Je důležité nebrat se příliš vážně!

Zpívala si odmalička. Však také nechtěla být ničím jiným než zpěvačkou. Ale napřed se stala Českou Miss 2010, úspěšnou modelkou a nakonec i moderátorkou. Dnes už se Jitka Boho stala vysněnou zpěvačkou.


Bylo hodně těžké přesvědčit lidi, že doopravdy umíte zpívat a nejste jen hezká tvář, která si myslí, že to umí?

Ono je to někdy těžké i teď. Stále mne mnozí vnímají víc jako Miss a modelku než jako zpěvačku. Ale chápu to, lidé mě poznali právě prostřednictvím soutěže Česká Miss. Jenže já zpívala už od čtyř let. Dodnes mám schovanou slohovou práci ze 4. třídy, ve které jsme měli popsat vysněné povolání a proč ho chceme dělat. Na celé jedné straně píšu, že chci být zpěvačkou a dělat lidem radost, na druhé straně je pouze nadpis Modelka, dál jsem se nedostala. Stále to platí, s mikrofonem v ruce jsem si mnohem jistější než na mole. A věřím, že prostřednictvím hudby a textů mohu lidem něco předat.


Ale každá životní zkušenost je k něčemu dobrá. Dal vám něco svět modelingu?

Po soutěži jsem se musela přestěhovat do Prahy, což byl můj další sen, a musela jsem se starat sama o sebe. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí včetně hudebníků, a především svého manžela, to byl osud. Věřím, že nic nebylo náhodou. Modeling mi umožnil také hodně cestovat. A protože jsem byla vždy velká trémistka, chození po mole mi pomohlo tu nervozitu alespoň částečně odbourat. Po Miss jsem začala dokonce i moderovat. Nevěřila jsem, že by mě to mohlo tak moc bavit, ale baví a myslím, že dokážu být i vtipná, což lidi oceňují. Ono je důležité nebrat se příliš vážně.


Vy jste také v osmnácti letech sama odcestovala na měsíc do Ameriky.

To je pravda. Dnes si neumím představit, že by tohle měla absolvovat i moje dcera, mám o ni takový strach! Navíc teď už mohu říci, že doma je doma, asi bych nedokázala žít v zahraničí daleko od rodiny. Miluji Českou republiku, naši krajinu, lesy, pole, túry po hradech a zámcích…


Vraťme se k hudbě. Nyní už máte vlastní kapelu, v níž hraje i váš manžel Lukáš, ale také švagr Evžen, takže máte vlastně takový rodinný band. Berete jako rodinu i zbytek kapely?

Ano, je to tak. Je to moje doprovodná kapela, kterou tvoří skvělí muzikanti, nejen švagr Evžen, ale také bývalí Lukášovi spolužáci. Myslím, že jsme si sedli všichni navzájem, což je hodně důležité. Kluci jsou moc fajn, máme podobnou filozofii a společný cíl. Chceme, aby lidi na koncertech cítili všechny emoce, které chceme prostřednictvím hudby předat dál. Někdy vystupujeme i unplugged, což má také svoje obrovské kouzlo. S manželem se řídíme heslem, že každý dobrý song musí být silný i akusticky, jen s kytarou, aby se dal zahrát u ohně.


Teď s manželem připravujete i svou první desku.

Je skvělé, že můžeme tvořit v domácím prostředí. Máme totiž menší home recording studio, kde si veškeré písně připravujeme a nahráváme. Někdy je to trochu složitější, když se Rosálce nechce spinkat. Desku si děláme sami, tak nejsme pod tlakem, že musíme vše nazpívat do května, když se to nestihne, vydáme ji klidně až na podzim. Nejhezčí na tom všem je, že pracujeme s manželem společně a doplňujeme se.


Texty k písničkám píšete vy. Kdy a jak jste v sobě objevila tento talent?

K textům jsem se dostala díky Lukášovi a možná i mojí mamince, která v mládí skládala texty kapelám. Před tím jsem si občas napsala nějakou básničku, ale nic, čím bych se chtěla chlubit. Manžel mne namotivoval, já to zkusila a najednou už mám kolem dvaceti textů a baví mě to. V tomto směru jsem si nikdy moc nevěřila, ale když vidím, že si lidé text na koncertě zpívají, tak si říkám, že to nebude tak zlé.


O čem vaše texty nejčastěji pojednávají?

Momentálně čerpám z vlastních zkušeností, ze života. V textech se promítá láska k dceři a manželovi. Nepíši ale jen zaláskované a pozitivní texty. Tak jako v životě jsme jednou dole a jednou nahoře, i v textech jsou všechny tyhle emoce. Taky příroda je mým vzorem, bez občasné bouřky a deště by se ani tráva nezelenala… Teď na jaře budeme natáčet další videoklip k písni Příběh, v níž jsem zavzpomínala na naše seznámení a na to, jak všechno začalo.


Říká se, že na miminko má vliv také to, jakou hudbu poslouchá maminka v těhotenství. Vy máte ráda rockovou muziku. Pouštěla jste si ji, když jste čekala Rosalii?

V těhotenství jsem dost vystupovala a zpívala si i doma. S manželem máme rádi starší kapely, ale poslechneme si i současnou tvorbu mladých lidí. Když byla Rosálka v bříšku, pouštěla jsem si často relaxační hudbu nebo hudbu přímo pro děti, které ještě nevykoukly na svět.


Myslíte, že bude mít hudební talent po rodičích a jednou z ní bude rockerka?

Uvidíme. Je jí 16 měsíců a na hudbu reaguje už odmalička. Teď do toho zapojuje i tanec a bubnování, takže říkáme, že bude bubenice po tatínkovi. Dokonce k Vánocům dostala dětské bicí a opravdu ji to hodně baví. Má ráda vše, co vydává zvuk, od chrastítek po hrnce na nádobí. Když se jí zeptám, co dělá maminka, tak začne zpívat lalalala… Je to naše srdíčko, takový malý čertík. Určitě to nebude žádná hodňoučká holčička v šatičkách, už teď si dokáže zjednat pořádek.


Vím, že je ještě moc malá, ale co byste jí ráda předala z toho, co vám do života dali nebo vás naučili vaši rodiče?

Chtěla bych ji naučit plno věcí, ale nejdůležitější je stejně škola života. Mí rodiče mne naučili být samostatná, slušná a pokorná. Přála bych si, aby totéž platilo i u dcerky. Aby věděla, že je potřeba se k lidem a všemu živému chovat s úctou. Miluji přírodu a zvířata, proto bych jí ráda předala znalosti, které mám. Manžel má zase v oblibě výrobu různých nástrojů pro přežití v přírodě, tak se těšíme i na stanování. Je také vášnivým „sledovatelem“ historických dokumentů, tak snad bude mít Rosálka od každého něco.


Už jste naznačila, že příroda vás inspiruje při psaní textů, takže k ní asi máte kladný vztah…

Velmi kladný, bez ní bych nemohla fungovat. Už na základní škole jsem milovala biologii, fyziku a všechno, co se týkalo přírody, dokonce jsem se zúčastňovala biologických olympiád. Chvíli jsem také studovala biologii a geologii na Karlově univerzitě, ale měla jsem tolik práce, že jsem musela studium ukončit. Teď je to spíš koníček a ve volných chvílích se vzdělávám doma z knih a dokumentů. V budoucnu bych ale ráda opět studovala a předávala znalosti dál. Je to takový můj tajný sen být učitelkou.


A co vám říká ekologie?

Co se týče ekologie, jako rodina určitě máme co zlepšovat. Samozřejmostí je pro mne třídění odpadu. Určitě bych byla ráda úspornější v používání vody, tam, jelikož jsem závislá na uklízení, mám ještě co zlepšovat. Byla jsem zapojena i do projektu ohledně životního prostředí a vždy takové věci ráda podpořím. Je potřeba chránit naši planetu – vše živé na ní je potřeba chránit!


Nejen jako modelka a zpěvačka, ale jako normální žena o sebe určitě pečujete. Jakou používáte kosmetiku?

Rozhodně přírodní. Momentálně jsem docela závislá na produktech Bio Aroma, což je ryze přírodní čistá kosmetika z Kréty. Vyhovuje mi, že je bez chemie a vody a je založená na olejích, z nichž některé jsou hotové poklady. Takže produkty Bio Aroma teď používám pravidelně a hodně mi pomáhají, dokonce i usínat. V poslední době se také hodně zajímám o bio esenciální oleje. Na noc si dávám čistý levandulový olej, což je balzám nejen pro pleť, ale i pro duši.


Na svých webových stránkách uvádíte, že se zajímáte také o zdravý životní styl. To znamená, že se snažíte jíst zdravě?

Především se snažím dodržovat pitný režim. Jsem závislá na čisté vodě bez bublinek a také mám velmi ráda aloe vera. Určitě jsem ta, která se zajímá o složení potravin a čte v obchodech zadní stranu obalů. Neřekla bych, že jíme vše bio, to určitě ne. Máme rádi saláty, zeleninu a ovoce. Já sama jsem už nějaký ten pátek vegetariánka, tak se snažím doplnit bílkoviny jinak, většinou si dávám tofu třeba s bulgurem a sojanézou. Rosálce ale maso zatím dávám. Vařím moc ráda, nejraději polévky.


A co pohyb, jste s ním kamarádka?

Pohyb je pro mne také velmi důležitý. Každý den chodíme s Rosálkou na procházku a už se těším na jaro a léto, kdy půjdeme i na delší túry. Doma si občas zacvičím s malou v náručí, to jsou pak dřepy docela náročné, ale účinné.


Máte čas i na nějaké to ženské hýčkání, jako jsou masáže, kosmetika nebo kadeřník?

Popravdě vůbec ne. Jediné ty ženské chvíle jsou takové, kdy si jdu třeba vybrat oblečení na vystoupení nebo focení. Pro mne je momentálně relaxací natáčení videí na můj YouTube kanál.


Text: Kateřina Grimmová, foto: Marie Votavová



Další informace najdete v dubnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět