Její recept na
FUNGUJÍCÍ VZTAH?

V současné době je především šťastnou manželkou a starostlivou maminkou, pro kterou je syn Vašík úplně vším.

RÁDA SPORTUJE, vaří, občas zajde na thajskou masáž. Svým smyslem pro humor, smíchem a pozitivním přístupem k životu rychle nakazí své okolí.

Když jsme si domlouvaly rozhovor, zrovna jste se se synem zamotávali do makaronů. O zábavu asi nemáte nouzi. Čím vás Vašík dostává?

On mě dostává vším! S manželem se v noci chodíme dívat, jak spinká, jak dýchá, jak je sladký. Dostává mě tím, jak je ráno po probuzení něžný, milounký. Všechno, co dělá, mě prostě dostává!

Patříte mezi maminky, které plánují život dítěte dopředu – výběr školky, školy, povolání?

Nejradši bych si Vašíka nechala doma! Ale chápu, že do školky jít musí, aby se dostal mezi děti. Rozhodně chci, aby chodil do klasické školky, která bude nejblíž a bude dobrá. Jen si ji potřebuji projít, seznámit s učitelkami, vyměnit si s nimi telefonní čísla, protože jim budu volat a ptát se, co Vašík dělá, jak se má. Takže si budou říkat: Zase ta bláznivá Bendová! Ne, dělám si legraci, určitě si zvyknou a bude to fajn. A co se týká školy, máme štěstí, že bydlíme u školy s rozšířenou jazykovou výukou, a bylo by fajn, kdyby uměl jazyky. Jinak nechci plánovat, že půjde na tu a tu školu, napřed střední a pak vysokou. Přeji si, aby byl spokojený, šťastný a aby vystudoval školu, která ho bude bavit.

Jste úzkostlivá maminka?

Velmi!

Jak se to projevuje?

Dost často pláču. (smích) Třeba když má horečku, pláču a volám mamince a pak skvělé paní doktorce Procházkové, jestli bych už ráno neměla přijít. Paní doktorka je trpělivá, šikovná a puntičkářka, ale vždycky mi řekne: „Až tu horečku bude mít tři dny, přijďte.“ To se mi chce omdlít jen z představy, že by měl Vašík tři dny horečku! Ale to je samozřejmě dané tím, že je to první dítě a taky mi není dvacet. Myslela jsem si, že budu své dítě milovat, ale že to bude se mnou až tak „vážné“, jsem nečekala.

Syn se měl původně jmenovat Adrian. Co to, že jste se nakonec rozhodla pro Václava?

Díky mojí kamarádce jsem si přečetla knížku s charakteristikou jmen. A protože Adrian nemá dobrou auru ani vlastnosti, řekla jsem si, že tak se jmenovat rozhodně nebude. Asi tak ve třetím měsíci jsem věděla, že to nebude Adrian, ale Vašek. A zhruba 14 dní před porodem jsem šla s manželem na večeři a tam jsem mu řekla, že jsem se rozhodla pro Vaška. To si neumíte představit, jak byl dojatý, asi na to tak nějak malinko čekal, ale tím, že jsem do poslední chvíle nic neříkala, tak bylo vidět, jak ho to potěšilo. A dobře jsem udělala, protože jsem za pár hodin jela rodit – čtrnáct dní před termínem!

To zní téměř jako řízení osudu! Věříte na osud?

Myslím, že něco je, že je někde nějaká síla, která nám našeptává, kam a kudy bychom měli jít.

Když jsme mluvily o jménech – vaše rodné příjmení je Veselá. Děláte čest svému jménu?

Řekla bych, že velmi. Někdy až moc! Jsem pozitivní člověk, dokážu se neustále radovat. Raduji se z toho, že jdeme na houby, že jdu malému koupit něco k papání.

Jak vypadá natáčení pořadu Hádej, kdo jsem, kde jste všichni srandisté, jak dlouho jeden díl točíte?

To máte pravdu, my se neustále smějeme jako pitomci. Ale jinak tu padesátku točíme maximálně za hodinu dvacet i s technickými prostoji. Je pravda, že pak se moc neprostříhává – i když bychom to občas chtěli, ale nakonec nás přesvědčí, že to bylo fajn a že tak se to divákům líbí. Na nic si nehrajeme, jsme uvolnění a přirození. Ono se to totiž ani moc hrát nedá. Zkusíte to a pak zjistíte, že to hrozně unavuje! Hádej, kdo jsem vlastně splňuje moji představu o práci, která je pohodová.

Máte vystudovanou UMPRUM – obor nábytek a design. Využila jste svého talentu při zařizování bytu?

Zrovna jsme v období, kdy poprvé v životě zařizujeme byt. Nastěhovali jsme se totiž do bytu zařízeného manželovými rodiči. A najednou jsme si řekli, že chceme bydlet podle sebe. Máme novou kuchyň, nový obývák, sedačku – a všechno je tak, jak jsme si představovali. Takže moderní, ale ne nic chladného – žádná ocel se sklem! – hezký lakovaný nábytek, dřevo, poměrně dost teplých doplňků, japonské stěny na oknech a hodně kytek, protože je mám moc ráda.

S manželem jste spolu šest let chodili. To je dnes úctyhodný výkon, nejen v mediálním světě. Máte recept na spokojený a fungující vztah?

Musím říct, že my jsme se do sebe zamilovali a stále se milujeme, což umocnil ještě malej. S jeho příchodem se to, co bylo nádherného ještě znásobilo. A důležité je, že si na sebe uděláme čas! Není to o tom, že bych doma čekala na manžela, až se vrátí z práce. Jistě, Vašek pracuje, ale má naštěstí pružnou pracovní dobu, takže spolu chodíme na oběd, na procházky. Teď na mě třeba čeká doma a já už se na něj moc těším. Na našem vztahu pracujeme a je pro nás důležité být spolu. Nedokážu si představit, že bych chodila hrát večer do divadla! Manžel doma, já v divadle, nebyli bychom spolu, já bych byla unavená, ve stresu… Ne, ne, ne, to bych nechtěla!

S manželem rádi cestujete. Kam byste chtěli vzít Vašíka na jeho první zahraniční cestu?

Vašík už byl, když mu byly tři měsíce, ve Slovinsku, kde jsme točili seriál Hop nebo trop, a taky už byl v Itálii v Toskánsku a v italských horách. Ale určitě bychom ho chtěli vzít do Thajska, to vím naprosto jasně. Dokonce jsme uvažovali, že bychom letěli teď v zimě, ale pro malého by byl let náročný a také nikdy nevíte, co se tam stane. Jsou tam sice nemocnice, ale to nebudeme riskovat. Teď se možná vydáme na Mallorku nebo Kanárské ostrovy a Thajsko necháme, až bude Vašík starší.

Pokračování rozhovoru najdete v lednovém vydání měsíčníku Zdraví.

Kateřina GRIMMOVÁ
FOTO: titulní Marie Votavová, ilustrační Marie Votavová, Jan Urban a archiv TV Prima