Stále na ni není pozdě! Vyroste všem a všude

Zatímco většinu semínek, z nichž si chceme vypěstovat sazeničky čehokoliv, musíme zasít brzy zjara, aby včas vzešla, u lichořeřišnice to neplatí. Tu můžeme na záhon nebo do truhlíku či jiné nádoby vysévat ještě teď a dočkáme se jak květů, tak plodů.

Nepatříte k těm lidem, o nichž se říká, že mají zelené ruce, protože co zasadí, to velice zdárně roste? Nebojte se, lichořeřišnice vyroste opravdu každému jak na zahradě, tak v květináči, truhlíku či jiné nádobě na balkoně nebo terase. U nás se pěstuje jako letnička, protože tato rostlina původem z Jižní Ameriky nesnáší mráz, ale zato patří k nejdéle kvetoucím, i proto ji můžete zasít ještě v tuto dobu a pokvete až do prvních mrazíků, takže čím později přijdou, tím lépe. V dnešní době lichořeřišnici nepovažujeme za nikterak vzácnou, ale dříve tomu bylo jinak. Zpočátku, když se dostala do Evropy, se pěstovala pouze v klášterních zahradách, odtud také pocházejí její lidové názvy kapucínka nebo řeřicha kapucínská, což je odvozeno z jejího květu – originální ostruha, která z něj vyrůstá, připomíná mnišskou kápi. Nakonec se lichořeřišnice z klášterních zahrad rozšířila v podstatě do celého světa.


Jak ji pěstovat

V našich podmínkách volíme buď pnoucí lichořeřišnice, které jsou vhodné na ploty, pergoly, ale i na zakrytí prázdných míst na záhonu. Pokud je pěstujeme v nádobě na balkoně či terase, vytvoříme jim nějakou oporu nejlépe u zdi, kterou pak rozzáří svými žlutými a oranžovými květy. Jinak právě k pěstování v nádobách se výborně hodí nízké a kompaktní formy rostliny. Lichořeřišnice má ráda slunné a teplé místo a půdu spíše chudší, vlhkou, ale propustnou a nepřehnojenou dusíkem – ten sice podporuje růst listů, zato omezuje kvetení. Semena klíčí zhruba při 15 °C, i proto se prvně vysévá až v polovině května po zmrzlých mužích, ale další příležitost k jejich vysetí přichází na začátku i uprostřed léta. Ať vyséváme v kteroukoliv dobu, vždy musíme mít na paměti, že semena nikdy nesmějí zaschnout, proto je pravidelně zaléváme. Vzrostlé rostliny se především na zahradě stanou také zdatnými pomocnicemi a ochránkyněmi zeleniny, ovoce i květin proti mšicím, housenkám, slimákům, plísním a dalším chorobám.

Léčivý záhon nebo truhlík

Mnozí z nás lichořeřišnici stále pěstují pouze jako okrasnou květinu pro potěchu oka, což bohatě naplňuje, ale netuší, že jim zahradu nebo balkon zdobí skvělé přírodní antibiotikum. Lichořeřišnice obsahuje hořčičné glykosidy, značné množství vitaminů C a B, flavonoidy, karotenoidy a řadu minerálních prvků – například síru, draslík, železo, hořčík nebo fosfor. Už z tohoto výčtu je jasné, že rostlina dokáže významně posilovat přirozenou obranyschopnost organismu. Hlavně ale působí proti infekcím dýchacích a močových cest; stačí dávka zhruba 10 gramů lichořeřišnice, aby moč získala antibakteriální vlastnosti! Lichořeřišnice údajně působí proti všem 46 kmenům bakterií Staphylococcus pyogenes aureus, které jsou častými původci zánětlivých onemocnění močových cest a ledvin. V některých případech se dokonce podařilo zlikvidovat i těžko vyléčitelný zlatý stafylokok, který často odolává i silným antibiotikům a ohrožuje zdraví nakažených osob i mnoho let. Ačkoli se lichořeřišnice jeví jako takřka zázračný lék, je nutné dbát na to, aby nedošlo k předávkování, které může způsobit podráždění žaludku, střev a dokonce i ledvin. Proto by se neměla užívat déle než šest týdnů v kuse. V každém bylinkářství, kde prodávají kapky, tinktury, tablety a další produkty obsahující lichořeřišnici, vám rádi poradí a doporučí, co a v jakém dávkování je pro vás vhodné.
Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Věděli jste, že…

… léčivé účinky lichořeřišnice objevili domorodí obyvatelé Ameriky, kteří ji využívali k dezinfekci různých poranění? V polovině 16. století se rostlina dostala i do Evropy, kam ji přivezl španělský botanik Nicolás Monardes a začalo se jí říkat indická řeřicha, protože v té době se zde pro Ameriku používalo označení Západní Indie. To je asi důvod, proč je i dnes lichořeřišnice zaměňována s řeřichou, byť každá patří do jiné čeledi a kromě toho, že obě jsou jedlé, nemají nic společného. Navíc pouze lichořeřišnice vám vedle výrazných léčivých účinků může nabídnout i zvláštní podívanou. Z květů občas během horkých letních večerů srší ohnivé jiskřičky, protože lichořeřišnice vytváří malé elektrické výboje. To jen potvrzuje, že je to skutečně obdivuhodná rostlina.

Recepty


Falešné kapary

Pravé kapary jsou nerozvinutá poupata květů kapary trnité, která jsou naložená v soli nebo v solném nálevu s vinným octem. Především středomořská kuchyně je používá do omáček, salátů, na těstoviny a pizzy i k různým masům. Najdeme je také jako náplň oliv a rybích oček. Chuti pravých kapar se nic nevyrovná, přesto můžete vyzkoušet připravit si zcela falešné kapary, které pochopitelně nedosáhnou oné specifické a lahodné chuti těch pravých. Když se vám ale podaří vyladit chuť nálevu, jsou i poupata z rostlin našich luk a zahrad poživatelná, ba dokonce dobrá.
Ingredience: poupata lichořeřišnice větší (podle vlastní úvahy a požadovaného množství) Zálivka: 1 dl octa, 3 dl vody, 1 lžička soli, trocha estragonu, několik zrnek celého pepře, nového koření a půl čajové lžičky hořčičného semínka
Postup: Ocet svaříme s vodou a kořením, opláchnutá poupata lichořeřišnice velké napěchujeme do skleniček, nalijeme na ně nálev a zhruba 10 minut sterilujeme. Nebo můžeme poupata rovnou krátce povařit v nálevu a posléze nandat do sklenic a zavřít – sterilování tak odpadá.
Tip: Stejným způsobem můžeme použít poupata sedmikrásek, pampelišek, medvědího česneku a dalších bylinek.

Tinktura z lichořeřišnice

Postup: Listy, květy i semena pokrájíme, dáme do zavařovací sklenice, zalijeme destilátem, například vodkou, slivovicí nebo lihem, aby byl celý obsah ponořený, zavíčkujeme a necháme na teplém místě (ale ne na přímém slunci) dva až tři týdny louhovat. Každý den protřepeme. Potom přecedíme, přelijeme do tmavé sklenice a uchováme na chladném místě. Jiná možnost: Velkou hrst semen lichořeřišnice překrájíme na poloviny (je to trochu piplačka, ale vyplatí se) a napěchujeme do sklenice, zalijeme asi 40% alkoholem tak jako v předchozím receptu, a uzavřeme. Nádobu necháme stát na teplém a suchém místě, ale nikoliv na přímém slunci. Denně protřepáváme, aby se alkohol dostal do plodů a vstřebal co nejvíce obsahových látek. Po dvou týdnech scedíme, vymačkáme tekutinu i ze semínek, aby nic nepřišlo nazmar. Hotovou tinkturu dáme do lednice.

Kdy po ní sáhnout

Záněty močových cest – užívejte tinkturu z lichořeřišnice 20 dnů třikrát denně 15 kapek. Důležité je nevynechat ani jediný den.
Nachlazení, chřipka, zánět průdušek či astma – tinkturu rozpuštěnou ve 2 dl neperlivé vody berte 14 dní po 20 kapkách třikrát denně.
Antibakteriální kúra – k té můžeme přistoupit jedenkrát v roce. Po dobu osmi týdnů se užívá 15 kapek lichořeřišnicové tinktury třikrát denně.



Lichořeřišnice má ráda slunné a teplé místo a půdu spíše chudší, vlhkou, ale propustnou a nepřehnojenou dusíkem – ten sice podporuje růst listů, zato omezuje kvetení.



Lichořeřišnice údajně působí proti všem 46 kmenům bakterií Staphylococcus pyogenes aureus, které jsou častými původci zánětlivých onemocnění močových cest a ledvin.





Další informace najdete v červencovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět