Libavka je zdobná i užitečná

Patří do čeledi rostlin vřesovcovitých, takže jejími nejbližšími příbuznými jsou různé vřesy, vřesovce a také rododendrony. Mezi její blízké rodinné příslušníky patří i brusnice borůvka a brusnice brusinka, jíž se velice podobá. Brusinka to ale není, je to libavka.

Libavka, především ta poléhavá (Gaultheria procumbens), je rostlina, jejíchž účinků odpradávna využívaly takřka všechny severoamerické indiánské kmeny. Listy tohoto nízkého, stálezeleného a mrazuvzdorného keříku s velmi dekorativními červenými bobulemi nejčastěji sloužily k přípravě nálevu. Indiáni si ho „ordinovali“ při bolestech hlavy, nachlazení, chřipce, revmatismu a mnoha jiných chorobách. Kupříkladu Čerokézové vařili z kořenů libavky odvar, který popíjeli při chronických onemocněních žaludku, sušené listy také žvýkali místo tabáku, což bylo jistě zdravější. Irokézové odvarem vyháněli tasemnici, Potawatomiové užívali nálev z listů jako prostředek tlumící bolesti zad a při revmatických potížích, Delawarové považovali libavku za lék vhodný při onemocněních ledvin. Indiáni zkrátka léčivé účinky všech částí této rostlinky, a nejen této, ale i mnoha dalších, odhalili a dokázali je patřičně zužitkovávat, takže my dnes můžeme z jejich znalostí těžit a také to děláme. Využití libavky jsme rozšířili a zavedli i do dalších odvětví, například do kosmetického i potravinářského průmyslu.


Na zahradu i do bytu

Známých je okolo dvou set druhů libavky pocházejících ze Severní a Jižní Ameriky, z Asie i Oceánie, ale k nejznámějším a nejvyužívanějším patří právě libavka poléhavá, která je stále populárnější i u nás. Pěstovat ji můžeme na zahradě, kde vytvoří stálezelený půdní pokryv, který je od jara do léta ozdobený bílými až narůžovělými kvítky, od podzimu po celou zimu až do předjaří pak červenými plody. Nízké keříky libavky poléhavé jsou nesmírně atraktivní po celý rok, a protože se jedná o trvalku, navíc mrazuvzdornou, můžeme se z ní těšit dlouhá léta. Pěstovat se dá také v interiéru v květináči, pokud ji nebudeme trápit velkým teplem a dopřejeme jí stejně jako na zahradě kyprou, kyselou propustnou půdu s příměsí rašeliny. Vyhovuje jí polostinné a vlhčí stanoviště. Rostlinám v nádobách musíme pravidelně dodávat hnojivo bez vápníku, který libavka nemá ráda a nesvědčí jí ani v bytě, ani na zahradě. Jestliže budeme pěstovat jeden keříček v květináči, těžko ho využijeme ke sklizni listů, plodů či kořene. Vytvoříme-li z libavky souvislejší „koberec“ na zahradě, dá se uvažovat o sběru a dalším využití jak v domácí zelené lékárničce, tak v kuchyni. Nejjednodušším způsobem získání kterékoliv části rostliny nebo výrobku z ní je ovšem nákup ve specializovaném obchodě.


Není jedovatá?

Červená barva bobulí vzbuzuje u řady lidí obavy, zda nejsou jedovaté a jestli se především děti nebo domácí mazlíčci nemohou jejich pozřením otrávit. Libavka není jedovatá, právě naopak, ale požívání jejích plodů se musí vyvarovat lidé, kteří nesmějí užívat léky obsahující aspirin, protože v plodech libavky jsou látky, jež jsou pro tyto léky typické. Jinak rostlina obsahuje řadu silic a dalších člověku velice prospěšných látek, které pomáhají především k uvolňování dýchacích cest, mají schopnost tlumit bolesti a vyznačují se i dezinfekčními vlastnostmi. I proto je dnes libavka součástí mastí a gelů proti svalovým a kloubním bolestem. Využívá ji i kosmetický průmysl, v němž se aromatické silice staly součástí parfémů a deodorantů. Olej z libavky ochucuje a plní dezinfekční úlohu v zubních pastách a ústních vodách, ale i ve žvýkačkách nebo se údajně přidává i do piva.


Jak, co a na co použít

Červené plody libavky můžeme konzumovat v čerstvém stavu jen tak pro chuť a také k osvěžení dechu. Lze z nich ovšem připravit i džem, výborný rosol či želé, kompot jako z brusinek, sirup a přidat je do řady pokrmů, především do cukroví a dalších sladkostí. Bobule si můžeme také nasušit stejně jako lístky. Z těch se připravuje lahodný čaj, který rozpouští hleny, působí protizánětlivě a močopudně, ale nesmíme to s jeho popíjením přehánět, protože dlouhodobé užívání ve velkém by mohlo vést k poškození ledvin a jater. Koneckonců v životě bychom neměli nic přehánět, tudíž ani využívání a užívání léčivých rostlin.


Text: Anežka Kollmannová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Vyzkoušejte libavkový olej

Ptáte-li se proč, pak odpověď zní: protože libavková silice má výrazné protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti, takže vám účinně pomůže při revmatismu a artritidě, uleví vám od bolestí svalů a nervů. Esenciální libavkový olej je analgetický a prohřívací a při masáži se díky tomu skvěle uvolňují ztuhlé svaly i klouby a stimuluje se krevní oběh. Nosičem libavkového esenciálního oleje může být zcela obyčejný olej řepkový nebo slunečnicový, olivový raději využijte do salátu, pro masáž je ho škoda. Ale pozor by si měly dát těhotné ženy a děti do šesti let, pro ně je tato silice zakázaná. Libavku v aromalampě nebo v aromadifuzéru můžete kombinovat s vanilkou, majoránkou, s ylang ylangem a dalšími vůněmi, které budou lahodit vašemu rozpoložení a náladě a budou vám dělat dobře.


Tip

Červené plody libavky můžeme konzumovat v čerstvém stavu jen tak pro chuť a také k osvěžení dechu. Lze z nich ovšem připravit i džem, výborný rosol či želé, kompot jako z brusinek či sirup a přidat je do řady pokrmů, především do cukroví a dalších sladkostí.


Indiáni léčivé účinky všech částí této rostlinky, a nejen této, ale i mnoha dalších, odhalili a dokázali je patřičně zužitkovávat, takže my dnes můžeme z jejich znalostí těžit, a také to děláme.



Libavka není jedovatá, právě naopak, ale požívání jejích plodů se musí vyvarovat lidé, kteří nesmějí užívat léky obsahující aspirin, protože v plodech libavky jsou látky, jež jsou pro tyto léky typické.





Další informace najdete v lednovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět