Těším se z dneška

Stále si drží pozici nejpopulárnější české zpěvačky. Aniž o to usiluje, veřejnost o ní, její rodině, synovi a vztazích ví víc, než si přeje.

Naposledy musela veřejně sdělit, že se její manželství se Stanislavem Penkem ani ne po roce rozpadlo. Přes osobní problémy, nebo možná právě kvůli nim, se Lucie opět pustila s velikou vervou do práce. S napětím se čeká na její další sólovou desku, kterou předznamenal singl s písničkou SMS a na které pracuje spolu s osvědčeným tandemem Gábina Osvaldová - Ondřej Soukup. Dává tak za pravdu rčení, že všechno zlé je pro něco dobré.

Letos vám bylo sedmatřicet. Máte strach z přibývajících let?

Měla bych víc strach vrátit se znovu do těch minulých. Nedávno jsem viděla velmi silný dokument o stařičkých lidech a jedné paní se tam ptali: "Chtěla byste být mladá?" A ona s tak krásným a vyrovnaným úsměvem odpověděla: "Ale vždyť já jsem už mladá byla." Těším se z toho, kde jsem, a těším se na vše, co bude.

Vaše specializace je sice zpěv, ale zahrála jste si i v několika českých filmech. Pravidelný televizní pořad Lucie na bílo připravujete ve Studiu Ypsilon. Má spolupráce s Ypsilonkou nějakou souvislost s vašimi případnými hereckými ambicemi?

Ypsilonka je pro mě studna inspirace, je plná opravdovosti a té je třeba nejen v hraní, ale ve všem, co se umění týká. Mám ráda situační humor, mám ráda volnost na jevišti, improvizaci v komunikaci s diváky. Kde jinde bych to měla pilovat než právě tady, mezi lidmi, kteří jsou v tom všem těmi nejlepšími.

Třeba vás Jan Schmid do některé hry obsadí. Čistě hypoteticky: přijala byste?

Baví mě všechno nové a neobjevené. Jsou nabídky, které se pak neodmítají. Není jich mnoho, ale když přijdou, poznáte to během pikosekundy. Nedávno mi takhle zavolal pan režisér Fero Fenič a nabídl mi, abych načetla komentáře k dokumentům o lidech se silnými životními příběhy. Okamžitě jsem řekla ano a dnes už po třech natočených dílech jsem z té spolupráce nadšená. Poznávám nové lidi, kteří mě motivují, přestože jsou z jiného oboru, nebo možná právě proto. Stejně tak cítím jako výjimečné i setkání s panem režisérem Schmidem.

Fotograf Petr Škvrně, který byl v porotě při výběru letošních miss, po volbě té nejkrásnější prohlásil: "Je jako Lucie Bílá, přímo z ní září lidskost." Ona lidskost ve vás určitě je, ale neříkejte, že máte pořád náladu tvářit se mile. Je vaším údělem i přetvářka?

Pokud bude můj úsměv, který bolí, chránit mé blízké, budu se přetvařovat, jak nejlíp to budu umět. Ale jinak žiju život plný zvratů a změn, plný štěstí a trápení, a to na grimasy nemám čas, chuť ani sílu. Dnes jsem brečela jako malý Jarda bez ohledu na to, co si o tom kdo myslel. Loučili jsme se s kamarádem, který pro mě strašně moc znamenal, a já jsem mu to tak málo říkala… Tak aspoň teď: "Mám tě moc ráda, Péťo, ani nevíš, jak moc mi budeš chybět." (Pozn. red.: Fotograf Petr Škvrně zahynul v červnu při dopravní nehodě.)

Co podle vás charakterizuje profesionála?

Profesionál je ten, který dělá v daný moment vše, jak nejlépe dovede, ani ne míň, ani ne víc. Ten, který práci odbývá, má stejně amatérský přístup jako ten, kdo jde na vše silou proti svým možnostem. To je naše věčné téma: zrušit koncert při nemoci, nebo ne? Byly časy, kdy jsem zpívala, i když jsem pomalu nedošla na jeviště, namlouvala jsem si, že bych zklamala lidi, ale především jsem klamala sama sebe. Výkon byl slabý a já si ublížila na mnohem déle. To nikdo neocení. Profesionální je pak i to chovat se s úctou k divákům, ale i sama k sobě.

Chodíte na hodiny zpěvu?

Občas s někým konzultuju, ale většinou se mi stává, že ode mě dávají kantoři ruce pryč. Každý mi vždy opakoval, ať si na to nenechám od nikoho sáhnout. I hlasivky jako řemen se dají špatně zvolenou vyučovací technikou změnit a zkroutit. A tak se snažím vždycky zpívat srdcem, to mě vede.

Je léto, čas dovolených. Jak obyčejně trávíte léto vy, tedy pokud právě nenahráváte desku?

Léto nikdy moc neplánuju. Mám celý rok tak podřízený diáři, že se alespoň někdy snažím žít bez řádů a jasných termínů. Těším se pak z každého povedeného dne. Ale ten může mít sto poloh: od lenošení v posteli, cestování po kraji na kole, toulání se po Šumavě či Českém ráji až po dny, kdy jsem zavřená ve studiu a něco nového vzniká.

Umíte odpočívat? Zastavit se?

Ne a věčně se to učím.

Jste velmi štíhlá. Co děláte pro to, abyste si udržela kondici?

Netrápím se dietami a dávám tělu, co potřebuje. Nejím sladké, ale bez chleba a masa bych asi umřela. Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě ale mít klid v sobě. V mém povolání není nic tak jednoduchého jako svůj vnitřní klid ztratit. Ta spousta tlaku, zodpovědnosti a bojů s větrnými mlýny člověka tak vysílí, že si to nikdo nedovede ani představit. To pak je třeba o to víc sama sebe rozmazlovat stravou, spánkem a relaxací.

Jaká jste kuchařka?

Někde jsem četla větičku: Líp líbám, než vařím… Nemyslím si, že by mě nebavilo vařit, ale je to díky chaosu, ve kterém žiju, spíš můj koníček a relaxace. Rozhodně jsem víc ten typ, že člověk, který je zvyklý na pravidelnou stravu, by u mě umřel hlady.

Na kterém místě je pro vás zdraví v žebříčku životně důležitých hodnot?

Bezkonkurenčně na prvním. Nedávno jsem se stala patronkou slovenské nadace Medical, což je nadace onkologické chirurgie, a mám tam jedno motto, které mluví za vše: Zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Těším se z dneška, protože včera už bylo a zítra teprve bude.


Andrea SKALICKÁ