Jsem nezávislá!

Ať už jsem prodávala zmrzlinu, vytírala podlahu v samoobsluze nebo vybírala vratné lahve, vždycky jsem se nějak uživila.

Budík tiká jako vzteklý, už by to chtělo miminko, s úsměvem si stěžuje půvabná moderátorka Eva Aichmajerová. Je známá především jako moderátorka Snídaně s Novou a také reality show Velký bratr. Pracovala a pracuje však také jako produkční, asistentka režie, fotoeditorka, modelka a herečka.

Už víte, čím byste jednou chtěla být? Nebo stále hledáte nejlepší možnou variantu?

Moc nehledám, nabídky přicházejí samy. Tomu, že jsem teď víc vidět, ale nepřikládám velkou důležitost. Může se to totiž ze dne na den změnit. Někdo se špatně vyspí a já skončím. V herecké a moderátorské profesi musí člověk umět čekat, jestli ho někdo osloví. A já nechci jen sedět a čekat. Nechci umět jen jednu věc. Už jedenáctým rokem hraji ve hře Jana Krause Nahniličko, současně jsem až donedávna dělala produkční. A právě to je práce, která mě vždycky nejvíc naplňovala a ke které bych se ráda do budoucna vrátila.

Takže nepotřebujete být za každou cenu vidět?

Ne, můžu dělat cokoliv jiného, i když momentálně si to užívám. Jsem pyšná na to, že jsem byla schopná si od svých čtrnácti let přivydělávat, od osmnácti vydělávat a nikdy jsem nebyla bez práce. Ať už jsem prodávala zmrzlinu, vytírala podlahu v samoobsluze nebo vybírala vratné lahve, vždycky jsem se nějak uživila.

Nejvíc jste vidět s Vítkem Havlišem ve Snídani s Novou. Je vám příjemné moderovat ve dvojici?

Dokonce velmi příjemné. Nejsem v práci sólista. Klasický příklad moderátora-sólisty je Leoš Mareš. Je vtipný, pohotový, bystrý a kdokoliv jiný po jeho boku ho jen zdržuje. Vítek Havliš je pro mě neuvěřitelná opora, má obrovskou schopnost empatie. Je to můj nejlepší kamarád. Ve Snídani jsem v podstatě díky němu, vzpomněl si na mě, když odcházela Kateřina Herčíková do Prásku. Šla jsem na kamerové zkoušky a tu práci jsem dostala.

Už jste si zvykla na ranní vstávání?

Z hloubi duše je nenávidím! Vstát musím, protože tu práci dělat chci. Ale je to pro mě neuvěřitelné vypětí, když za minutu šest předstírám, jak jsem šťastná, že vstávám. Díky hereckým zkušenostem to snad jakžtakž zvládám.

Zmínili jsme vašeho kolegu Leoše Mareše. Právě s ním a s Lejlou Abbasovou jste uváděli reality show Velký bratr. Jak na to vzpomínáte?

Zpětně bych si za svůj výkon ve Velkém bratrovi nejradši nafackovala. Ale vše bylo dané tím, že jsem byla úplně vyřízená strachy. Nepomohl ani panák borovičky, který jsme si jednou s Lejlou daly. Kdyby byl Velký bratr teď, po tři čtvrtě roce živého vysílání Snídaně s Novou, bylo by to nejméně o sto procent lepší!

Stoupnout si vedle Leoše Mareše zřejmě není legrace…

Stoupnout si vedle Leoše Mareše znamená být de facto bez práce. Než se nadechnete, Leoš to odpracuje. Leoš je sólista a lézt mu do jeho teritoria je nesmysl. Dramaturgové pořadu si to uvědomili pozdě, a tak mě nakonec přeřadili k Lejle Abbasové do Noční show. To byla absolutní pohoda. Známe se spolu osm let, a i když jsme každá jiná, troufnu si říct, že jsme kamarádky. Lejla je nezávislá, hodně se věnuje charitě, já jsem komerční a miluju večírky. Ale i tak jsme si byly oporou.

Každý moderátor je v práci exhibicionista. Jaká jste vy doma?

Doma exhibicionistka nejsem. Jsem hodně v kontaktu s lidmi a to mě docela vyčerpává. Doma potřebuju klid. Jako dítě jsem se naučila rychle číst. Čtení mě vždycky bavilo a uklidňovalo, což mi zůstalo dodneška. Absolutní relaxace pro mě není ani cvičení, ani posilovna. Mně stačí zalézt si doma do postele a číst si.

A co čtete?

Miluju sci-fi. Před rokem jsem objevila Terryho Prachetta. Mám ho doma komplet. Když jsem uváděla předávání Cen Akademie sci-fi pro Českou republiku, měla jsem tu čest setkat se s jeho překladatelem. Miluji Sabkowského, Stanislawa Lema, Ondřeje Neffa i klasiky tohoto žánru – Karla Čapka a další. Sci-fi je pro mě odreagováním.

Kolik knížek přečtete za měsíc?

Tak pět šest. Čtu hodně rychle, za dvě hodiny mám knížku přečtenou. Ale potřebuji k tomu klid, abych si knížku užila.

Zmínila jste se o cvičení. Opravdu vás sport nebaví?

Zatím nesportuju. Po mamince mám extrémně dobré spalování, to je moje výhoda. Nicméně s přicházející třicítkou je na těle vidět, že není zpevněné. Když jsem v plavkách, po 15 letech zkušeností vím, jak si mám stoupnout, aby moje břicho vypadalo dobře. Asi už budu muset začít cvičit. Ale stále si říkám: ještě chvíli.

Pokračování rozhovoru najdete v říjnovém vydání měsíčníku Zdraví.

Andrea SKALICKÁ
FOTO Marie VOTAVOVÁ, Libor ŠPAČEK, Petra FICOVÁ a Chosé LORENZO