Jak funguje
LÁSKA

Je možné, že láska není nic jiného než složitý chemický proces v lidském těle?

SRDCE PROSTŘELENÉ ŠÍPEM AMORA je pravděpodobně už přežitý symbol. Kromě toho, že se v důsledku vzrušení rozbuší, nemá srdce s láskou vůbec nic společného. Zamilovanost a potažmo i sex jsou záležitostí mozku a hormonů. Ale abychom ty z vás, kteří patří k romantikům, příliš nevyděsili – láska je samozřejmě i věcí duše. Patří k ní souznění, blízkost, důvěrnost a porozumění. Ovšem vědecky vzato se cit, který už po staletí básníci opěvují vzletnými verši, dá popsat jediným chemickým vzorcem: C8H11N.

Na začátku je podvědomí

Co se vlastně děje, když spatříme člověka opačného pohlaví? Okamžitě, během zlomku sekundy, se rozbíhá „průzkumný program“. Má jediný úkol – vyhodnotit, zda protějšek je pro nás po sexuální stránce přitažlivý či nikoli. Oči zkoumají všechny detaily: postavu, nohy, obličej a šaty. Pracuje i čich, sluch a v případě doteku i hmat. Všechny informace jsou uloženy v konkrétní části mozku a zpracovány. Pak přijde rozhodnutí – ten člověk je (není) přitažlivý. Vzpomeňte si, kolikrát už jste se setkali s někým, kdo byl od paty až k hlavě váš typ, ale z nepochopitelných důvodů mezi vámi žádná jiskra nepřeskočila. A pak najednou jste narazili na někoho, kdo vaší srdeční typologii vůbec neodpovídal, ale přesto jste věděli, že by to šlo. Čím to bylo? Inu ten člověk dobře „voněl“. A tím se zase vracíme k chemii. Způsobily to totiž feromony, přírodní chemické látky, které vylučují určité potní žlázy v naší kůži. Když se tedy s někým setkáme, čichové buňky zaznamenají jeho odér a posílají ho k vyhodnocení do centrální části mozku. Ten informaci okamžitě zpracuje a tvrdí buď „ne, to není to pravé“, nebo „ano, to je přesně ono“.

Následuje hormonální bouře

Jakmile mozek detekuje vůni feromonů jako tu správnou, nastává zázračná reakce. Tají se nám dech, třesou se nám kolena, nejsme schopni myslet na nic jiného a svírá se nám srdce. Ve skutečnosti samozřejmě žádné potíže se srdcem nemáme. To jen silné emoce mnohonásobně zvýšily produkci hormonu adrenalinu. Jediné, co nás totiž skutečně může bolet, je žaludek – ostatně ten se ozývá pokaždé, když se něčeho bojíme, máme trému nebo jsme si sami sebou nejistí. Za všechny ty emoce, které nám doslova zamotají hlavu, může dopamin, hormon, který je spojován s očekáváním příjemných okamžiků, a především fenyletylamin – hormon, který se probudí v mozku, v „řídící centrále pocitů“. Právě on způsobuje to, co básníci popisují jako růžové brýle lásky, díky ní si prozpěvujeme, narážíme do skříní a přihlouple se usmíváme. Právě on má na svědomí ten obrovský příval energie za naprostého ochrnutí mozku se ztrátou pudu sebezáchovy.

Chuť na sex

Stokrát může ta rozumná, láskou nezasažená část mozku říkat: „Nedělej to, počkej, vždyť není kam pospíchat!“ Čím více jste s tím, kdo vám tak krásně voní, tím spíše nakonec dojedete do společné konečné stanice jménem postel. Feromony u žen totiž nevylučuje pouze kůže v podpaží či v ušních kanálcích a v okolí prsních bradavek, na čichové buňky mužů útočí i poševní sekrety. Jednoduše, i když možná trochu neomaleně řečeno: když žena chce muže skutečně moc, on to ucítí. Fenyletylamin je jako návyková droga – uvolňuje se, když je člověk s milovaným partnerem. A pokud s ním delší čas není, naléhavě jej potřebuje, jinak ztrácí schopnost normálně fungovat, nespí, nejí a třeba i nepracuje.

Čas vše uvede na správnou míru

Nezmizí-li objekt touhy z našeho okolí, přidávají se ještě endorfiny, které zaplavují tělo pocity štěstí. Ono krásné chemické období však trvá zhruba tři měsíce. Pak se produkce oněch hormonů bláznivé lásky snižuje a pomaloučku mizí i vzájemná posedlost. Nastupuje všednost a to, čemu říkáme normální život. Je to přesně to období, kdy se ptáme: „Kam zmizelo všechno to krásné? Proč už to nemůže být takové jako dřív?“ Odpověď je jednoduchá: protože se mozek vrátil z dovolené. Příroda to tak zařídila. Kdyby se produkce hormonů jako jsou fenyletylamin či endorfin nesnižovala, mělo by to pro nás katastrofální důsledky. Milenci by na sobě byli absolutně závislí, trávili by spolu každou možnou chvíli a zanedbávali by vše ostatní. Ale vraťme se na začátek – k tomu chemickému vzorci zamilovanosti. Možná se zanedlouho stane, že si budeme moci v obchodech zakoupit ty správné hormony a namíchat koktejl lásky. Koneckonců už dnes si můžeme koupit lahvičku s feromony, které nám údajně pomohou probudit vášně v hezkých protějšcích či probudit manželský život z věčného šedého stereotypu. Zda a jak fungují, necháme k posouzení každého z vás. Ovšem jedno bychom přece jen rádi podotkli: Lásku, tedy přesněji řečeno chemii lásky, bychom měli nechat takovou, jaká je – přirozenou, nečekanou a právě proto tak nádhernou.

Detaily najdete v dubnovém vydání Zdraví.

Irena BEČVÁŘOVÁ
FOTO: Zdravie/profimedia a archiv redakce