Rozvod nemusí být tragédie

V posledních letech v Česku končí rozvodem asi polovina manželství. Asi v šedesáti procentech případů v době rozvodu žijí v domácnosti nezletilé děti. Jak se rozvést, aby konec manželství nebyl pro zúčastněné pohromou?

Manželský a rodinný poradce doktor Marek Kučera jako první větu k tomuto tématu říká: „Pokud nechceme, aby rozvod byl tragédie, je nejlepší se vůbec nerozvádět.“ Takové „rozvody z nudy“ nebo kvůli prkotinám zná ze svého okolí nejspíš každý. Modelově jde třeba o situaci, že manželé dostaví domek, pořídí si děti, a najednou je muž pořád v práci, žena je sama doma, připadá si neatraktivní a zanedbávaná, když muži naznačuje, co by chtěla, on to nepochopí a neudělá… A postupem času se žena dostane do stavu, že už jí na manželovi vadí úplně všechno a nemůže ho vůbec vystát. „Doporučuji lidem, aby se při problému nebo nespokojenosti toto pokusili řešit. Je potřeba s partnerem nebo partnerkou otevřeně komunikovat, sdělit si, co je problém, a společně potíže překonávat,“ vysvětluje doktor Kučera.


K odborníkovi nejlépe v páru

Pokud se partneři nedokáží sami domluvit, měli by vyhledat odborníka, který se zabývá partnerskými vztahy, aby jim pomohl komunikační problém překonat. No ale co když jeden z partnerů – v našem příkladě třeba muž – nic řešit nechce? On prý žádný problém nemá, a rozhodně není blázen, aby chodil na nějakou terapii, a ještě za to něco platil… „Chtěl bych zdůraznit, že v jednotlivých regionech jsou k dispozici manželské a rodinné poradny, které jsou financovány kraji nebo obcemi a nabízejí služby, které jsou pro klienty zdarma,“ upozorňuje terapeut.

TIP: Seznam poraden, které nabízejí bezplatné služby, najdete na adrese Asociace manželských a rodinných poradců www.amrp.cz. Jsou zde uvedeni samozřejmě i poradci, jimž se konzultace individuálně hradí. Nicméně ani pokud druhý z partnerů do poradny jít nechce, nemělo to znamenat rezignaci. „Rodina je systém. Často to funguje tak, že když se některý člen rodiny změní, začne se chovat jinak, změní se i ostatní,“ vysvětluje doktor Kučera, proč má smysl, aby do poradny s partnerským problémem zašel i jeden z partnerů sám. Přitom i když to ve vztahu zaskřípe, může dojít k tomu, že se vztah stabilizuje, a dokonce ještě upevní. „Je dobré krizi využít k tomu, aby se vztah transformoval,“ doporučuje terapeut.


Přijmout odpovědnost

Pokud už je rozvod nevyhnutelný, je důležité rozlišovat, v jaké pozici který z partnerů je – a z toho plyne, s jakými pocity se musí vyrovnávat. Kromě výjimečných případů je to vždy jeden z páru, kdo řekne: „Konec, rozvedeme se.“ Pro toho z partnerů, který se rozhodl vztah ukončit, může být těžké vnitřně zpracovat to, že to byl on, kdo o rozvodu rozhodl, a přijmout za to zodpovědnost – srovnat se s tím, že to rozhodnutí udělal. Ve své praxi se doktor Kučera setkává s případy, kdy tito opouštějící umanutě hledají příčiny rozchodu mimo sebe. „Někdy s nadsázkou říkám, že snad očekávají, že jim partner řekne: ‚Ano, máš pravdu, jsem tak děsný, že ses se mnou měla rozvést. Naprosto Tě chápu, že odcházíš‘,“ ilustruje doktor Kučera. Pro partnera, který byl tím opuštěným, bývá zase těžké situaci přijmout bez zášti nebo potřeby se „viníkovi“ pomstít. I tento pocit je ale potřeba překonat, pokud v budoucnosti partneři mají komunikovat a společně fungovat jako rodiče.


Rozvod nemá vítěze

Konečně posledním pravidlem je, že by se partneři v končícím vztahu nikdy neměli snažit „vyhrát.“ „Obecně platí, že na rozvodu vždycky tratí všechny strany – děti i jejich rodiče, kteří zhusta mají oba pocit, že ten druhý z toho vyšel lépe,“ vysvětluje terapeut. Vždy doporučuje, aby se partneři pokusili co nejlépe domluvit. Zejména ve vztahu, kde jsou děti, je neschopnost komunikace zásadní problém, protože v zájmu dětí spolu rodiče komunikovat prostě musí. „Rozvádějící rodiče si musí uvědomit, že jakýkoli spor s tím druhým, který do budoucna naruší možnost dohody, je velkou zátěží pro děti. Radím jim, aby se v zájmu dobrých vztahů s expartnerem připravili oželet svou představu o uspořádání péče nebo i o majetkovém vyrovnání – naprostou prioritou by mělo být to, aby spolu rodiče vycházeli,“ zdůrazňuje doktor Kučera. A dodává, že někteří právníci, především pokud nemají zkušenosti s rodinným právem, si myslí, že prospějí svému klientovi, když ho poženou do rozvodového souboje – že ho dovedou k „výhře.“ „Pokud jeden z partnerů toho druhého převálcuje, nejvíce na to doplatí děti,“ varuje terapeut.

Text: Kristina Procházková, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Jak by měl člověk sdělit dětem, že se rodiče chtějí rozejít?

Na prvním místě je vždy komunikace mezi rodiči. Ta je dramaticky nejdůležitější. Pokud bude fungovat komunikace mezi rodiči, bude fungovat i od rodičů k dětem. Takže pokud se dokážou rodiče domluvit mezi sebou, dokážou to sdělit i dětem. Jednoduchý recept na to, jak to udělat „správně“, neexistuje. Vždy to záleží hlavně na vztazích v rodině, na povaze dětí, na jejich věku a tak dále. Když ke mně někdo přijde se žádostí o radu, jak rozvod oznámit dětem, chci po něm, aby mi předvedl, jak by to chtěl udělat. Většinou je jejich představa správná; pokud je vyzvu k tomu, aby něco udělali jinak, jde se obvykle jen o drobné úpravy. Obecná pravidla toho, jak s dětmi nemluvit, lidé většinou znají – například že by se jim nemělo říkat, že vztah dobře fungoval před jejich narozením, ale po tom, co ony přišly na svět, je to mezi rodiči čím dál horší a už spolu nevydrží. (I když to mnohdy tak bývá, že odcizení opravdu nastane po narození dětí. Ony to ale „nezavinily“.)

Odpovídá manželský a rodinný poradce PhDr. Marek Kučera, Ph.D. (www.konsyst.cz).

Jak se vyrovnat s rozvodem

Existuje celá řada tipů a návodů na to, jak zvládnout náročnou situaci, kdy skončil váš vztah, který měl být „navždycky“. Následující doporučení nabízí psycholog Paul Chernyak na serveru wikiHow.

1. Zvládněte svoje pocity

a. Buďte na sebe milí. Dopřejte si po rozchodu čas to, abyste se zabývali sebou, svými pocity. Klidně si poplačte nebo ležte celý večer v koupelně ve vaně při svíčkách.
b. Dovolte si truchlit. Je normální, že se cítíte smutní, v šoku či vyděšení nebo pociťujete úzkost. Zkuste si zařídit svůj denní režim tak, abyste vyhnuli věcem, které váš smutek přivolávají. Nicméně i když je v pořádku emoce přijmout, neměly by vás řídit. (Takže ne jít k bývalému škemrat u dveří, ať vás vezme zpět, není dobrý nápad.)
c. Obklopte se lidmi, kteří vám dají podporu. Vyhledejte přátele, kteří na vás mají dobrý vliv a pomohou vám dojít ke správným rozhodnutím.
d. Řešte stres zdravě. Alkohol, přejídání se nebo dokonce užívání drog nejsou dobré řešení. Zkuste se odreagovat raději sportem, povídáním s přáteli nebo třeba meditací.
e. Navštivte psychologa či rodinného poradce. Poradit se s odborníkem není projev slabosti, ale naopak důkaz toho, že se opravdu chcete posunout dál.

2. Vyrovnejte se se změnou

a. Veďte si deník. Do deníku si můžete vypsat svoje pocity a zážitky, takže vás nebudou tak tížit. Pokud se v deníku objeví konkrétní problémy (třeba „Jak to zvládnu finančně?“), pokuste se hned najít řešení. Třeba se zamyslete nad možností nového zaměstnání.
b. Pomůže vám duchovno. Pokud věříte v Boha, jste buddhista nebo máte jakoukoli jinou životní filozofii, využijte nástrojů, které vám nabízí, abyste se dokázali na svou budoucnost dívat pozitivněji.
c. Připravte se na nové povinnosti. Po rozvodu možná budete muset řešit nové věci, které vždy dělal partner: vařit, prát prádlo, být hlavním živitelem rodiny apod.
d. Hledejte to nejlepší pro své děti. Každá situace je jedinečná a stojí za to dát si práci a vymyslet, jaké uspořádání bude nejlépe vyhovovat právě vašim dětem. Důležité je nedopustit, aby vaše emoce převládly nad potřebami dětí.

3. Budujte si nový život

a. Nastavte si denní režim. Pravidelnost a rituály vám pomohou překonat období nejistoty. Snažte se zachovat si v programu věci, které vás těší – večery s kamarádkami, tréninky ve fitness studiu a podobně.
b. Nastavte si realistické cíle. Pokud máte v životě něco, co jste vždycky chtěli udělat, možná je právě nyní příležitost, kdy to opravdu zvládnete. Začít podnikat? Vystudovat školu? Přestěhovat se? Při jejich plnění si nicméně stanovujte přiměřené cíle (např. tento týden si sestavím adresář vhodných univerzit) a myslete i na své okolí. Například stěhování i s dětmi v případě společné či střídavé péče může být problém.
c. Najděte si nové koníčky. Záliby nemusíte omezovat jen na ty, které jste sdíleli s manželem/manželkou. Najděte si něco nového, co vás bude těšit. Pokud jste třeba kvůli alergii toho druhého nikdy nemohli mít kočku, není právě načase si ji pořídit?
d. Zamyslete se nad svým životním prostorem. Možná dům či byt, kde jste po rozvodu zůstali, vypovídá příliš mnoho o vztahu, který už skončil. Není na místě se odstěhovat – třeba jen proto, že tolik místa už nepotřebujete? Nezasloužil by si byt nově zařídit, nebo aspoň vymalovat, změnit rozmístění nábytku a obměnit doplňky?
e. Promyslete si příští partnerský vztah. Není nic špatného na tom, pokud se rozhodnete být nějakou dobu single. Naopak, „oddechový čas“ vám může pomoci prozkoumat, jak se „randění“ proměnilo od dob vaší svatby. Můžete si také zkusit, jaké to je vyjít si s někým, kdo není „váš typ“ – třeba zjistíte, že hipík může být zábavnější než bílý límeček, s jakými jste vždycky chodila a jakého jste si i vzala.



Další informace najdete v záříjovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět