Na jevišti ve spodním prádle

Žena, která se nenechá jen tak svázat, která má svůj názor.

Když jsem vešla do restaurace Chaos, kde jsme si daly schůzku, ležela, oblečena v černém, s rukama pod hlavou na kožené sedačce. Z jejích špičatých bot i z ní samé čišelo přirozené sebevědomí. Tak tohle je přesně styl Báry Basikové, řekla jsem si v duchu. Příjemně provokující. Žena, která se nenechá jen tak svázat, přesvědčit, která má svůj názor.

Začnu možná trochu netaktně, ale snad se nebudete zlobit. V únoru jste oslavila čtyřicátiny. Doléhá na vás nějak věk?

Zatím to není tak zlé, spíš si člověk uvědomí, že je to neodvratitelný fakt. Psychicky i fyzicky se cítím skvěle. Říká se, že pro ženu je čtyřicítka nejkrásnější věk. Je zralá a má životní zkušenosti. Mě potkalo i to nejkrásnější a to jsou děti. I když musím přiznat, že únavu trochu cítím. Už neběhám s takovou lehkostí po jevišti jako před dvaceti lety.

Jak moc o sebe dbáte?

Je povinností každé zpěvačky a herečky starat se o svůj vzhled a postavu, to vyžaduje má profese. Ale i osobně se potřebuji dobře cítit a vypadat. A především se chci stále líbit svému muži.

Co pro to konkrétně děláte?

Jsem velký extremista. Mám období, kdy na všechno totálně kašlu, flákám se, cpu se. To bývá především o letních prázdninách. Užívám si klídku a jsem líná. Pak najednou zaberu, třikrát týdně cvičím, večer nejím, nesladím a makám. Impulzem jsou pochopitelně důležitá představení a koncerty.

Jak moc si necháváte mluvit do své image?

Stavím především na svém nápadu, ale konzultuji ho s odborníky, s vizážisty a stylisty. Už se znám a přesně vím, co mi sedí a co ne. Jednou za měsíc si udělám den pro sebe - zajdu na kosmetiku, pedikúru, manikúru, masáž a ke kadeřníkovi. Žádné krémy, které by třeba zmírňovaly vrásky, nepoužívám.

Podstoupila byste kosmetickou operaci, kdyby bylo třeba?

Myslím, že pro ženu v padesáti či pětapadesáti je plastická chirurgie úplně na místě. Zvláště v této profesi. Klidně bych do toho šla. Samozřejmě.

U nás se tyto věci pořád ještě komentují. Bylo by vám to jedno?

Nezajímalo by mě, co o tom kdo napíše. Zároveň ale chápu, když se k plastice někdo nechce přiznat. Když o tom nechce mluvit. To je každého osobní věc.

Na konci ledna jste měla velký koncert v Lucerně, na kterém jste mapovala dvacet let své pěvecké dráhy. Jak jsem se dívala, byli tam lidé dvacetiletí i padesátiletí.

S tím jsem počítala. Každý má rád jiné období mé tvorby. Někdo Stromboli, někdo Precedens, jiný miluje muzikál nebo moje gregoriánské období či popové záležitosti. Někdo to absolutně neuznává a bere mě jako rockovou zpěvačku. Vloni jsem vydala album těch největších hitů a nechávám na lidech, jestli to přijmou, nebo ne. Myslím, že ti, kteří přišli do Lucerny, přišli na Báru Basikovou jako "značku".

Teď se hodně mluví o erotickém muzikálu Devět a půl týdne, ve kterém máte hrát hlavní roli. Je to projekt vašeho manžela Jaromíra Pizingera. V jaké je fázi?

Pražské Divadlo Millenium zdevastovaly loňské povodně, takže se realizace muzikálu posunula zatím na neurčito. Nicméně scénář je už hotový, částečně je zkomponovaná i hudba a choreografie. Režie se ujme kontroverzní režisér Zdeněk Suchý. A to je přesně to, co chceme. Aby to bylo na hraně a ojedinělé. Nejen tematicky, ale třeba i vizuálním ztvárněním. Nepůjde o výpravné, ale spíše komornější představení. A rozhodně to nebude muzikál vhodný pro děti.

... pokračování rozhovoru najdete v dubnovém čísle měsíčníku Zdraví.

Andrea SKALICKÁ