Osamělost ničí, samota pomáhá

Málokdo z nás chce jít životem sám. Lidé už ze své podstaty touží po blízkosti druhého člověka. Osamělost také není nic zdravého. Podle vědeckých studií představuje značné riziko pro zdraví a dlouhověkost. Být někdy o samotě ale také není na škodu. V takových chvílích poznáte, kým jste.

Odborníci varují, chronická osamělost – tedy osamělost, při které se člověk cítí sám bez ohledu na konkrétní situaci – zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 14 procent. Lidem, kteří se trvale cítí sami, hrozí stejná zdravotní rizika jako kuřákům cigaret. Pocit osamělosti zvyšuje krevní tlak, cholesterol a aktivuje naši tělesnou a psychologickou stresovou reakci. U chronicky osamělých lidí proto ve větší míře hrozí rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Ví se také, že imunitní systém osamělých lidí nefunguje tak dobře jako u lidí, kteří samotou netrpí nebo jim nevadí. Psychoterapeutku Alžbětu Protivanskou to nepřekvapuje: „Potřeba lásky a blízkosti je nám přirozená stejně, jako je přirozená všemu živému. Jako lidé však zakládáme pocit blízkosti na daleko komplikovanějších věcech než zvířata. Do hry vstupuje natolik vyvinutý mozek, že často upadáme do nekonečných pochybností, zda si opravdu umíme vybrat partnera a co je to správné kritérium pro naši volbu,“ vysvětluje odbornice.


Samota tříbí osobnost

Přesto jsou v lidském životě chvíle, kdy člověk chce a potřebuje být sám. Dosáhnout toho v dnešní době není takový problém. Zaměstnavatelé umožňují svým pracovníkům čím dál častěji home office, a tak zatímco děti odejdou mezi své vrstevníky do školy, mnozí z nás zůstávají doma – často jen se svým počítačem – sami. I nákup potravin dnes můžeme pořídit přes internet, aniž bychom museli někoho potkat. Moderní technologie, kterým skoro všichni (mnohdy s velkou chutí) podléháme, také samotě často nahrávají. Mít stovky přátel na Facebooku a sledujících na Instagramu ale ještě neznamená, že se nemůžeme trápit samotou. „Lidé se dnes cítí sami hlavně vnitřně. Obecně panuje pocit izolovanosti od druhých, úzkosti a nejasného napětí z toho, že mi možná chybí nějaká důležitá dovednost k tomu, abych ten život dobře zvládl,“ myslí si psychoterapeutka Alžběta Protivanská, podle které se proti samotě dá dělat jediné: „Začít být sám se sebou, bez přístrojů, technologií a dalších lidí. V takovém čase se totiž tříbí osobnost a také to, koho a co si vlastně přejeme v životě. Je opravdu důležité takový čas o samotě pro sebe mít. Jen o samotě můžeme zjistit, co opravdu potřebuje naše mysl, tělo i duše k tomu, abychom se cítili dobře,“ říká Alžběta Protivanská.


Samota v duši

Už zmíněné moderní technologie nahrávají podle zkušené odbornice nejen fyzické samotě, ale také samotě duševní. „Ono přátelství na Facebooku vzbuzuje dojem, že opravdu proběhla nějaká sociální interakce. Uvědomme si už třeba jen to, že v jednu chvíli dokážeme na obrazovce telefonu vést dvě i více konverzací s lidmi naráz. Každá z nich je o jiném tématu a každá z nich je jinak emočně laděná. Po svém mozku tak chceme, aby neustále vypínal běžící procesy a začínal s novými. To je něco, co nemůže fyziologie našeho vnitřního biochemického prostředí zvládnout tak rychle. A tak se velmi snadno stane, že se k rozhovoru s kamarádkou vrátíme s jemným podrážděním z mailu od šéfa a nakonec pochopíme kamarádčiny řádky úplně jinak, než je myslela,“ upozorňuje Alžběta Protivanská.


Doteky nic nenahradí

Díky chytrým technologiím se dnes dá provozovat na dálku i sex. I když může přinést oběma zúčastněným stranám požitek, možná i vy namítnete, že takovému aktu nakonec něco důležitého chybí. Lidské doteky a pohlazení se totiž ničím nahradit nedají. „Pevně věřím tomu, že lidé začnou právě díky novým technologiím čím dál více rozeznávat, že takový kontakt nemůže nahradit opravdové lidské setkání. Musíme si uvědomit, že technologie má moc naplnit potřebu, ale vztah s člověkem může naplnit duši,“ podotýká Alžběta Protivanská a dodává, že ten, kdo je nervózní z vybitého mobilu, může podvědomě trpět strachem ze samoty, přesněji z izolovanosti od světa. „Pokud jsou takové problémy tak intenzivní, že narušují schopnost jedince vyrovnávat se s nároky každodenního života, je čas na terapeutickou práci,“ doporučuje.


Chronická versus situační osamělost

Na pozoru před negativními dopady samoty by se měli mít také lidé chronicky osamělí, tedy takoví, kteří se cítí sami bez ohledu na konkrétní situaci. Těch je mezi námi podle statistik kolem deseti procent. Když přijedete potěšit babičku žijící ve společné domácnosti s dalšími členy rodiny, a přesto si bude opakovaně stěžovat na to, že se cítí osamělá, raději ji vezměte k odborníkovi. Zejména senioři si s chronickou osamělostí sami poradit nedokážou – a často je tíží tak, že ze života už nic nemají. A to je škoda, zvláště jsou-li obklopeni lidmi, kteří mají chuť se jim věnovat. Člověka ale může pořádně potrápit i tzv. situační osamělost. Ta přichází ve chvíli, kdy se nám rozpadne vztah, změníme zaměstnání, přestěhujeme se nebo když děti odejdou z domova. Po rozvodu nebo smrti blízkého člověka lidé často zažívají pocity osamění měsíce, někdy i roky. I tady je v případě přetrvávajícího smutku dobrá pomoc zkušeného psychologa.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás

Mnozí lidé se cítí sami, i když žijí ve vztahu – třeba proto, že jim druhý nenaslouchá nebo na svůj protějšek nemá čas. Jak tomu předcházet?

Za svůj vztah jsme všichni zodpovědní na sto procent. Pokud se cítíme sami i vedle partnera, je zde prostor pro otevření diskuse o tom, zda vůbec vztah naplňuje naše představy. Lidé se často cítí sami i proto, že nemají žádnou vlastní činnost, která by je naplňovala radostí. A tak může proti samotě opět paradoxně pomoci to, když začnu sám vytvářet něco kreativního.

Odpovídá: Mgr. Alžběta Protivanská, psychoterapeutka a lektorka (www.alzbetaprotivanska.cz)

Co dokáže osamělost

Odhaduje se, že více než 40 % lidí zažije během života pocit osamělosti. Statistiky ukazují, že jeden člověk z deseti trpí chronickou osamělostí. Oba typy osamělosti mají na lidské zdraví negativní vliv.
Osamělost potlačuje fungování imunitního systému. Ten tak funguje méně efektivně, což z dlouhodobého hlediska zvyšuje riziko rozvinutí nejrůznějších onemocnění.
Osamělost je nebezpečná téměř jako kouření cigaret. Způsobuje totiž stres a ten zase negativně ovlivňuje náš kardiovaskulární aparát. Chronická osamělost zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 14 %.
Osamělost způsobuje i větší pocit chladu. Účastníci vědeckého výzkumu pociťovali při vzpomínce na situaci, ve které se cítili osaměle, větší chlad – a to nejen v místnosti, ve které právě seděli, ale snížila se také teplota jejich těla. Pocit „vyhnání do zimy“ odpovídá naší evoluční minulosti, ve které odloučení od kmene znamenalo ztrátu možnosti zahřát se u ohniště uvnitř sociální skupiny.

Díky chytrým technologiím se dnes dá provozovat na dálku i sex. I když může přinést oběma zúčastněným stranám požitek, možná i vy namítnete, že takovému aktu nakonec něco důležitého chybí. Lidské doteky a pohlazení se totiž ničím nahradit nedají.





Další informace najdete v únorovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět