Za Jantarovou komnatou

Vypravte se do Petrohradu a navštivte Carskoje Selo. V Jantarové komnatě se vám zastaví dech. Paláce a parky zasazené do nádherného přírodního prostředí berte jako přídavek navíc.

Legendární Jantarová komnata představuje nejcennější poklad někdejší letní rezidence ruských panovníků v Carském Selu. Návštěvníky teď přitahuje její věrná kopie vytvořená podle dobových nákresů a fotografií. Najdete ji v Kateřinském paláci, jedné z pozoruhodných staveb carského letního sídla. Zvenčí palác svítí příjemnou bleděmodrou barvou, která je ostatně vlastní mnoha památkám v Petrohradu a jeho okolí. Průčelí budovy je dlouhé 300 metrů, zdobí ho atlanti, sloupy a pilastry. Paláci vévodí typické ruské kopule. Původně prý stavitelé použili na zkrášlení fasády 100 kilogramů zlata, při poválečné obnově už jen okrově zlatou barvu, i ta ale v slunci jasně září. Turisté zaklánějí hlavy, aby si je prohlédli. Dámy si přitom přidržují široké klobouky. Je zajímavé, jak genius loci tohoto místa neodbytně proniká do myslí návštěvníků. Přicházejí do honosných míst spjatých s ruskými panovníky a příslušníky dvora a tomu jako by odpovídal zvýšený počet klobouků a noblesních rób vhodných spíš na společenskou událost než turistický výlet.


Turistická bomba

Jedna místnost Kateřinského paláce je nádhernější než druhá, všechny ale trumfuje nová Jantarová komnata. Původní vytvořili na začátku 18. století dánští a polští umělci a řemeslníci na zakázku pruského krále Fridricha I. Komnatu navrhl německý architekt Andreas Schlüter. Tvořilo ji 50 metrů čtverečních desek s jantarovou výzdobou o váze přibližně 4,5 tuny. Jantarové obložení se dostalo do Ruska v roce 1717 a bylo instalováno postupně ve více palácích carské rodiny, až ho v roce 1775 architekt Rastrelli přenesl do jedné z místností Carského Sela. Obložení stěn doplnily mozaiky z drahých kamenů, zrcadla a další dekorativní prvky. Podoba interiérů paláce a jejich vybavení se měnily podle vkusu a přání panovníků. Ze zničených 58 sálů se obnovy dočkalo 32. Velikostí vyniká v interiérech Taneční sál, dlouhý 48 metrů, přičemž vysoká okna a zrcadla v pozlacených rámech jeho velikost ještě opticky zvětšují. Stropní freska Triumf Ruska oslavuje úspěchy země ve válkách, umění a vědách.


Dílo tří žen

I bez Jantarové komnaty by Carskoje Selo bylo mimořádným souborem pozoruhodných architektonických staveb, dokladem nejen vytříbeného vkusu ruských panovníků, ale především ukázkou jejich až okázalé rozmařilosti. Je tomu možná proto, že o vznik rezidence a její podobu se postaraly ženy. První byla Kateřina I., které manžel Petr I. daroval pozemky. Německý architekt Johann Friedrich Braunstein na její přání postavil v roce 1724 první carský palác, který Kateřina s oblibou využívala jako svoje letní sídlo. Ve zvelebování rezidence pokračovala její dcera Alžběta. Ruští architekti budovu postupně rozšiřovali, carevna ji ale nakonec nechala celou přestavět. Práce svěřila italskému architektu Francescu Bartolomeu Rastrellimu, který nakreslil impozantní palác, jemuž vtiskl velkolepý barokní vzhled. Třetí ženou, jež promluvila do dějin Carského Sela, byla Kateřina Veliká. Najala skotského architekta Charlese Camerona, který v návrzích úprav vycházel z jejích představ. Pověřila zároveň italského architekta Giacoma Quarenghiho stavbou druhého paláce pro svého vnuka Alexandra I. Na začátku 20. století, kdy ho obýval car Mikuláš II., byl Alexandrovský palác svědkem konce carského Ruska. Po únorové revoluci v roce 1917 odtud svrženého ruského cara s rodinou deportovali do Tobolsku. Přišla ještě drsnější říjnová revoluce, která Romanovce fyzicky zlikvidovala.


Puškin

Nový režim vyhlásil palácový komplex Carskoje Selo muzeem. Alexandrovský palác spolu s parky částečně sloužil jako dětská ozdravovna. To vedlo k přejmenování na Dětskoje Selo a v roce 1937 na Puškin, a to při stém výročí básníkovy smrti. Proslulý ruský básník byl nejslavnějším studentem zdejšího lycea, kde strávil šest let. Město se stále jmenuje Puškin, i když historický název Carskoje Selo se prosazuje čím dál víc. Během revoluce lidé carský majetek beztrestně ničili. Ještě větší škody utrpělo Carskoje Selo za druhé světové války, kdy bylo častým cílem bombardování. Umělecké předměty němečtí vojáci buď rozkradli, nebo je zabavili a odvezli do říše. Kateřinský palác byl na konci války v ruinách, Alexandrovský byl výrazně poškozený. Po válce prošel celý komplex rozsáhlou rekonstrukcí.


Parky a zahrady

Ke Kateřinskému paláci jako dokonalý doplněk barokní stavby přiléhá neoklasická Cameronova galerie. Architekt tento podlouhlý monumentální „letohrádek“ postavil pro Kateřinu II. jako místo odpočinku a filozofických besed. Zvedá se vysoko nad terén, schodiště k hornímu patru je vskutku impozantní. Vrchní část zdobí bronzové busty a je odtud nádherný výhled na Kateřinský park, především Velké jezero. Na něm se příslušníci carské rodiny kdysi bavili projížďkami na pozlacených loďkách a pozorovali bitvy křižníků provázené pyrotechnickými efekty. I jezero má svého architekta – John Bush vymyslel romantické průhledy, do nichž další návrháři vsadili nejrůznější pavilony, letohrádky a jiné dekorativní prvky. Na ostrůvku uprostřed jezera, kam mohou turisté jakýmsi přívozem, stojí například Česmenský sloup na oslavu ruského námořního vítězství v rozhodující bitvě rusko-turecké války. Jezero obklopuje řada půvabných staveb a stavbiček. Pozornost si zaslouží turecké lázně, mešita s minaretem, egyptská pyramida nebo čínský pavilon. Stavby jsou většinou jen dekorativní. Zvláště půvabně v okolí jezera působí menší zdobné prvky, jako jsou sochy a fontány.


Pestře prostřené stoly

Běžnou součástí zámeckých parků byly v 18. století zahradní pavilony. Barokně laděná Ermitáž v Carském Sele je dílem architekta Rastrelliho a stavebně připomíná Kateřinský palác. Výzdobu doplňují alegorické obrazy a účel hlavního sálu naznačuje obraz na stropě od Giuseppe Valerianiho: „Juno a Jupiter zvou obyvatele nebes k pestře prostřenému stolu.“ Zdejší stoly jsou vybavené malými výtahy, které vedou do místnosti v suterénu. Služebnictvo odtud tímto způsobem nerušeně zásobovalo každé místo u stolu jídly a nápoji. Z podlahy také během večera vystoupaly celé stoly obložené vybranými pokrmy. Jednoduchý, zato důmyslný transportní mechanismus, zhotovený převážně ze dřeva, se podařilo dokonale zrekonstruovat. Udivuje dnešní návštěvníky, podobně jako kdysi překvapoval hosty carských obědů a banketů.


Česká stopa

Ukázkou carského velikášství je zhruba 25 km dlouhá železniční trať z Petrohradu do Carského Sela, kterou si prosadil Mikuláš I. Na projektu prvního železničního spojení v Rusku se podílel slavný český železniční inženýr František Antonín Gerstner. Kvůli ekonomičnosti vedení Carských drah lákalo další cestující zřízením zábavního centra v Pavlovsku, kam trať prodloužili. Na koncertech v nádražní hale vystupoval i Johann Strauss ml. V Pavlovsku údajně působil několik sezon, protože zde vydělával mnohem více peněz než ve Vídni. Marnotratný carský dvůr si to mohl dovolit.


Text a foto: Jaroslav Skalický

Co si pamatovat

Proslulou Jantarovou komnatu nacisté při obléhání Leningradu rozebrali a odvezli do Královce, kde vzácné umělecké dílo zůstalo do konce války. Pak beze stopy zmizelo a dodnes se objevilo jen několik jeho originálních částí. Na obnově komnaty pracovalo dvě desítky let přes 70 ruských a německých odborníků. K dispozici měli jedinou existující barevnou fotografii a mnoho fotografií a kreseb černobílých. Při rekonstrukci použili na 350 odstínů jantaru, od světle žluté přes jemně žlutooranžovou až po téměř červenou, které tvoří na panelech fascinující podívanou. Když v 90. letech došly peníze, práce na obnově komnaty se zastavily. Do hry naštěstí vstoupila německá firma Ruhrgas s darem 3,5 milionu dolarů, který umožnil rekonstrukci dokončit. Jantarová komnata je největším magnetem bývalé carské rezidence a mnozí návštěvníci přijíždějí jen kvůli ní.


Jak cestovat do Puškina

Carskoje Selo neboli Puškin je samostatné město vzdálené asi 25 km od Petrohradu. Jet sem můžete autobusy nebo vyzkoušejte maršrutku, což je malý autobus, který nemá pravidelný jízdní řád. Přijet můžete také vlakem.






Další informace najdete v listopadovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět