Filmařkou na první pokus

Známá režisérka Eva Toulová má to štěstí, že se nemusí spoléhat na spoustu dalších spolupracovníků. Kromě režie umí malovat, sama si píše scénáře, ale i knihy a má řadu dalších zájmů. A miluje zvířata.


Nechybělo moc a místo režisérky se z vás stala výtvarnice. Proč jste nakonec změnila názor a zvolila si jiné povolání?

Odmala jsem plánovala být výtvarnicí – malovala jsem v jednom kuse. Střední uměleckou školu jsem studovala se zaměřením na malbu a grafický design. Když jsem se ale rozhodovala, co dál, najednou mi výtvarno jako vyjadřovací prostředek nestačilo. Zkusila jsem točit krátké filmy, se kterými jsem se přihlásila na FAMU. Vyšlo to na první pokus, tak jsem měla jasno.


Pomáhá vám výtvarné cítění a barevné vidění světa i při tvorbě a režii filmů?

Určitě pomáhá. Na střední škole jsem kromě malby začala i psát, a režie je pro mne tím pádem kombinací výtvarného vyjádření s literárním příběhem. Film proto beru jako vyústění dvou uměleckých oborů, kterými jsem se do té doby zabývala.


Filmový průmysl, ostatně jako další lidské činnosti, zasáhla koronavirová situace. Vás osobně na jaře s uvedením filmu Casting na lásku. O čem vlastně film je a jak to vypadá s jeho distribucí směrem k divákům?

Casting na lásku je celovečerní romantickou komedií o těžkostech moderního seznamování, který jsme pod distribuční společností Bontonfilm uváděli do kin v srpnu. Naštěstí se nám podařilo trefit se do „díry“ mezi první s druhu vlnou – tak se film k divákům dostal aspoň na dva měsíce. Aktuálně, když jsou kina zavřená, budeme uvádět film do online distribuce a příští rok jej uvede náš mediální partner Prima.


Ve filmu jste si také zahrála. Mění se takovou zkušeností následný přístup k hercům a práci s nimi?

My jsme podstupovali různé etudy a herecká cvičení už na FAMU v hodinách práce s hercem vedené Dagmar Bláhovou nebo při mnohých povinných i nepovinných modelech, a to přesně z toho důvodu, který popisujete – abychom si vyzkoušeli natáčení i z druhé strany a adekvátně tomu přizpůsobili svůj přístup a chování k hercům.


Tento rok, především z hlediska pandemické situace, je pro nás všechny náročný. Víc než kdy jindy je tedy důležitá psychohygiena. Jaká je ta vaše?

Já jsem vždycky jezdila načerpat energii a uklidnit se od shonu městského života k nám na Moravu. Minimálně jednou za 14 dní jsem cestovala za rodiči do Moravského Krumlova. V době koronaviru jsem bohužel tím pádem odstřižená od svého hlavního uklidňovacího faktoru, protože se cestování kamkoli snažím minimalizovat. Proto cvičím, chodím na dlouhé procházky nebo si procházím a koukám na filmové resty.


Naučila vás tato situace víc dbát více o vlastní zdraví?

Rozhodně ano. Jelikož se během pandemie méně točí, daří se mi držet si pravidelný režim. Každý den si najdu 20 minut na cvičení nebo alespoň protažení. Snažím se vařit a jíst zdravěji. Den začínám vypitím sklenice horké vody s citronem a ne dvěma extra silnými kávami na place. Dá se říct, že pandemie mému zdraví paradoxně prospívá.


Umělecký život, kdy se točí v noci nebo brzy od rána, nenahrává zrovna stoprocentnímu dodržování zdravého životního stylu. Už jste naznačila, že v této době je to paradoxně lepší. Můžete nám přiblížit, jaké je to v „normálních“ podmínkách?

Můj běžný režim je velmi nepravidelný. Točím na různých místech, různé projekty, v různou denní dobu. Často jde o dvanácti- i více hodinové směny a při kombinaci s exteriérovým natáčením za špatného počasí jsem pak úplně vyřízená. Jídlo máte na place takové, jaké zajistí produkce, takže z hlediska zdraví je to horor. Podstatnou část dní jsem ale ve střižně, na zvuku nebo připravuji scénář, tak se snažím alespoň tyto dny jíst zdravě a trochu se hýbat.


Myslím, že se shodneme na tom, že v současné době, ostatně nejen v ní, je nejdůležitější zdraví. Jakým způsobem se staráte o to své?

Snažím se jíst co nejvíce ovoce a zeleniny, ale musím se přiznat, že jsem extrémní mlsoun. Nedělá mi problém sníst tabulku čokolády takřka na posezení. V současné době mám ale čas jíst pravidelně, a navíc, když už jsem zavřená doma, cvičím kardio cviky podle youtubu. Přešla jsem také na přírodní kosmetiku, díky obchodu Ekochichi jsem narazila na Inlight, což je zázrak! A protože mám vlnité vlasy, zkouším teď metodu Curly Girl podporující přirozené kudrliny.


Asi je to otázka, kterou dostáváte často, ale přesto se zeptám: Kde nejčastěji hledáte inspiraci pro svoje filmy?

Ženská témata točím hlavě proto, že si u většiny věcí píši i scénář a jako žena rozumím lépe ženské psychologii postav. Snažím se vyhledávat témata, která mě obklopují, a ozvláštnit je trochu po svém. Ráda se nechávám inspirovat bizarními situacemi.


I vy musíte občas s prací zpomalit a na chvíli se zastavit. Co v takových chvílích děláte? Máte nějaké koníčky, u kterých si odpočinete?

Jsem velká milovnice vody a plavání. Na natáčení celovečerního dokumentu Camino na kolečkách, kdy jsem musela ujít pěšky 640 km Španělskem, jsem se připravovala tak, že jsem chodila měsíc v kuse každý den plavat. Po Caminu jsem se stala také příležitostnou poutnicí. A mým největším koníčkem jsou zvířata. Doma mám nalezenou kočku Mňouka a ježka Pistácii.


Pokud vím, tak už pracujte na novém projektu. Můžete nám o něm prozradit něco víc?

Aktuálně připravuji a ladím film Superžena, v němž je opět hlavní postavou silná ženská hrdinka. Netradiční však bude snímek svým zpracováním a pojetím mírně experimentálního rázu. Na minimalistickém prostoru divák objeví pestrý a bohatý vnitřní svět ženy, která se rozhodla, že ještě nechce dospět, a bojuje se stereotypy rodičovství a závazků napříč nepochopením ze strany jejích nejbližších.


Text: Kateřina Grimmová, foto: COPPERFILM s.r.o.



Další informace najdete v prosincovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět