skvělou kosmetikou.


Které esenciální oleje třeba teď v zimě nejčastěji používáte?

Někdo v zimě pálí svíčky, já pouštím difuzér s éterickými oleji. Mám mnoho jednodruhových silic i směsí, některé používám, aby se mi lépe dýchalo, pokud jsem nastydlá. Ale prakticky všechny mají mnoho dalších výhod: dezinfikují ovzduší v místnosti, tudíž ideální prostředek pro případ, že je někdo z rodiny nemocný. Při nachlazení ještě míchám třeba eukalyptový éterický olej do rostlinného a používám ho k masáži nebo přilévám do vany, abych ze sebe všechno vypotila. Před Vánoci ale miluji vůně, jako je skořice, hřebíček nebo borovice, voní mi to tu prakticky celý advent.


Máte postavu, kterou vám mnoho žen může jen závidět. Sportujete?

Nesportuji, ale je pravda, že se pořád hýbu. Od jara do podzimu vystupuji vždy o několik zastávek dříve, abych se mohla projít, a každý den procházím svižnou chůzí Grébovku. Je to dokonalý relax a často nachodím spoustu kilometrů. Horší je to se mnou v zimě, to jsem v hibernaci, v zimním spánku, a ploužím se světem až do jara.


Co děláte, když si chcete odpočinout a nabrat síly?

Odjedu k našim na vesnici, odpojím se od wi-fi, popadnu psa, knížku a jdeme si do postele číst. Otázka je, jestli u toho víc čtu nebo spím. U psa je to jasné.


Chápu, pes už toho přečetl hodně. Ráda také cestujete. Kde se vám v poslední době nejvíc líbilo?

V létě jsem si udělala výlet do Pobaltí, autem přes Polsko. Kouzelné mi přišlo hlavně Estonsko, kde už je cítit velký vliv Skandinávie, a lotyšský venkov. Je to nádherný kus země a jsem upřímně ráda, že mě to už vůbec netáhne na jih. Sever mi přijde daleko malebnější a zajímavější, i co se způsobu života týče. V celém Pobaltí jsou k sehnání nádherné lněné věci. Já si nakoupila především lůžkoviny a povlaky na polštáře. Je trochu bizarní si tohle kupovat na dovolené, ale len je úžasný a odolný materiál, takže se mnou tahle vzpomínka na léto 2018 zůstane mnoho let, aspoň doufám.


Jste ambasadorkou charitativního projektu Givt.cz. Můžete nám ho představit?

Givt.cz je portál, přes který, když nakoupíme ve svém oblíbeném e-shopu, jde určité procento z nákupu na dobrou věc. Můžeme si vybrat, kam peníze poslat, jaké charitě, útulku, dětskému domovu. Neplatíme přitom ani korunu navíc a můžeme tak pomoci jediným kliknutím.


Váš život se točí kolem krásy. Co je pro vás krása?

Charakter.


Fascinují vás silné ženské osobnosti. Které jsou vám blízké?

Moc ráda čtu životopisy zajímavých, významných, silných žen. Z českých osobností má můj veliký obdiv módní kritička Františka Čížková, kterou jsem začala vnímat docela jinak poté, co jsem si přečetla její knihu To jsem já, Františka. Málokdo zná její životní příběh. Ze zahraničních osobností mě fascinuje síla, způsob uvažování a vytrvalost Vivienne Westwood.


Vydáním knihy jste si splnila jeden ze svých snů. Jakou výzvu máte před sebou teď?

Pro mě je největší výzva neponocovat a chodit spát aspoň před půlnocí. To kdybych zvládla, budu mít ze sebe hned lepší pocit.


Text: Kateřina Grimmová, foto: Mickey Grab



Další informace najdete v prosincovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět