Diagnóza: Chlamydie

Výraz chlamydie nepatří mezi exotické nebo neznámé pojmy a leckdo s nimi má i osobní zkušenost. Přesto jsou tyto mikroorganismy pro širokou veřejnost tak trochu neznámou a mnoho lidí má jen matné tušení, co všechno chlamydie mohou způsobit a jak nebezpečné mohou být.

Nejběžnější asociací, když se řekne chlamydie, je pohlavně přenosná choroba, která se týká jedinců nedodržujících pravidla bezpečného sexu. Potíže postihující pohlavní ústrojí ale nejsou zdaleka jediným problémem, který mohou chlamydie způsobit. Potrápit mohou navíc téměř každého bez ohledu na způsob jeho sexuálních aktivit.


Tři druhy chlamydií – nebezpečné jsou všechny

Pro člověka jsou nebezpečné tři druhy chlamydií – Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae a Chlamydia psittaci. Přestože první z nich je právě kvůli pohlavním chorobám nejznámější, nejedná se o nejrozšířenější druh. Tím je Chlamydia pneumoniae, která napadá dýchací ústrojí a může vyvolat zápal plic či zánět průdušek. Chlamydia psittaci je primárně zvířecím patogenem, ale ohrozit může i člověka, pokud se na něho přenese například z infikovaných holubů či papoušků. Rizikové je v těchto případech ptačí peří či trus. Chlamydiové infekce mohou být záludné, jelikož se jejich symptomy často podobají dalším bakteriálním onemocněním, což značně znesnadňuje jejich diagnostiku. Mnohdy se na ně pomýšlí až v momentě, kdy běžně užívaná léčba na bakteriální infekce selhává, a potíže přetrvávají. Antibiotika, která se užívají při chlamydiových infekcích, navíc v některých případech jen utlumí akutní stadium a nemoc může přejít do chronické fáze. Přestože inkubační doba se pohybuje od jednoho do tří týdnů, více než polovina pacientů navíc nepociťuje například při nákaze C. trachomatis žádné akutní potíže.


Infekce, která může skončit neplodností

Chlamydia trachomatis v lidském organismu napadá ženské i mužské pohlavní a močové ústrojí. „U žen tato bakterie způsobuje především záněty děložního čípku (cervicitida), děložní sliznice (endometritida) nebo vejcovodů (salpingitida),“ vyjmenovává farmaceutka Mgr. Marcela Pechová. „V případě onemocnění v průběhu těhotenství může při porodu dojít k přenosu infekce na plod,“ dodává. U mužů způsobuje C. trachomatis například zánět prostaty či nadvarlat. U obou pohlaví dochází také k zánětu močové trubice (uretritida) a mohou nastat i závažné poruchy plodnosti. U žen bývají příčinou srůsty vejcovodů, u mužů poškození spermií. „Primární infekce je často asymptomatická – bezpříznaková – nebo jsou příznaky natolik nespecifické, že se zahájí nevhodná léčba. Primární infekce v tomto případě může probíhat i několik let a může přejít do chronického stadia bez pacientova vědomí,“ přibližuje průběh chlamydiového onemocnění Mgr. Marcela Pechová. Chlamydiová infekce se ovšem může projevit také konkrétními obtížemi – svěděním, výtokem, bolestí při pohlavním styku a pocity pálení či bolesti při močení. Přidávat se k nim mohou i bolesti podbřišku. Všechny tyto problémy jsou jasným znamením, že je nutné vyhledat lékaře (gynekologa či urologa). Pro ženy jsou chlamydiové infekce obzvlášť nebezpečné, protože po napadení vejcovodů či vaječníků mohou způsobit hluboký pánevní zánět. K němu patří bolesti ve spodní části břicha, horečka i nevolnost. Napadené a poškozené vejcovody navíc mohou být příčinou mimoděložního těhotenství. V případě, že žena onemocní chlamydiovou infekcí v období gravidity, hrozí potrat i předčasný porod. Chlamydia trachomatis může napadnout také lymfatický systém, což se projeví mimo jiné zvětšenými uzlinami. Pokud se chlamydie dostanou do očí (například kontaminovaným ručníkem), mohou vyvolat zánět očních spojivek a v nejvážnějších případech způsobit ztrátu zraku.


Jak se s chlamydiemi bojuje?

Lékař může diagnózu chlamydiové infekce stanovit po provedení stěru z děložního hrdla či z močové trubice. Chlamydiovou infekci pak potvrdí speciální laboratorní testy. Existují i další metody, kterými lze nákazu prokázat – například vyšetření krve na přítomnost protilátek proti chlamydiím. Léčba spočívá v podávání antibiotik, která je nutno užívat přesně podle předepsaného dávkování a jejich užívání neukončit předčasně. Vyšetření by měl absolvovat vždy i sexuální partner, aby mohl být v případě pozitivního nálezu řádně léčen a partneři si mezi sebou nákazu dále nepředávali. Po dokončení léčby je vhodné vyšetření zopakovat, aby měl pacient i lékař jistotu, že léčba byla dostačující a úspěšná. Jako u dalších onemocnění je klíčovým faktorem prevence – tedy respektovat pravidla bezpečného sexu a dodržovat intimní hygienu jak v soukromí, tak na veřejných místech, jako jsou bazény a sauny. Pravidlem, které se vyplatí dodržovat i s ohledem na další možné zdravotní problémy, je používání vlastního ručníku a spodního prádla.


Chlamydiový zápal plic nepodceňujte

Nejčastějším chlamydiovým onemocněním jsou infekce vyvolané bakterií Chlamydia pneumoniae. „Tato bakterie je běžným celosvětovým patogenem napadajícím dýchací systém. Je původcem přibližně 20 % komunitně získaných pneumonií a dalších respiračních onemocnění, jako jsou záněty horních cest dýchacích, hrtanu, průdušek nebo záněty středního ucha,“ přibližuje onemocnění farmaceutka Marcela Pechová. Kromě dýchacích problémů se chlamydiový zápal plic může projevit také intenzivní únavou, zimnicí, horečkou a pocením. U některých pacientů ale může infekce připomínat chřipku, a tak se na chlamydiové onemocnění mnohdy začne pomýšlet až poté, co pacient opakovaně vyhledá lékaře kvůli respiračním onemocněním, přetrvávající slabosti a bolesti svalů či kloubů. „Právě to je při respiračních chlamydiových infekcích největší problém – tedy když se primární, relativně dobře léčitelná infekce podcení, pozdě diagnostikuje nebo vůbec neléčí a dojde k přechodu do chronicity,“ upozorňuje Mgr. Marcela Pechová. Neléčené nebo pozdě diagnostikované infekce C. pneumoniae mohou vést k mnoha zdravotním komplikacím. Z těch méně závažných lze zmínit například zánět spojivek, k těm závažnějším patří zánět mozkových plen (meningitida), zánět srdečního svalu (myokarditida) či zánět vnitřní sliznice srdečního svalu (endokarditida). Pokud cílené vyšetření krve potvrdí chlamydiovou infekci, následuje léčba antibiotiky. Léčebný režim by pacienti měli vždy pečlivě dodržovat a léčbu řádně dokončit, jinak se vystavují riziku rozvoje zmíněných komplikací. Stejně důležité je ovšem dbát na prevenci a nezapomínat na obecné zásady hygieny.


Text: Petra Kováčová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás


Jaká opatření jsou v prevenci chlamydiových infekcí nejdůležitější?

V první řadě je důležité si uvědomit, že dvě zmíněné bakterie – Chlamydia pneumoniae a Chlamydia trachomatis – jsou sice úzce příbuzné, rozmnožují se stejným způsobem, ale způsobují velice odlišná onemocnění.
1. V prevenci infekcí C. pneumoniae se uplatňují stejná opatření jako například v prevenci chřipkových onemocnění. Důležité je mytí rukou vodou a mýdlem i omezení dotyků rukou na obličeji a okolo nosu. Měli bychom také minimalizovat čas strávený v davu lidí, pravidelně větrat v obytných prostorech a obecně vést co nejzdravější životní styl.
2. Infekce C. trachomatis je přenosná vaginálním, orálním a análním pohlavním stykem. Opatření tedy přímo vyplývají z možností přenosu – především věrnost obou partnerů ve vztahu a používání bariérové ochrany při pohlavním styku. Nejúčinnější je v tomto případě kondom, který při správném použití zamezí kontaktu slizničních tekutin.
Mgr. Marcela Pechová, farmaceutka


Jaká antibiotika se nejčastěji používají k léčbě chlamydiových infekcí?

Makrolidy (především erythromycin, klarithromycin a azithromycin). Pozor, jsou nevhodná pro děti a těhotné či kojící ženy:
Tetracykliny (například tetracyklin, doxycyklin)
Fluorované chinolony (například ofloxacin, levofloxacin a moxifloxacin)

Co si pamatovat:

Přesná volba antibiotik, způsob jejich podání, dávkování i doba trvání léčby závisí vždy na typu infekce, závažnosti stavu i napadené části těla. Zohlednit se musí také případná alergie na některá antibiotika. Bez řádného vyšetření byste se neměli pokoušet o samoléčbu například zbylými antibiotiky od partnera nebo jiného rodinného příslušníka. Posouzení léčby vždy nechte na lékaři.




Další informace najdete v březnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět