Neotálejte, je nejvyšší čas!

Únor je měsíc jako stvořený k tomu, abychom se vrhli na bylinky. Nikoli však na jejich sběr, ale na pěstování, protože kdo je připraven, není zaskočen. A netýká se to pouze bylinek, ale všeho, co si chceme sami vypiplat ze semínek.

Vyplatí se začít trochou plánování, protože je lepší promyslet si a raději si i sepsat, co všechno a v jakém množství budete chtít v letošním roce pěstovat. Na seznamu by neměly chybět bylinky, které máte rádi nejen jako léčivky, ale používáte je i k ochucování jídel jako koření. Pokud vám zbyla nějaká semínka z předchozích let, důkladně je prozkoumejte, ta stará raději vyhoďte, protože by vám moc dobrou službu neudělala a úroda by vás spíše zklamala, a kupte si čerstvé osivo. Možná jste si schovali semínka z vlastní loňské úrody, tak je bez obav použijte, pokud nepochybujete o jejich jakosti.


Kam je dát

Především do správného, tedy do kvalitního substrátu. Rozhodně tak nepoužívejte hlínu ze zahrady nebo narýpanou někde na mezích, protože v ní byste si mohli domů přinést i zárodky houbových chorob, které by budoucím rostlinkám, pokud by vůbec vzešly, neprospěly. Pořiďte si buď speciální substrát pro výsev a množení, nebo použijte rašelinové tablety, takzvané jiffy, které necháte nabobtnat, dáte do misky, sadbovače či jiné vhodné nádoby a vložíte do nich semínka. Na záhon, do truhlíku nebo květináče se pak rostlinka vysazuje i s tímto rozložitelným obalem. Další možností, kterou někteří pěstitelé využívají, je výsev do čistého perlitu či vermikulitu, ale při tomto způsobu je nutné hned po vyklíčení semen začít dodávat živiny tekutými hnojivy, nejlépe přírodními.


Nedělejme z toho vědu

Alespoň při domácím zahradničení, když už na všechno ostatní používáme složité technologie a stále vymýšlíme nové, zůstaňme u jednoduchých, mnoha generacemi osvědčených způsobů. Zkusme v tomto případě za vrchol pokroku považovat různé typy sadbovačů s rozložitelnými rašelinovými kelímky nebo s otvory pro umístění jiffů i s předpřipraveným pěstebním médiem. Ale zvolit lze i naprosto jednoduchou a levnou cestu, jejímž základem je kromě zmíněného kvalitního osiva a substrátu například krabička od nanukového dortu nebo jakákoli jiná, do níž uděláme několik menších otvorů, aby voda měla kudy odtékat. Také můžeme použít rovnou květináč, ve kterém pak bude rostlina nadále růst na balkoně či parapetu, popřípadě ji z něj vysadíme na záhon. Do bytů, v nichž je během topné sezony příliš suchý vzduch (klíčící rostlinky potřebují zvýšenou vlhkost), jsou možnou volbou minipařeniště nebo miniskleníček, které navíc vypadají dekorativně, ale nejlevnější nejsou, pokud si je nevyrobíme sami. Ovšem stejně tak poslouží kousek průhledné fólie, kterou přetáhneme přes květináč či použitou nádobu. Není nutné dělat z domácího zahradničení velkou vědu a utrácet za zbytečnosti. V drahých nádobách nic neporoste výrazně lépe než v těch obyčejných za pár korun.
Náš tip: Dnes se dají bez problémů zakoupit speciální substráty, které jsou přímo určené k pěstování bylinek. Jsou pro tyto účely ideální, ušetří práci s přesazováním ze substrátu do substrátu, protože je v něm lze ponechat od začátku do konce.


Nenáročné a vděčné bylinky

Bazalka pravá – aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých je původem z Indie – hindské kultury ji považují za posvátnou. Vyžaduje vlhkou výživnou půdu a přímé slunce, rozmnožit ji lze semeny nebo řízkováním nekvetoucích postranních výhonků. Pro svou chuť nachází uplatnění v kuchyni, pro svoje účinky pak v léčitelství, protože tlumí křeče, zlepšuje trávení, upravuje peristaltiku a působí proti nadýmání. Bazalka je vhodná i při nespavosti a migréně.

Tymián obecný – rostlina, jak jinak, z čeledi hluchavkovitých. Pochází ze Středomoří, vyhovuje mu sušší lehčí půda a slunné stanoviště, mrazy nesnáší a většinou je ani nepřežije, ale v květináči na parapetu se mu bude dařit i v zimě, pokud ho nebudete přemokřovat. Tymián patří k neznámějším složkám provensálského koření, ale i samostatně se uplatní v polévkách, omáčkách, těstovinách, nejrůznějších marinádách a dipech a dodá skvělou chuť masu, a to jak čerstvý, tak sušený. Jako léčivá bylina působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu, mírní projevy nachlazení a celkově působí protizánětlivě – je účinný proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Jeho využití je rozsáhlé, včetně aromaterapie, opravdu krásně voní.

Majoránka zahradní – sdělení, že i ona je z čeledi hluchavkovitých, vás asi nepřekvapí. Pochází ze Středomoří a pěstovali ji už staří Egypťané, Římané a Řekové. V době křižáckých výprav do Svaté země v raném středověku se rozšířila do zbytku Evropy. Majoránka vyžaduje teplé a slunné stanoviště chráněné před větrem. Ve Středomoří bývají dny nejen slunečné, ale i horké a suché, což jí vyhovuje, i proto se tam s ní můžete setkat jako s vytrvalým malým keříkem. U nás se na zahradách pěstuje spíše jako letnička, ale je možné, že doma za oknem vydrží i více let, můžete to vyzkoušet. Musíte jí ale dopřát propustnou zeminu bohatou na živiny.
A co pak s ní? Odpověď zná určitě každý, protože jsou jídla, která by se bez majoránky rozhodně neobešla. Umíte si bez ní představit bramborák, bramboračku, ale i další polévky jako hrachovou, dršťkovou nebo zabijačkovou zvanou prdelačka? A jelítka, jitrnice a další nejen zabijačkové, ale i zvěřinové pochoutky? Pokud ano, pak vám asi chybí chuť nebo fantazie nebo obojí. Majoránka, kromě toho, že dodává pokrmům skvělou chuť, také usnadňuje trávení, proto je vhodné přidávat ji do pokrmů z luštěnin a zelí, zkrátka do těch, které by nás mohly nadýmat. Čerstvá výtečně ochutí také lehké zeleninové a vaječné saláty a mnoho dalších jídel. Svoje charakteristické aroma si uchovává jak v čerstvém, tak v sušeném stavu, ale s jejím množstvím bychom to při ochucování pokrmů neměli přehánět, abychom nepřebili vůně dalších ingrediencí. Stejně jako jiné bylinky má i majoránka léčivé účinky, podporuje tvorbu žaludečních šťáv, usnadňuje trávení, působí proti nadýmání, uvolňuje křeče a čaj z ní pomáhá při bolestech hlavy a hlavně při nachlazení, obzvláště ve spojení s cibulí.

Pažitka je nezmar Roste všude – na zahradě, volně v přírodě, kde se většinou jedná o zplanělou formu, ve skleníku a hlavně v květináči nebo truhlíku na parapetu či balkoně. K takovému pěstování jsou určené především druhy šlechtěné pažitky zahradní. Tato rostlina zvaná šnytlík je zcela nenáročná, a když kousek odříznete, abyste ho použili do jídla, přesně jako nezmar zase doroste. A tak ji můžete pěstovat dlouhá léta a pořád budete mít zeleninu plnou vitaminů a minerálů – B2, C, vápník, draslík a další. Ocení ji i ti, kteří mají neslanou dietu, protože pažitka sůl výborně nahradí. Její mírně česnekové aroma (pažitka koneckonců patří do rodu česneků) může zastoupit nejen česnek, ale i cibuli v mnoha pokrmech, protože řadě lidí dvě posledně jmenované zeleniny nedělají dobře na žaludek. Pažitka povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení a snižuje krevní tlak. A mimochodem, jedlé jsou i hezké fialové květy, které se používají hlavně na dozdobení pokrmů. A především na nektaru z nich si pochutnají také včely, motýli a další hmyz.

Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Co si ještě pamatovat

Nejen venku, ale i v bytě nebo na balkoně se dají pěstovat skoro všechny bylinky, jedno- a víceleté, včetně těch, které zakořeňují hlouběji, jako například kopr. Stačí zvolit vhodný, tedy hlubší květináč nebo jinou nádobu. A kdo nemá trpělivost a nervy na pěstování čehokoliv ze semínek, pořídí si sazenice. Ovšem nikoli z nějakého supermarketu, kde jsou rostlinky urychleně vyhnané a určené k rychlé spotřebě, ale z pořádného zahradnictví či květinářství, kde se také prodávají.




Není nutné dělat z domácího zahradničení velkou vědu a utrácet za zbytečnosti. V drahých nádobách nic neporoste výrazně lépe než v těch obyčejných za pár korun.



Nejen venku, ale i v bytě nebo na balkoně se dají pěstovat skoro všechny bylinky, jedno- a víceleté, včetně těch, které zakořeňují hlouběji, jako například kopr.





Další informace najdete v únorovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět