Hodně hořká, ale hodně zdravá

Ať už její jméno vzniklo jako vyjádření faktu, že napomáhá vylučování žluči z organismu (ze mě žluč), nebo jako naznačení, že se jedná o žluč Země (či země), rozhodně je příhodné. Zeměžluč okolíkatá je nepříjemně hořká, ale příjemně léčivá.

Ani zrod latinského pojmenování této prastaré léčivky není zcela jasný. Jedna verze praví, že název Centaurium erythraea dostala podle bylinkáře Centaura Chirona, který údajně jako první objevil její léčivé schopnosti. Jiná verze tvrdí, že pojmenování vzniklo spojením slov centum, sto, a aurum, zlato. Zeměžluč okolíkatá, známá také jako lékařská či hořká, byla v minulosti velice oblíbenou léčivou bylinou. I díky tomu si vysloužila řadu lidových názvů, například čantoryjka, kyřice, cintonie, tisícizlaté koření, chlístník nebo bylina čarodějnic, což není překvapivé. Pochopitelně jako řada dalších byla považována za magickou rostlinu, jejím kouřem se dříve zaháněli třeba hadi. Jestli to skutečně fungovalo, těžko říci, ale my to raději zkoušet nebudeme. Zeměžluč a přípravky z ní budeme používat na to, o čem víme, že účinkuje.


Odhalí i kvalitu vody

Kolik zeměžlučí skutečně existuje, vám nikdo neřekne. Odhaduje se, že rod Centaurium čítá 30 až 50 převážně teplomilných druhů, ale přesný počet je obtížné stanovit. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, a navíc jejich stavba je ovlivněná místními podmínkami, takže botanikům poněkud komplikují práci. Původní domovinou zeměžluči je Středomoří, odkud se rozšířila do celého světa. U nás se vyskytují tři druhy: zeměžluč spanilá, vzácná zeměžluč pobřežní a nejrozšířenější zeměžluč okolíkatá. Ta má ráda světlá a suchá stanoviště v teplých nížinách, takže ji najdeme na stráních, loukách, pasekách, náspech, podél cest a na podobných místech, na nichž je navíc půda bohatá na živiny. Zeměžluč je sama o sobě moc pěkná a růžovými kvítky rozzáří každé místo, kde vykvete, ale obtížně se brání konkurenci plevelů a je velmi citlivá na kvalitu podloží, proto slouží jako dobrý indikátor čistoty spodní vody. Jako celá řada dalších druhů rostlin i zeměžluč z volné přírody postupně mizí, a tak v některých zemích je na seznamu chráněných rostlin, u nás je zařazena pouze na seznam rostlin vyžadujících pozornost. Proto když na ni v přírodě narazíte, nechte ji raději tam, kde je, a kupte si ji v bylinkářství nebo v lékárně. Za výrazný úbytek zeměžluči totiž mohou především neukáznění a bezohlední sběrači.

Je nesnesitelně hořká

Ovšem právě i díky tomu je zeměžluč tak účinná. Její výtažek obsahuje velké množství hořčin, mezi nimiž je i extrémně hořký glykosid centaprikin, dále flavonoidy, silice, glykosidy, třísloviny, mastné kyseliny, cukry a mnohé další látky. Na jednu nenápadnou bylinku je toho až dost. Vysoký podíl speciálních glykosidických hořčin ji předurčuje k použití při nejrůznějších trávicích a zažívacích problémech, ale má blahodárný vliv i na další zdravotní potíže. Například zevně v podobě obkladů, tinktury či balzámu nachází využití při léčbě různých vyrážek a jiných kožních onemocnění, funguje na špatně se hojící rány nebo hemoroidy. A její účinky „uvnitř“ těla jsou nedocenitelné, proto je vhodné mít ji po ruce v domácí bylinkové lékárničce. Nepostradatelná by měla být pro lidi, kteří to občas trochu přeženou s jídlem a pitím a pak jim není zcela volno. Při pořádání opulentních hostin – vánočních, velikonočních, narozeninových, svatebních a podobných – by vedle běžného pití měl mít svoje nenápadné místo i čaj či kapky obsahující zeměžluč, protože mohou přijít vhod.

Dobrý spojenec

Dalo by říci, že zeměžluč léčí zkažený žaludek, ale bylo by to konstatování příliš zjednodušené, protože to zdaleka není všechno, co dokáže. Zlepšuje a usnadňuje trávení, odstraňuje takzvané pálení žáhy a nadměrné říhání, ale především podporuje a upravuje vylučování žaludečních šťáv a všestranně tak posiluje žaludek ­– i proto je uznávaným prostředkem proti nechutenství i anorexii. Zeměžluč pozitivně ovlivňuje játra, žlučník, dvanácterník, napomáhá peristaltice střev a podílí se tak na úpravě stolice a likvidaci nežádoucích střevních parazitů. Droga má i další kladné zdravotní účinky: podporuje činnost sleziny, tvorbu červených krvinek (doporučuje se při anémii) a zlepšuje krevní oběh. Zeměžluč může mírně zvyšovat krevní tlak, takže ti, kteří ho mají vysoký, musí být s užíváním obezřetní a nepřehánět to. A fakt, že tato bylina je tradiční složkou bylinných likérů a léčivých vín, asi nikoho nepřekvapí, ale to, že v Africe ji používají jako koření například do polévek, asi ano. Pokud najdete odvahu, můžete to vyzkoušet.

Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Čaj ze zeměžluče

Hrnkem vroucí vody zalijeme 15 gramů sušené drogy a necháme 10 minut louhovat. Přecedíme a před každým jídlem vypijeme malý šálek. Používá se při žaludečních potížích různého původu – překyselení žaludku, nadýmání, zácpa, pálení žáhy a podobně. Čaje zakoupené v lékárně nebo bylinkářství obsahují ještě další, také hořké bylinky, kupříkladu pelyněk, benedikt nebo čekanku, ale jsou o něco málo „pitelnější“ než ty připravené pouze ze zeměžluče, i když jsou také velmi hořké. Trochu vylepšit chuť pomůže meduňka.

Domácí žaludeční likér

I on je hořký, ale zdaleka ne tak jako čaj, protože v likéru je i cukr. Pochopitelně není určený k popíjení třeba s kamarády při oslavě čehokoliv, ale slouží jako medicína. Při žaludečních potížích si před jídlem dáme „štamprličku“ likéru a zapijeme ji neperlivou vodou.
Ingredience: 60 g zeměžluči, 30 g heřmánku, 20 g třezalky, 30 g drceného jalovce, 5 g pelyňku, 20 g kořene puškvorce, 200 g cukru krupice nebo třtinového, 1 l nejméně 40% čirého alkoholu (vodky nebo slivovice), 300 ml vody
Postup: Byliny smícháme, zalijeme alkoholem a necháme 3 dny macerovat. Pak ve studené vodě rozmícháme cukr, pomalu přivedeme k varu a chvilku povaříme. Vychladlý cukerný roztok nalijeme k bylinám a při pokojové teplotě necháme celý měsíc macerovat, přičemž pravidelně protřepáváme. Pak scedíme přes plátýnko do lahví.



Další informace najdete v záříjovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět