SNAŽÍM SE
mít úctu k svému tělu

„V životě je důležité projít si i zbytečné a bolestné cesty. Ukážou nám, kudy se vydat příště,“ říká herečka Tereza Bebarová.

Je zřejmě nejznámější česká herečka, kterou podle jejích vlastních slov diváci vlastně vůbec neznají. Řeknete-li ale Světlana z Ulice, každému se rozsvítí. Tereza Bebarová však není typ, který by si stěžoval na nespravedlnost hereckého života. Je to požitkářka, která se umí radovat z každodenních maličkostí.

Mnozí herci ze seriálu Ulice jsou vašimi kolegy i na jevišti Divadla Na Fidlovačce. Projevila se popularita seriálu ve zvýšeném zájmu o představení, ve kterých hrajete?

Těžko říct, ale určitě je dnes v divadlech poměrně důležitý prvek, když jsou herci vidět v televizi, čímž mohou přitáhnout diváka. V Praze je 100 divadel a sehnat diváka každý večer je složitý boj. U nás jsou táhnoucími jmény Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová. V Ulici nejdou titulky „v roli Světlany Tereza Bebarová“, takže vůbec nevím, jestli mě lidi znají podle jména. Tak i často vzniká nedorozumění, že jsem Ukrajinka.

Nezavřelo vám toto nedorozumění dveře v branži?

Nechci říct, že až zavřelo, ale je pravda, že jsem narazila i na spoustu hereckých kolegů, kteří si mysleli, že jsem Ukrajinka. Nechodím na večírky, takže pokud nepřijdou kolegové nebo režiséři k nám do divadla, tak odkud by mě měli znát?

Takže vám není líto, že nedostáváte tolik nabídek, které byste si s vaším talentem zasloužila?

Lidské ego je nenasytné a chce stále víc a víc, ale v poslední době mi dochází, jak je vše pomíjivé. Iluze, které si člověk dělá v mládí, že bude nepostradatelný nebo výlučný, jsou opravdu jen iluze. Samozřejmě je v pořádku, že je člověk v určitém věku má, ale já už jsem si své ambice uspokojila. Myslím si, že můžu být spokojená s tím, co se mi povedlo, ale je důležité, aby si člověk nenalhával, že je v něčem výjimečný.

To znamená, že už nemáte ambice?

Pozvolna mě opouštějí a čím víc mě budou opouštět, tím líp, protože ambice člověka svým způsobem omezují. Ambice vás nutí neustále předjímat, co a jak by mělo být. Ale já cítím, že je dobré se na to vykašlat. Život vám stejně něco přinese sám. Měli bychom být rádi za to, jak se máme v této chvíli, a nenalhávat si, že se jednou stane něco velkého. Třeba nebude vůbec nic! Důležité je radovat se z toho, co prožíváte teď a tady, z toho, že je tráva zelená, svítí slunce, prší nebo sněží. Vždyť to vidíte, sopka si trochu vydechne a celý svět se z toho může zbláznit!

Kdybyste měla dělat něco jiného než herectví, co by vás bavilo?

Bavilo by mě být rentiérkou, která objíždí světové opery, balety a galerie, ale to by mi vydrželo asi jen tak rok. Taky by mě bavilo cestovat za vínem nebo vůbec za alkoholem. Ten mi nikdy nechutnal, ale náš soused Jiří Mejstřík velmi rozumí vínu a umí o něm krásně vyprávět a díky němu jsem zjistila, že to není ani tak o pití, jako spíš o filozofii. Takže cestování do míst, kde se vyrábí kvalitní alkohol, je hlavně o objevování způsobu života lidí a jejich země. Mám ráda kávu, takže mít obchod kávou nebo kavárnu by také nebylo špatné. A taky by mě bavilo dovážet exotický nábytek z různých koutů světa. Vidíte, je toho opravdu hodně.

Vyznáváte zdravý životní styl?

Musím říct, že se v něm s přítelem v poslední době víceméně vyžíváme. Když máme ráno víc času, užíváme si dlouhé, zdravé a pohodové snídaně. Máme rádi vajíčka, hlavně volské oko, ale přítel nejí maso a já minimálně, a tak jsme vymysleli úžasnou věc. Koupíme si biořepu, nakrájíme ji na velmi tenké plátečky, na ty dáme ještě plátky mrkve, pastináku, list salátu, narychlo to orestujeme a dáme ji pod volské oko místo uzeniny. Je to nádherné barevně, ale hlavně vynikající. Jsme požitkáři, které baví jíst dobře. Snažím se mít úctu k svému tělu a dávat mu kvalitní potraviny. A když se vám do dne ještě vejde procházka a nějaký odpočinek, uděláte pro sebe opravdu hodně.

Ve vašem jídelníčku tedy mají prostor i biopotraviny?

Dřív ani ne, ale teď je jíme častěji. Máme kousek od vesnice bioobchod, kde si kupujeme různé biopomazánky. A protože šly ceny dolů, začali jsme kupovat také zeleninu, protože když zjistíte, že biorajčata stojí stejně jako normální, radši si koupím bio. Také si s přítelem rádi kupujeme biočaje anebo pravou žvýkací gumu bez umělých barviv a aromat, kterou žvýkali indiáni. Chutná úplně jinak, ale moc dobře.

Cítíte, že vám změna stravování prospívá a dodává energii?

Určitě, dobré a zdravé jídlo vás nakopne. Často si děláme i ovocné a zeleninové šťávy, a hlavně mrkvový džus, do kterého jsme teď začali přidávat i trochu celeru, zázvoru, červené řepy a je to moc dobré. Většina Čechů na mě působí nezdravě a říkám si, že to asi opravdu bude tím, co jíme, protože když do sebe naládujete mrtvé maso, které bylo živené masokostní moučkou, umřelo ve stresu, tak se nedá nic dělat, ale někde se to musí projevit. Když už si máte dát jednou za čas maso, tak ať je z farmy, kde zvíře jedlo dobře a bylo o něj postaráno. Stejně si ale myslím, že zabíjením zvířat vlastně popíráme dar života. Nemusím takové ty militantní vegetariány, ale pravda je, že když člověk omezí maso, stane se citlivějším, vnímavějším a i zdravějším. Navíc začne přistupovat k jídlu mnohem vynalézavěji a objeví spoustu vynikajících nemasových jídel. My Češi jsme hodně konzervativní a neradi měníme zvyky, ale dnes už je informovanost dostatečná, tak je na každém z nás, jak chceme žít.

Pokračování rozhovoru najdete v červencovém vydání měsíčníku Zdraví.

Kateřina GRIMMOVÁ
FOTO titulní Marie Votavová, ilustrační Marie Votavová, P. Našic, A. Janovský a archiv TV Nova.