Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo balením kufrů!

Existuje celá řada návodů a tipů na to, jak postupovat, když chcete zažehnat rozepři v partnerském vztahu. S manželským a rodinným poradcem Markem Kučerou jsme z nich vybrali ty nejužitečnější, které byste měli vyzkoušet. „Následující rady jsou jakousi inspirací pro to, jak postupovat v případě neshody. Ale samozřejmě to nejsou žádné univerzální pravdy – jak dobře budou fungovat, to se může mezi páry hodně lišit,“ upozorňuje doktor Kučera.


1. Nesnažte se vyhrát

Nejdůležitějším pravidlem je to, abyste nevnímali rozpor, který řešíte, jako souboj, v němž jeden vyhraje a druhý prohraje. Ve kterém to jeden druhému „natře“, ve kterém jeden druhému dokáže, že pravdu má jen a jen on. „Cílem komunikace by mělo být, aby partneři spolu našli cestu ke změně. Změna je zásadní slovo, protože pokud vnímají ve svém vztahu něco nepříjemného, něco je zdrojem neshody mezi nimi, je jasné, že se situace musí nějak změnit, aby byli opět spokojení,“ vysvětluje doktor Kučera. A dodává, že pokud má být změna trvalá, je potřeba, aby s řešením byli spokojeni oba. „Pokud se jeden z partnerů cítí zcela poražený, tak i kdyby kývl na řešení prosazené tím druhým, nebude se nejspíš cítit dobře – a pak se nedá čekat, že nalezené řešení, respektive změna, budou trvalé,“ dodává terapeut.

2. Mluvte o sobě a o tom, jak situaci vnímáte vy

Pokud se vám ve vztahu něco nelíbí, nemluvte při pokusech o vyřešení tohoto problému o chybách toho druhého. Mluvte především o tom, co se vám nelíbí a proč, jak to na vás působí a co si o tom myslíte – a nehodnoťte, respektive nekritizujte svého partnera. Jistě sami poznáte, v jakém případě byste ochotnější k diskusi: kdyby vám partnerka řekla „jsi čuně a manžel na baterky, vůbec nepomáháš a nikdy nevyneseš odpadky“ nebo kdyby se svěřila „občas mám pocit, že se o rodinu nezajímáš, protože nepomáháš s domácími pracemi“? Doktor Kučera nicméně upozorňuje na úskalí tohoto postupu. „Když se člověk snaží převádět problémy páru na svoje pocity, zatímco obvykle komunikuje úplně jinak a kritizuje s gustem kdekoho, může to působit uměle a druhého partnera od komunikace odradit.“

3. Neříkejte „nikdy“ ani „vždycky“

Je to typický argument v partnerské hádce: „ty mě nikdy neposloucháš“, „vždycky dáš přednost kamarádkám přede mnou“ a tak dále. Slovům s absolutní platností bychom se ale měli snažit úplně vyhnout. Slovo „nikdy“ nebo „vždycky“ totiž automaticky zažene druhého z partnerů do defenzivy. Zkuste si to představit: „Ty mi v domácnosti nikdy nepomůžeš…“ „To není pravda, že ‚nikdy‘, tuhle jsem zrovna pomáhal – jsi nespravedlivá a křivdíš mi, jako bych za všechno mohl jen já…“ Možná by bylo lepší říct „potěšilo by mě, kdybys doma častěji pomáhal“ – význam je podobný, ale nenutí partnera k tak silné odmítavé reakci.

4. Naslouchejte druhému a nereagujte vztahovačně

Pokud s vámi partner/partnerka chce řešit něco, co mu/jí vadí, vnímejte ho/ji. Naslouchejte, nehrajte si u toho na mobilu ani „nevypínejte mozek“. Dávejte najevo, že vnímáte, co se vám říká, a nebojte se ujistit, zda dobře rozumíte. „Ty mi říkáš, že moje kamarádky jsou hrozné, ale mně přijde, že bys hlavně chtěl, abych byla víc doma – je to tak?“ Se schopností naslouchat souvisí i to, že nebudete hned rozporovat všechno, co se říká. „Počkej, zastav se, jak jsi na to přišel, že jsem málo doma? To bylo jen minulý týden, kdy se řešilo to auto, a ten týden předtím, to měla máma narozeniny, to přece není moje chyba…“ Vyslechněte partnera či partnerku, a až poté, co si uděláte kompletní obrázek o tom, co ho/ji trápí, reagujte svým pohledem.

5. Zkuste se na situaci podívat z jiné perspektivy

K tomu, aby člověk nebyl přehnaně vztahovačný, může pomoci i to, že si představíte, jak asi vaši situaci může vidět někdo jiný. Co by vám řeklo vaše dítě nebo nějaký nezávislý pozorovatel… Nebo dokonce: jak vlastně tu situaci vidí váš partner nebo partnerka a proč? Možná budete chápavější a otevřenější jinému náhledu, než je jen ten váš – a třeba budete schopní snáze najít společné řešení.

6. Nezneužívejte slabiny druhého, uvědomujte si míru intenzity rozepře

Když diskuse o nějakém problému nabere na intenzitě, stává se, že některému z partnerů „rupnou nervy“ a vytáhne na druhého něco opravdu ošklivého: připomene chybu, která toho druhého vážně mrzí, zaútočí na jeho známou slabinu a podobně. To se nedělá a může to tvůrčí hledání cesty ke změně zkomplikovat, nebo dokonce znemožnit. Naopak pokud cítíte, že diskuse graduje ve spor a mohlo by dojít na útoky a podpásovky, pokuste se ji ukončit. Zkuste z debaty vycouvat nebo nějak předejít výbuchu negativních emocí, je pak větší šance, že se řešení podaří najít poklidně a konstruktivně.

7. Buďte připravení se omluvit

Jestliže chcete s partnerem či partnerkou vyřešit nějakou neshodu, měli byste do diskuse vstoupit s otevřeností – a od počátku si připouštět, že se může ukázat, že váš pohled nebo vaše chování nejsou správné. Že se může stát, že vás ten druhý přesvědčí, že jste to vy, kdo musí udělat větší změnu – kdo „se mýlil“ nebo „dělal chybu“. A pokud k tomuto závěru dojdete, nebojte se partnerovi/partnerce omluvit za svůj původní postoj, který nebyl správný, a třeba jste ho dokonce prosazovali zbytečně tvrdě. Jak už je popsáno výše: Partnerská rozepře není souboj s vítězem a poraženým – a není nic špatného na tom, když připustíte, že jste se tentokrát mýlili.

Text: Kristina Procházková, foto: Shutterstock a archiv redakce



Zeptali jsme se za vás
Lidem, kterým se něco na jejich vztahu nelíbí, se často doporučuje, aby se věc snažili vyřešit co nejdříve. Vysvětlení je takové, že když vás třeba i drobnost bude vytáčet opakovaně, můžete si na partnera postupně vypěstovat takovou alergii, že už vztah nepůjde slepit. Souhlasíte s tím?

Myslím si, že toto doporučení je velmi ošidné a velmi záleží na konkrétní situaci, zda se hodí. Můžeme si to představit na příkladech. Pokud třeba muž bude několikrát týdně iniciovat „vyříkávání“ různých drobností, které mu nebyly příjemné, protože přece „je otevřený a nechce, aby jim kazily atmosféru nějaké nevyřešené věci“ – může se stát, že s ním žena ztratí trpělivost. Není příjemné stále čekat, co zase bude chtít druhý z partnerů probírat, a poslouchat, co všechno mu není příjemné. A naopak: Ženě třeba vadí, že muž sám od sebe nevynáší koš. Ale než by mu otevřeně řekla „chci, abys vynášel koš, protože mi vadí, když ani tohle neděláš“, jen naznačuje a je čím dál naštvanější, že mu to nedochází – až ho začne vidět jako sobce, který nevnímá potřeby její ani rodiny jako celku, a už ho vedle sebe vůbec nesnese. A přitom by stačilo, aby žena hned v počátcích nespokojenosti svou výhradu sdělila otevřeně, místo aby se užírala. Obecně bych doporučil, aby to lidé s řešením spíš nepřeháněli. Ono totiž spousta věcí, které nám vadí, časem odejde sama – prostě přestanou být podstatné. Možná si na to hned nevzpomenete, ona paměť je dost selektivní, ale každý člověk najde ve své minulosti věci, o kterých si myslel, že jsou zásadní a stavěl na nich svoje rozhodnutí… A přitom dneska jsou mu úplně jedno nebo ani neví, že pro něj kdy byly klíčové. Možná jste zamlada měla partnerovi za zlé, když trávil víkendy s kamarády, a ne s rodinou – a dnes jste ráda, když občas odjede a vy máte klid na svoje kamarádky a svoje koníčky. Nicméně pokud jde o věc, u níž jste si jistí, že by vás trápila dlouhodobě a mohla by vztah nenávratně poškodit, pak samozřejmě nějaká „vážná konverzace“ na místě je.
Manželský a rodinný poradce PhDr. Marek Kučera, Ph.D. (www.konsyst.cz)



Další informace najdete v prosincovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět