Typický je pro ni
PODMANIVÝ ÚSMĚV A DOBRÉ SRDCE

Dana Batulková věří na anděly, miluje své děti, klidný domov v Kolodějích a láskyplné vztahy. V Městských divadlech pražských exceluje hned v několika představeních. Udělá si čas i na pomoc druhým.

Jste narozená ve znamení Ryb, které jsou empatické a pomáhají druhým. Vy se angažujete hned v několika charitativních akcích. Dá se říci, která je vám nejbližší?

Jednak mi domů, asi jako všem, chodí žádosti o finanční pomoc od Unicefu přes Bazalku až po Zdravotní klauny. Některým nadacím se snažím posílat peníze pravidelně, především Klaunům, které mám opravdu ráda. Kromě toho funguje taková praktická spolupráce, kdy pomáhám svou přítomností, a ta mi vyhovuje asi víc, protože mám kontrolu nad tím, kam a ke komu pomoc míří, a jsem přímo v kontaktu s lidmi, pro které je určená. Když mě například oslovila Světluška, prodávala jsem na Andělu různé propagační předměty této nadace a za krátkou dobu jsme vydělali docela dost peněz, což bylo fajn, a navíc zajímavá zkušenost s Pražany z jiného úhlu pohledu. Takže pokud mi to čas dovolí, pomáhám ráda.

Světluška pomáhá nevidomým a slabozrakým. Vy v Divadle Rokoko hrajete v představení Molly Sweeny o nevidomé ženě…

Tohle téma se ke mně v poslední době nějak víc dostává. Ještě hraji v Rubínu v představení Učitel malby slepou ředitelku školy. Molly Sweeny je o slepé ženě, jež prodělala v pozdním věku operaci, která se ale nepovedla. Je to velmi silné a zajímavé představení sestavené z monologů tří lidí. Na představení často chodí i nevidomí, s nimiž pak besedujeme, a to je vždycky zajímavé setkání, protože nám říkají své postřehy, zajímá je, jak jsme hru připravovali, jak se nám hraje. Na minulou reprízu přijeli až z Plzně.

V Městských divadlech pražských hrajete i v mnoha dalších zajímavých inscenacích. Můžete říci, kterou z nich máte nejraději?

Určitě naši stálici Holky z kalendáře v Divadle ABC. I když se jedná o vážnější téma, je Text: Kateřina Grimmová, foto: titulní Marie Votavová, ilustrační Marie Votavová a Městská divadla pražská podané s laskavým humorem a diváky ohromně baví. Stejně jako nás herečky. Navíc se na sebe těšíme. Už jsme si říkaly, že nedovolíme, aby nám to představení zderniérovali!

Myslíte si, že se s humorem dají i vážnější věci zvládnout lépe?

Určitě, i když vím, že je to někdy těžké. Sama také občas upadám do nostalgických a sentimentálních nálad, ale udržet si nadhled je důležité, protože plno situací pak opravdu zvládnete líp. Myslím si, že člověk se s takovým přístupem i snáze integruje do společnosti a svého okolí. Uvzdychaného, věčně naštvaného sebelítostivého cvoka budou mít za chvíli všichni plné zuby. Je důležité mít nadhled a hledat stále nějaké humorné věci a veselé lidi kolem sebe.

Většinou se zapojujete do charitativních akcí, které pomáhají nemocným nebo apelují na prevenci. Vy sama na ni sázíte?

Musím říci, že ano. Kromě všech klasických ženských vyšetření, která beru jako samozřejmost, se snažím být poctivá i v ostatních preventivních prohlídkách. Například si myslím, že velmi důležitá je prevence rakoviny tlustého střeva. Mám kamaráda MUDr. Honzu Martínka, skvělého gastroenterologa v IKEM, který se o osvětu snaží už dlouho, a od něj vím, že se jedná o jednu z rakovin, která se dá úspěšně léčit, když se podchytí včas. Chápu, že se lidi stydí a na prohlídku se jim nechce jít. Ale je to vyšetření, při kterém vás trochu uspí a vy ani nevíte, že se koná. A je to naprosto důstojné, takže je zbytečné se mu vyhýbat, speciálně když mnohdy může zachránit život.

Jste zastánkyní klasické, nebo alternativní medicíny?

Už jste zmínila mé znamení, tak je jasné, že věcem duchovním a přírodním hodně věřím. Nejsem ale fanatik, který by věřil jen na bylinky a vyhýbal se lékařům. Bylinky mohou pomoci, ale nemusí být všemocné, takže jsem zastánkyní kombinace.

Pěstujete si bylinky sama?

Když jsme před lety dostali baráček po dědovi, měla jsem tam takovou zahrádku a na kousku i bylinky. Ale vzhledem k tomu, že jsem v domku vlastně nebydlela, výsledkem byla mrkev, která měřila asi tak centimetr, a jediné, čemu se tam opravdu dařilo, bylo oregano. Takže jsem ji pak zrušila, ale teď jsem si bylinkový záhon zase založila.

Pokračování rozhovoru najdete v srpnovém vydání měsíčníku Zdraví.


Text: Kateřina Grimmová, foto: titulní Marie Votavová, ilustrační Marie Votavová a Městská divadla pražská