LÁSKOU LÉČÍM
spoustu neduhů

Lucie Borhyová nemá ráda plánování a tok životních událostí přijímá nejraději tak, jak se jí staví do cesty.

Lucie Borytová se v roli moderátorky hlavní zpravodajské relace televize Nova po boku Reye Korantenga objevila poprvé v srpnu roku 1999. Od té doby je jednou z nejpopulárnějších tváří televizní obrazovky. Jak sama říká, nemá ráda plánování a tok životních událostí přijímá nejraději tak, jak se jí staví do cesty. Média spekulují o tom, že svoji práci opustí a odstěhuje se do Řecka. Tam totiž loni v červnu potkala po krachu vztahu s podnikatelem Alanem Babickým novou lásku, movitého podnikatele Nika. Sama odchod z Česka nedementuje, ale ani nepotvrzuje. Jasno totiž zdaleka nemá. V polovině dubna oslavila třicáté narozeniny, a co bude dál, nechává osudu.

Doléhá na vás jarní únava?

Únava na mě doléhá spíš na podzim. Jak se blíží zima, mívám i trochu deprese. Jaro ve mně ale probouzí energii a nový život. A také se začínám těšit na to, že bude brzy hezké počasí. Když začnou pučet stromy, kvést kytky, zpívat ptáci, vysvitne sluníčko a je cítit jarní vzduch, působí to na mě velice pozitivně.

Máte v tento čas také na programu jarní úklid či výměnu šatníku?

Nesmýčím nějak zásadně byt ani neměním úplně šatník. Zimní oblečení jen zastrkám hluboko do skříně a dopředu vyskládám to letní. Zatím se ale kalendářem řídit nebudu. Přestože je podle něj už dávno jaro, počasí tomu nenasvědčuje, spíš nás šálí. Jednou to vypadá, že je léto, a druhý den sněží. S výměnou oblečení proto raději ještě počkám.

Na jaře má také člověk provést očistu organismu, detoxikovat ho - co vy na to?

Nemám vůbec takové záchvěvy, očistě organismu nepropadám. Řídím se vlastním pocitem a zatím jsem podobnou potřebu neměla.

Byla jste jako malá často nemocná a prošla všemi dětskými nemocemi?

Musím zaklepat, častými virózami jsem netrpěla. Trápily mě jen občas angíny a také alergie na pyl a trávu. Pamatuji si, jak jsem byla na prázdninách u babičky na chalupě, běhala jsem po poli a najednou jsem se vrátila domů s oteklýma očima, celá slzavá. často jsme proto jezdili s rodiči k moři, to se na alergie doporučovalo. Pak jsem si prošla klasickými nemocemi, jako jsou plané neštovice, příušnice… Neštovice mě bohužel potkaly až ve starším věku, asi v šestnácti, a říká se, že čím je člověk starší, tak tyhle nemoci hůř snáší. A opravdu, trápily mne dost vysoké horečky, pupínky jsem měla úplně všude, hrozně svědily a já měla pocit, že to trvá věčnost a vůbec se to nelepší. Dodnes si na to vzpomenu, když si prohlížím fotky, na kterých jsem celá pomazaná tou bílou mastičkou, a musím se sama sobě smát, vypadám totiž hodně legračně.

Jste trpělivý pacient, nebo takový, který vyžaduje pozornost a politování?

Nejsem v tomto ohledu moc tvrdá a potřebuji, aby mě někdo litoval, obskakoval mě. Bývám někdy sebelítostivá, když mi něco je, což není úplně dobře. Tyto sklony ale prostě občas mám a potřebuji, aby se o mě někdo staral, když se zrovna necítím nejlíp.

Tanec jde se zdravím také dobře dohromady a vy o něm můžete po účasti v soutěži Bailando vyprávět…

Na Bailando často a ráda vzpomínám, i když to bylo hodně fyzicky náročné. Tanec je pro mě ale jedna z nejlepších věcí na světě, je úžasný. Patří k němu ovšem také různá zranění, protože když se člověk nerozcvičí, je snadné si například natáhnout sval. Při akrobatičtějších úkonech si můžete třeba narazit žebra, což se mi mimochodem během soutěže stalo. Dělat různé zvedačky pro mě bylo něco šíleného, nejsem tanečnice a nemám s tím zkušenosti. A právě při podobných kouscích se musíte naučit zpevnit tělo, aby člověk nezranil sebe ani druhého. Péža (taneční partner Lucie Borhyové Petr Pik - pozn. red.) měl natržený stehenní sval a já měla naražená žebra. Byli jsme pak vděční, že jsme měli k dispozici šikovného fyzioterapeuta a maséra. Oba se o nás bezvadně starali a kromě toho, že to bylo příjemné, to bylo opravdu potřeba.

Pokračujete s tancováním dál? Spousta vašich kolegů tančí na různých akcích…

Dostali jsme také hodně nabídek na tancování a máme další, ale museli jsme jich dost odmítnout. Nestíháme trénovat a bez toho to nejde. člověku sice tanec zůstal v těle, ale pakliže chce podat skvělý výkon, nestačí to, tréninky jsou důležité.

Který tanec vám v těle nejvíc utkvěl, který jste si oblíbila?

Musím říct, že všechny tance mají něco do sebe, ale já mám ráda ty temperamentnější, což je třeba čača. Také mám ráda passo doble, které je hodně o výrazu, o energii. Líbí se mi i street dance a disco.

Chodíte na nějaké masáže i dnes?

Ne. Co se týče kosmetiky, masáží a podobných věcí, nenavštěvuji vůbec žádné salony. Masáže probíhají doma. Když mě bolí záda, namasíruje mě partner. A já jeho. Není to sice profesionální masáž, ale pomůže.

Váš partner je z Řecka, poznala jste ho tam loni v červnu při focení kalendáře. Chystáte se tam jednou žít, jak se kdesi psalo?

O budoucnosti moc nepřemýšlím, nerada dělám velké plány a zásadní rozhodnutí, raději nechávám všechno volně plynout. Ze zkušenosti vím, že ze situace se samo vyvine to, co je správné. Budoucnost nechávám na osudu. O našem soukromí ale nechceme moc mluvit, domluvili jsme se na tom.

Láska je krásný cit a rozhodně ozdravuje duši…

Samozřejmě je to vedle zdraví jedna z nejdůležitějších věcí, protože léčí spoustu neduhů. Když je někdo zamilovaný, cítí se dobře, je psychicky vyrovnaný, všechno mu zkrátka funguje líp, než když lásku nemá a trápí se.

Zasvěcujete přítele do tajů golfu, který máte tolik ráda?

Přiznám se, že na to ještě nebyl čas. Sama jsem golf dlouho nehrála, měla jsem na starost jiné věci. Navíc mi z komory ukradli golfové hole, takže jsem momentálně bez nich. Už jsem si ale vyhlídla novou golfovou výbavu, tak už se na ni moc těším. Příští týden si ji půjdu vyzvednout a brzy začnu zase hrát a trochu víc se golfu věnovat.

Pokračování rozhovoru najdete v květnovém vydání měsíčníku Zdraví.

Andrea JEŽKOVÁ
FOTO TITUL: Vladimír ŠTROSS, FOTO ROZHOVOR Vladimír ŠTROSS, Lenka HATAŠOVÁ a archiv TV Nova