Pozor na šikanu

Poznáte, že je dítě šikanované nebo šikanuje druhé?

Šikana se objevuje v mnoha podobách, ve všech případech má ale jedno společné. Jejím cílem je zastrašit nebo ohrozit člověka, který se nedokáže bránit. Projevuje se nadávkami, vyhrožováním, vydíráním, ale také fyzickými útoky. V současnosti se navíc stále víc rozšiřuje šikana přes internet či chytré telefony, takzvaná kyberšikana. Jak šikanu odhalit a jak se bránit?


Důvodů k šikaně je celá řada

Někdy stačí málo, aby se dítě stalo terčem posměšků, z nichž se může ve finále vyvinout šikana. Jak říká psycholožka Magdalena Dostálová, šikana je nemoc, která postihuje uzavřené kolektivy. „To jsou takové, kde je účast jaksi daná, povinná, a nemůžeme se jen tak rozhodnout, že z takového kolektivu odejdeme. V každém společenství lidí funguje takzvaná skupinová dynamika, která s sebou pochopitelně může nést i agresi. Tím, že jsou lidé ve skupině, kterou je třeba dětský kolektiv ve třídě, nablízku, mohou se projevit osobnostní zvláštnosti jeho jednotlivých členů. Některé tak na sebe mohou narážet. Důležitou roli hraje rovněž osobnost autority, která kolektiv vede. V případě školní třídy je velmi významná osobnost třídního učitele,“ vysvětluje psycholožka.


Varovná znamení je třeba odhalit včas

Osmiletá Janička začala chodit domů ze školy posmutnělá. Moc toho nenamluvila a ráno se jí nechtělo vstávat. Hůře spala, špatně se soustředila. Janina maminka naštěstí včas zareagovala a s dcerkou si zkusila promluvit. Brzy se přišlo na to, že třídní učitelka měla zvláštní způsob výuky. Velmi ráda a pravidelně vyhlašovala nejrůznější soutěže, například největší kokta týdne nebo největší želva měsíce. A Jana byla bohužel ve všem pomalejší, tudíž to dost odnášela. Neustále všechny podobné soutěže „vyhrávala“ a díky tomu se jí začaly ostatní děti posmívat. Kradly jí svačinu, smály se jí do obličeje a schovávaly jí její věci. Paní učitelka ale měla i svoje oblíbence mezi rodiči, takže se vlastně „nic nestalo“. Janičku nakonec matka přeřadila do jiné školy, kde se cítí skvěle a opět se začala smát.


Jak poznat, že je dítě terčem šikany

Rodič, který má dlouhodobě dobrý kontakt se svým dítětem, zpravidla pozná, že s dítětem není všechno tak docela v pořádku. Že je něco jinak. Je ovšem velmi těžké rozkrýt, zda se jedná o chvilkovou špatnou náladu způsobenou hádkou s kamarádkou nebo o závažnější problém, třeba o šikanu. To může být skutečně mravenčí práce. „Měli bychom si s dítětem vždy promluvit o tom, co se děje, když je posmutnělé, nechce se mu do školy, neřku-li když už se jedná o somatické projevy (dítě opakovaně bolí břicho, hlava, a nemůže tedy do školy). Někdy rodiče zpozorují, že má dítě opakovaně zničené osobní věci, ztrácejí se mu, potřebuje často vyšší obnosy peněz, jejich účel nedokáže vysvětlit,“ vyjmenovává psycholožka Dostálová.


Které děti bývají šikanované?

Důvodů, proč je vaše dítě šikanované, může být celá řada. Jak říká Magdalena Dostálová, je těžké nalézt nějaký prototyp oběti šikany. „Často je okolo širší kontext, rodinné prostředí, ze kterého pocházejí agresor i oběť, která se mohou velmi lišit a vyznávat výrazně odlišné hodnoty. Potom vlastně není divu, že se nůžky mezi těmito dvěma jedinci tak razantně rozevřou.“ Může to být jakýkoli detail, třeba větší nos nebo odstálé uši, lepší známky nebo bohatí rodiče. To všechno se může stát impulsem pro to, aby agresoři udělali dítěti ze života peklo. Pokud se ptáte, kde je hranice mezi šikanou a obyčejnou „klukovinou“, někdy jsou velice tenké. „Šikana bývá každopádně delší v čase, opakovaná, má vývoj, na sebe navazující stadia. V kolektivu se rozmáhá a postupně jej zasahuje celý a všichni jeho členové se začínají chovat nemocně,“ dodává psycholožka.


Nejčastější signály šikany

Sledujte velmi pozorně u svého dítěte, zda se nechová jinak. Mezi hlavní náznaky toho, že je možná terčem šikany, patří:
♦ Dítě je častěji doma a nechodí ven tak často jako dřív. Nemá moc kamarádů, s nimiž by si hrálo.
♦ Za dítětem nepřicházejí na návštěvu jiné děti ani ho nikdo nikam nezve.
♦ Nechce se mu do školy, i když do ní ještě nedávno chodilo rádo.
♦ Trpí problémy se spánkem, špatně jí, hůře se koncentruje.
♦ Může být apatické a smutné, někdy může mluvit i o sebevraždě.
♦ Může být ale také agresivnější k rodičům a svým sourozencům.
♦ Často se doma ztrácejí peníze nebo žádá rodiče o více peněz.
♦ Ztrácejí se mu věci do školy, penál, boty na tělocvik, kružítka a pravítka.

Když je agresorem vaše dítě!

Vyrovnat se s faktem, že právě vaše dítě šikanuje jiné děti, není snadné. Kdo by si taky dobrovolně přiznal: Ano, moje dítě je agresor… Málokdo. Děti, které šikanují, nemusí být nutně kruté, ale v jejich životě se přihodí něco, co k šikanování vede. A dost často rodiče takové změny neodhalí. „Výrazně častěji nejbližší rodina kolem dítěte nic netuší a dozví se o této neblahé roli svého dítěte, až když je v kolektivu šikana odhalená a řešená. Pubertální dítě, které je drzé a jaksi neuctivé vlastně ke komukoli ve svém okolí, agresorem být může, ale také vůbec nemusí. Na druhou stranu není neobvyklé, že agresor šikanuje na více frontách – spolužáky ve škole, ale i sourozence nebo rodiče. Šikana je něco jako jeho životní program,“ vysvětluje Magdalena Dostálová.


Odkud se tihle agresoři berou

Co tyto děti vede k šikaně? Může to být jejich nízká sebeúcta, neshody v rodině, impulzivita, špatná kontrola emocí, sociální nepohodlí či zoufalá snaha zapadnout mezi ostatní. A také i příliš tvrdá autoritativní výchova v rodině. „Dítě se učí především nápodobou. To v praxi znamená, že když dítěti říkáme, že se má chovat nějakým způsobem, ale sami se tím naprosto neřídíme, měli bychom očekávat, že dítě spíše okopíruje naše skutečné chování a postoje, než aby se řídilo vzdálenou a zřejmě nesrozumitelnou teorií. Používáme-li tedy ve výchově pravidelné fyzické tresty, dítě se naučí, že se takhle řeší konflikty a nesoulad v mezilidských vztazích. Nenaučí se mluvit, aby si vyjasnilo s protistranou stanoviska. Sáhne rovnou po násilí,“ říká psycholožka. A agresorem se může stát i dítě, které bylo samo kdysi šikanované. „Zvláště když je šikana neřešená a odborně neošetřená. Oběť šikany přetrpí násilné chování agresora vůči sobě a narazí-li následně na slabší článek, než je sama, agresorovo chování zkopíruje.“


Jak šikanu řešit

Důležité je hlavně problém řešit, a to co nejdříve. Obyčejnou klukovinu by si dítě s jemnou podporou rodičů mohlo být schopné vyřešit samo. Postavit se protistraně, říct, kam už nemůže. „Rodiče by měli dítě učit říkat si, co mu není příjemné, ohradit se. V případě šikany, kterou odhalí rodič, by se měl neprodleně obrátit na učitele a chtít, aby se nemoc kolektivu vyřešila. Dítě, je-li obětí šikany, bude od rodiče potřebovat velkou podporu. Rodič i učitel jakožto pro dítě důležité autority by měli zaujmout vůči šikaně jednoznačný odmítavý postoj. Učitel by navíc měl neprodleně začít jednat podle metodických pokynů, udělat svůj kus práce a zároveň vyhledat pro své svěřence odbornou pomoc,“ radí psycholožka. Učitel ale sám šikanu ošetřit nemůže, je potřeba profesionála zvenčí. „Šikana je nemoc sociálního organismus i jeho jednotlivých buněk. Když nás rozbolí zub nebo si zlomíme nohu, taky si nemyslíme, že bychom to sami zvládli, a hledáme pomoc u odborníka.“ Když všechno selže, nedá se nic dělat a dítě bude nejvhodnější přeložit jinam, kde bude vstřícnější kolektiv.


Text: Ivana Ašenbrenerová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Jaký vliv má šikana do budoucna na šikanované dítě nebo na agresora? Může vůbec vyrůst z dítěte, které neustále někoho šikanuje, slušný člověk?

Hodně záleží na tom, je-li šikana odhalená a nakolik se s obětí, agresorem i celým třídním kolektivem dále odborně pracuje. Je velmi důležité, jak se k šikaně postaví autority. Učitelé mají poměrně přesné metodické postupy, jak se zachovat, odhalí-li ve třídě šikanu. Pokud se dostane kolektivu i jednotlivým účastníkům odborná pomoc, nemusí být dopady šikany ničivé. Stopu však zanechá, stejně jako cokoli z našeho chování – přesně podle zákona akce a reakce. A zda může z agresora vyrůst slušný člověk? Zdráhala bych se očekávat dobrý vývoj u dítěte s akcentovanou osobností, s psychopatickými projevy. Také rodinné zázemí dítěte hraje významnou roli. Je-li nezdravé, s násilím na denním pořádku, je pro dítě poměrně obtížné (pozor, není to však nemožné) z těchto stereotypů vystoupit. Na druhé straně šikanuje-li dítě, jehož rodiče aktuálně procházejí nepěkným rozvodem, a je-li šikana zároveň odborně ošetřená, viděla bych šanci na možný dobrý další vývoj.


Odpovídá PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12, https://www.csspraha.cz/



Další informace najdete v únorovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět