V zimě se nepřepínejte!

Zimní sporty jsou úzce spjaty s přírodou, mnohdy vrtkavým počasím a nutností spolehnout se sám na sebe. To s sebou nese neodmyslitelná rizika. Než se vydáme za „extrémnějším“ sportovními zážitkem, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli jsme schopni cíle, který jsme si předsevzali, dosáhnout.

Při zimních sportovních aktivitách se člověk často necítí úplně komfortně. Tělo se musí vyrovnávat při pobytu venku s nízkými teplotami, mnohdy nám prokřehnou prsty na nohou nebo rukou. Přesto máme z celého dne stráveného na svahu nebo v bílé stopě radost a potěšení. A radost z něj má i naše srdce – je totiž všeobecně známo, že veškeré sportovní aktivity našemu srdci prospívají. „Přínos sportu pro snížení kardiovaskulární i nekardiální mortality je nesporný. To samozřejmě platí pro jakékoliv sportování v kterékoliv roční době, pokud se jedná o sporty s neextrémní zátěží a aktivita je pravidelná, tedy alespoň třikrát týdně po 30 minutách,“ říká prof. Alan Bulava, Ph.D., vedoucí lékař arytmologie a kardiostimulace Kardiocentra Nemocnice České Budějovice, a zároveň připomíná, že pravidelná fyzická aktivita nás chrání před srdečně-cévními onemocněními – aterosklerózou, srdečním infarktem, mozkovou mrtvicí, vysokým krevního tlakem, krevní sraženinou, a dokonce snižuje i riziko vzniku rakoviny. „Prokázána je účinnost proti vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku, prsu, dělohy, ale i nádorů plic. Fyzická aktivita dále snižuje riziko vzniku cukrovky, je prevencí i léčbou obezity, osteoporózy a mnoha dalších poruch pohybově-podpůrného systému, například bolestí zad, potíží s páteří a podobně,“ vyjmenovává zkušený lékař.


Pozor na podchlazení a úrazy

Možností, jak se v zimě venku „vydovádět“, je poslední době čím dál tím víc. Někdo zůstává u klasiky v podobě sjezdových lyží, jiný krotí na svahu prkno alias snowboard, další lidé zkoušejí nejrůznější alternativy – třeba v podobě snowbladu nebo lyží na freeride. Absolvovat den na svahu není ze zdravotního hlediska pro zdravého člověka žádný problém. „Nesmí však dojít k podchlazení a k dehydrataci. I při zimních sportech je proto zapotřebí myslet na dostatečný přísun tekutin. Že alkohol k zimním sportům nepatří, asi netřeba zdůrazňovat. Jednak hrozí rychlejší prochladnutí vzhledem k vazodilataci (tedy rozšíření cév a větším tepelným ztrátám), jednak narůstá riziko úrazů,“ upozorňuje zkušený kardiolog.

Dva extrémy

Kdo chce v zimě shodit, měl by se zaměřit spíše na chůzi, třeba s oblíbenými holemi na nordic walking, nebo na běh na běžkách, které jsou vhodnou zimní variantou klasického běhání. Své o tom vědí desetitisíce lidí, kteří se u nás vydávají do bílé stopy. Mnozí z nich podnikají i dálkové běhy a s chutí se zapojí i do masových běhů, například slavné Jizerské 50. Vědí ale amatérští sportovci, jak velkou zátěž pro srdce takový závod představuje? „Tady vždy záleží na tom, jak je organismus trénovaný. Jiná bude zátěž 50km běhu na lyžích pro člověka, který se na běžky dostane třikrát za sezonu, a zcela jiná u toho, kdo běhá pár desítek kilometrů každý zimní víkend,“ říká kardiolog Alan Bulava, který ve své praxi setkává se dvěma extrémy. „Jeden je absolutní nicnedělání, tedy nulová sportovní nebo pohybová aktivita, často pak ve vyšším věku spojená s metabolickým syndromem – tedy s cukrovkou, obezitou, zvýšenými krevními tuky nebo hypertenzí. Druhý extrém jsou sportovci sahající k maximu svých možností, zejména pokud tak činí po dlouhá léta s každodenní nebo téměř každodenní četností. Je například známo, že takové extrémní sportovní zatížení vede ke zvětšení srdečních předsíní, to zase vede k častějšímu výskytu fibrilace síní, což je velmi nebezpečná a zákeřná porucha srdečního rytmu,“ připomíná prof. Alan Bulava.

Pozor na extrémní zátěž

U vytrvalostních běžců je tato arytmie popisována až pětinásobně častěji ve srovnání s nesportujícími podobného věku a složení. U běžkařů dlouhých tratí byla popsána tato arytmie tím častěji, čím kratší a častější byly závody. „I proto je třeba, aby lidé – kromě povědomí o prospěšnosti sportu – měli povědomí i o tom, že více je někdy méně. A o extrémních sportovních zátěžích to platí obzvlášť. Tito sportovci mají koneckonců i častější výskyt náhlého úmrtí, kdy typickou příčinou smrti jsou maligní komorové arytmie, tedy poruchy srdečního rytmu vedoucí k okamžité oběhové zástavě,“ vysvětluje zkušený lékař. Asi nikoho tedy nepřekvapí, že netrénovaný člověk, který se vydá bez rozmyslu do extrémnějších horských terénů a chce nárazově podat vyšší sportovní výkon, nemusí dopadnout dobře. Historky horské záchranné služby na téma přecenění svých vlastních sil by jen za poslední desetiletí vydaly na celou knihu.

Řiďte se svými limity

Profesor Alan Bulava se ve své ordinaci setkává s lidmi, kteří mají nemocné srdce. Doporučuje jim, aby v zimě sportovali? „Zimní sporty jsou obecně kvůli nízkým teplotám okolního prostředí na kardiovaskulární systém náročnější. Pohybovou aktivitu v zimě je tedy zapotřebí přizpůsobit na míru konkrétním možnostem a potřebám konkrétního pacienta. Obecná odpověď by mohla znít: pohybovou aktivitu během zimního období si dávkujte tak, abyste z ní měli sami radost a potěšení. Člověk většinou sám na sobě pozná své limity a postupným tréninkem je lze i u kardiovaskulárně nemocných posouvat výš,“ uzavírá.

Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce



Zeptali jsme se za vás
Ačkoli se stále upozorňuje na to, že pro kardiaky jsou nebezpečná vedra, zima jim také nedělá dobře. Z jakého důvodu?

Nejhorší bývají přechody z vyhřátého obydlí do venkovního zimního prostředí. Svou roli zde hraje nejen samotná nízká teplota, ale i vlhkost vzduchu a vítr. To vše pak vytváří tzv. pocitovou teplotu. Kardiaci mívají při přechodu z tepla do zimy typický problém v podobě pálivých bolestí na hrudi (zvané angina pectoris). Ty vznikají přechodným spasmem věnčitých tepen, které zásobují srdce krví, nebo i jen prostým zvýšením nároků na kardiovaskulární systém v chladném počasí. Odpovídá prof. Alan Bulava, vedoucí lékař arytmologie a kardiostimulace Kardiocentra Nemocnice České Budějovice

Několik pravidel prevence úrazů

Kdo jezdí na hory častěji, neměl by podcenit fyzickou přípravu na zimní radovánky, i ta je totiž vhodnou prevencí úrazů, které při těchto aktivitách hrozí. S tréninkem byste měli začít alespoň šest týdnů před odjezdem.

U sjezdařů a snowboardistů se vyplatí příprava v posilovně. Zaměřit byste se měli hlavně na anaerobní svalovou připravenost dolních končetin, především předních stehenních svalů s důrazem na čtyřhlavý stehenní sval. Vhodné jsou například polodřepy s nakládací činkou, výpady dopředu i do stran, přednožování v sedu na stroji a podobně. K tomuto anaerobnímu cvičení je optimální přidat i nějakou aerobní aktivitu, například běh dvakrát týdně.

Pro milovníky běhu na lyžích se doporučuje trénink v podobě pravidelného běhu, rychlé chůze, orbitreku nebo rotopedu.

Přestože trénink je dobrou prevencí úrazů, ještě důležitější je nezapomenout na ochranné pomůcky. Helmy jsou už dnes na svahu samozřejmostí (lyžař s helmou má dvakrát vyšší šanci vyváznout bez zranění hlavy než bez ní). Stále rozšířenější jsou také tzv. páteřáky. A to je dobře, protože k úrazům ramen a trupu dochází při zimních aktivitách velmi často.

Než šlápnete do vázání nebo nazujete boty na běžky, měli byste se vždy rozcvičit. I tak můžete předejít úrazu. Bohatě stačí dvě až tři minuty, nejdříve se zahřát rychlými pohyby a skončit strečinkovým protažením.

Chystáte se na hory do zahraničí? Nezapomeňte na pojistku!

Většina cestovních pojištění, která kryjí léčebné výlohy v zahraničí, nezahrnuje extrémní sporty. Kryje například lyžování na sjezdovce, ale už vám neproplatí léčebné výlohy za lyžování mimo sjezdovku, natožpak skialpinistickou túru. Některé pojistky jsou omezené i nadmořskou výškou. Zvažte tedy, co všechno budete chtít na horách dělat, a raději si pár korun připlaťte. Léčba úrazu v zahraničí by vás jinak mohla přijít draho!



Další informace najdete v prosincovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět