Chůze naboso je stále rozšířenější

Chůze naboso má prokazatelně pozitivní účinky na lidské zdraví a stává se čím dál rozšířenější. Aktuálně jsou u nás více než tři tisícovky příznivců této aktivity. Někteří z nich chodí bosky dokonce po celý rok. Rozvoji bosé chůze u nás pomáhá spolek Bosá turistika, který vedle organizování bosých výletů staví také bosé stezky. Na nich si každý může vyzkoušet, jak se chodí po různých typech povrchu.

Bosé stezky najdete v městských parcích, ale také v některých mateřských školkách. Podle Davida Mrhače, který se bosé chůzi věnuje už osm let, jsou tyto chodníčky stále populárnější. „Jde o bezpečný a snadno kontrolovatelný terén, na kterém si člověk vyzkouší, jaké to je chodit naboso po různých površích. Povětšinou lidé zjistí, že je to příjemné, že smrková šiška nepíchá, ale borová ano, ale nejdůležitější ze všeho je stimulační efekt. Chodidla mají daleko větší škálu podnětů. Také nožní klenba díky tomu lépe pracuje, což je pro naše zdraví přínosné,“ vysvětluje David, který před osmi lety pomáhal spolek Bosá turistika zakládat. Prospěšné jsou bosé stezky také podle Ivy Bílkové z pražské FYZIOkliniky. „V kůži, ve svalech, kloubních pouzdrech, vazech a šlachách máme receptory, které informují mozek o tom, jaký je pod nimi terén, jak jsou nastavené jednotlivé klouby nohy, jak který sval či vaz nebo šlacha jsou aktivní či uvolněné. Mozek dá následně impulzy k vazům a ke šlachám, aby se buď povolily, nebo stáhly – aby postavily nohu tak či onak, víc na palec, na malíček, na špičku nebo na patu. Říká se tomu reciproční inervace. Právě ta způsobuje správné nastavení svalového napětí v chodidle, posiluje svaly v chodidle, aby noha nebyla plochá ani ve stoji, ani při chůzi,“ vysvětluje zkušená fyzioterapeutka. Vhodné jsou podle ní bosé stezky i pro malé děti v mateřských školách, protože přispívají nejen ke správnému rozvoji jejich chodidel, ale i celého pohybového aparátu.


Choďte raději po měkkém

Pro Davida Mrhače se bosá chůze stala doslova životním stylem. Boty vyzul už před osmi lety a nazouvá je jen při společenských příležitostech nebo v práci. Ve svém volném čase chodí bos po celý rok, a to i v zimním období. Chladno na nohy mu nebývá. „Mívám dojem, jako by nohy od kotníků vypnuly. Například proběhnout se ve sněhu je velice příjemné, někdy mi stačí minuta, jindy to může být i delší procházka. Organismus to doslova nakopne. Chodidla nejsou chladná, ale příjemně se prokrví,“ popisuje své pocity. Bosá chůze mu přirostla k srdci už v dětství. A není sám, bez bot chodí od jara do zimy také další nadšenci. Shodují se v tom, že chůze naboso je jim mnohem příjemnější než chůze v botách, v nichž jsou nohy zbytečně sešněrovány. „Každý asi zná ten pocit úlevy, když se vyzuje z pevných bot. Obecně jsou lidem dotyky na chodidlech velmi příjemné, včetně nejrůznějších masáží,“ připomíná David Mrhač. Že má chůze na boso prokazatelně pozitivní vliv na lidské zdraví, se ví už dávno, celoroční chození naboso po městě ale fyzioterapeutka Iva Bílková nedoporučuje. „Pokud člověk chodí bos po tvrdém povrchu, netlumí dostatečně nárazy paty směrem na asfalt. Otřesy, které jdou následně z paty, kloubních pouzder, kloubů a kotníků, se dále přenášejí přes kosti a svaly na kolena, kyčle a na páteř. Lidi pak někdy může bolet i hlava nebo krční páteř,“ upozorňuje fyzioterapeutka. Zároveň ale dodává, že bosá chůze v létě nebo na podzim po louce či lesní pěšině, tedy po měkčích terénech, je to naprosto v pořádku. Zdůrazňuje však, že i tady by si měli lidé dávat pozor na kůži. „Boty naše nohy chrání. Největší rizika jsou pochopitelně ve městě, kde se člověk může setkat nejen s ostrými předměty, například drobnými střepy nebo s jehlou, ale třeba i s psími exkrementy,“ upozorňuje Iva Bílková a připomíná, že chůze naboso by se měli vyvarovat lidé se zdravotními obtížemi – například s alergií na hmyz nebo s cukrovkou.


Kdysi lidé boty nenosili

Také David Mrhač chodí nejraději po přírodních terénech, ale tvrdému povrchu se ve městě nevyhne. „Nicméně i beton, pokud je hladký a člověk po něm nejde dlouho, je svým způsobem příjemný. Úplně nejlepší ale je, když se typy povrchů střídají,“ soudí David. Některým lokalitám se ale i on raději vyhýbá. „Vyhýbám se takovým místům, jako je Hlavní nádraží, nebo obecně lokalitám, kde je skutečně špína,“ poznamenává muž, jehož nohy jsou velmi čisté a upravené. Na první pohled je vidět, že o ně pečlivě pečuje. Příznivci bosé chůze také připomínají, že kdysi lidé boty nenosili. Chůze naboso je také dodnes běžná v nejchudších zemích světa. „Naše nohy vydrží daleko víc, než si myslíme. Mnohdy je to také otázka zvyku. Proto může být někomu ze začátku chůze naboso nepříjemná nebo může bolet, chodíme-li po nějakém náročnějším terénu. Nicméně to, že by se člověk při bosé chůzi zranil, nehrozí rozhodně tak často, jak by se mohlo zdát,“ podotýká David Mrhač.


Bosý běh není pro každého

Chůze ale není jedinou aktivitou, která se dá dělat naboso. Někteří lidé bez bot také běhají. „Osobně běhám bez bot velice rád, je mi to příjemnější než v botách,“ říká David a svěřuje se s tím, že dříve mu při běhu otékaly kotníky. Dnes už se to neděje. „Teprve když jsem se zul, zjistil jsem, že dokážu uběhnout dvakrát tolik. Je mi to příjemné podobně jako chůze naboso,“ říká. Odborníci ale radí, že pokud se rozhodneme pro běh naboso nebo v minimalistické barefoot obuvi, měli bychom být nejprve zvyklí naboso chodit, jinak bychom si mohli při běhu ublížit. Noha se totiž při bosém běhu chová jinak, vysvětluje Iva Bílková: „Při běhání naboso dochází k útlumu nárazu tím, že dopad probíhá na špičku, chodidlo je odpružené – došlápne na zem a znovu se pata zvedá a odraz je opět z chodidla. Při této práci je Achillova šlacha dvakrát aktivnější než při běhání v tenisce, kde probíhá dopad přes patu. Pokud je Achillova šlacha zatížena náhle, často a dlouhodobě, může dojít k jejímu fyzickému přetížení a vzniku zánětu šlachy. Proto je důležité postupné zvykání a adaptace šlachy na jiný styl běhání a zátěže.“


Chůze po žhavém uhlí

Nejen lidé, kteří chodí nebo běhají bosky, občas chtějí zkusit také adrenalinový zážitek v podobě chůze po žhavém uhlí. Patří k nim i David Mrhač, který vede kurzy, při nichž tento specifický druh zážitku učí zájemce zvládnout. „Jde o aktivitu, která pomáhá člověku pochopit, že věci, které se zdají být obtížné, ve skutečnosti těžké nejsou. Zpočátku se člověk bojí, že si spálí chodidla, ale pak má pocit, jako by se prošel po mechu,“ líčí. Chůze po žhavém uhlí má podle něj pozitivní efekt. Člověku se rozbuší srdce, vyplaví se endorfiny, a když překoná strach, dostaví se pocit euforie. „Je to mocný zážitek i hlediska sebedůvěry. Pro tělo je prospěšné i to, že se připravuje na stres, na nebezpečnou situaci,“ myslí si David, podle kterého se někdy příprava na chůzi po žhavém uhlí přeceňuje. „Stačí si jen zout boty. Rituály nejsou třeba. Je to založené na fyzikálních vlastnostech žhavého uhlí a fyziologii lidského těla. Žhavý uhlík má 700 stupňů Celsia, ale je špatný vodič tepla. Kdežto lidská kůže teplo odvádí relativně dobře, takže když jdete svižně, teplo z uhlíku se na chodidlo nepřenese. V ohništi ale nesmí být například zátka od piva, hřebík nebo kamínek – tyto materiály totiž lépe odvádějí teplo a pak se popálíte,“ upozorňuje závěrem David Mrhač.


Text: Andrea Skalická, foto: Sutterstock

Zeptali jsme se za vás
Jaké jsou zdravotní výhody chůze naboso?

První výhodou je, že se otužujete. Pravidelný, ale ne přehnaný chlad stimuluje vyšší tvorbu lymfocytů (bílé krvinky, které „hlídají“ naše zdraví vůči bakteriím a virům), čímž si zlepšíte imunitu a dobře se vám prokrví celé nohy. Chlad, který se střídá s teplem, obecně působí i na prokrvení rukou nebo pocit většího tepla v těle. Pro lidi, kterým nohy otékají, je chůze naboso výhodou, protože chůze po kamíncích nebo jiných nerovnostech a materiálech (šišky, klacíky, mech…) stimuluje lymfatický systém. Reciproční inervace způsobuje lepší posílení svalstva a kloubů v celém chodidle. Rizikem jsou při chůzi naboso nečistoty. Pokud lidé této aktivitě holdují, měli by se o kůži na nohou pečlivě starat a dávat si pozor například i na prostory mezi prsty, kde mohou vznikat infekce.

Odpovídá Mgr. Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Praha. (www.fyzioklinika.cz)



Další informace najdete v říjnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět