Přírodní léčivé zdroje musíme chránit!

Lázeňství má u nás dlouhou tradici. Za příjemným odpočinkem a regenerací se do desítek lázní v Česku i na Slovensku vydávají mnozí lidé i v létě. Provozovatelé lázní však dobře vědí, že přírodní léčivé zdroje nejsou nevyčerpatelné. Musí je proto chránit a využívat s pokorou. Uprostřed lázeňského parku v Lázních Bohdaneč na Pardubicku stojí vysoký komín. Je posledním pozůstatkem bývalého lihovaru, který nechal bohdanečský rodák Jan Veselý přestavět na lázně poté, co výzkumný ústav ve Vídni potvrdil léčebné účinky místní slatiny. Slatinné koupele se tak staly už v roce 1897 hlavní léčebnou procedurou. Během více než sto dvaceti let se léčebné metody v lázních značně rozšířily, dodnes se tu však specializují zejména na léčbu pohybového aparátu. Rozsáhlá ložiska slatiny, což je čistý organický materiál, který vznikl rozkladem rákosu, ostřice anebo mechu, leží v těsné blízkosti lázní. Jejich stáří se odhaduje na 4000 let.


I slatinou se musí šetřit

Není bez zajímavosti, že v Lázních Bohdaneč začali v posledních letech slatinou šetřit. Jedním z důvodů, proč k tomuto kroku přistoupili, byl fakt, že i přírodních léčivých zdrojů postupně ubývá. A tak zatímco kdysi se tu lázeňští klienti oddávali celotělovým koupelím ve slatině, v současnosti se k její aplikaci využívají speciální zábalové vany, tedy jakási vodní lůžka, která mají po celou dobu procedury konstantní teplotu 38 stupňů Celsia. Slanina je pak lázeňským personálem aplikována pouze tam, kam je to třeba – třeba na ramena, kolena nebo krk daného lázeňského hosta. Protože slanina ve vodním lůžku neztrácí svou teplotu, prohřeje pacienty až na kost. Ačkoliv Bohdanečské vedly ke změně procedur spíše technické důvody, zároveň se ukázalo, že to je výhodné i pro návštěvníky lázní. Celotělová koupel totiž nebyla pro každého. Měla řadu kontraindikací, například se nedala ordinovat při ischemické chorobě srdeční, a tak tuto proceduru někteří lázeňští hosté nemohli podstoupit. Pokud se ale slatina podává jen místně, není to pro pacienty taková zátěž.


Těží se v zimě

Slatina se těží v zimě, tedy v lednu až březnu. Za rok se jí tu vytěží asi 200 kubíků. Po vytěžení se materiál přímo v objektu lázní mele a čistí a poté se mísí s vodou. V balneologickém provozu jsou ve skladu dvě oddělené kóje – v jedné je slatina tzv. nativní, která ještě nebyla nikdy používána, v druhé je slatina, která už jednou použita byla. Slatina se totiž po použití v lázních vrací na ložisko, kde po dobu šesti let odpočívá. Teprve pak se může použít znovu. Zatím se však v Bohdanči používá výhradně slatina nativní. Kromě slatiny využívají Léčebné lázně Bohdaneč k léčebným účelům také přírodní léčivý zdroj minerální vody. V kombinaci se speciální rehabilitací slouží pacientům s problémy pohybového aparátu a také k léčbě některých nervových onemocnění. Kvalitu obou těchto zdrojů v Lázních Bohdaneč – a pochopitelně také ve všech ostatních lázních po celé České republice – pravidelně kontroluje Český inspektorát lázní a zřídel. Je to velice důležité, protože na každý přírodní léčivý zdroj působí i další faktory, například spodní vody, jejichž kvalitu lázně nemohou nijak ovlivnit.


Pravidelná kontrola zdrojů

Díky pestré geologické stavbě oplývá Česká republika velkým přírodním bohatstvím. Kromě již zmíněných peloidů máme k dispozici prameny minerálních, termálních i radioaktivních vod, ale i léčebné plyny. Významu přírodních léčivých zdrojů odpovídá i jejich ochrana. Lázeňský inspektorát vede Zdeněk Třískala. „Například přírodní léčivé zdroje minerální vody kontrolujeme každých 10 minut pomocí dálkového přístupu, u peloidů nebo léčivých plynů není tak vysoké riziko jejich kontaminace, tam provádíme jejich kontrolu jednou ročně. U klimatických lázní, mezi které patří například Jeseník, Karlova Studánka nebo Kynžvart, kontrolujeme dodržování kvality ovzduší. Sledujeme, jaké jsou spaliny z místních topenišť, jestli nejsou lázně přetěžovány dopravou, případně blízkostí nějakých průmyslových objektů,“ vysvětluje šéf Českého inspektorátu lázní a zřídel. V roce 2001 vstoupil v platnost zákon o přírodních léčivých zdrojích. Přesto se inspektorát stále setkává s nejrůznějšími nešvary. „Jejich společným znakem je nedostatečná pokora vůči přírodě. Je zvykem investorů, ale i místních samospráv, že mohou postavit kdekoli cokoli. Inženýři plánují budovy blíž a blíž zdrojům a úkolem Českého inspektorátu lázní a zřídel je držet tu správnou mez, abychom si byli vždy jisti, že nedojde k ohrožení přírodních léčivých zdrojů,“ říká Zdeněk Třískala.


Zdroje šetříme pro další generace

Jeho úřad hlídá mimo jiné i to, kolik kterého zdroje využíváme. „Pokud máme v případě peloidů spočítané zásoby například na 1600 let, pak povolíme využívat jen část ložiska, abychom měli jistotu, že současná generace využije maximálně jedno procento,“ vysvětluje odborník. A právě to byl důvod, proč v Lázních Bohdaneč změnili proceduru a od celotělových slatinných koupelí odstoupili. „Česká republika má unikátní způsob zacházení s peloidy, kdy je zapotřebí vše, co se použije v lázních, navracet zpátky na ložisko. Pokud začnou zásoby částečně docházet, přecházíme na jiné způsoby využití ložiska tak, abychom měli jistotu, že přírodní léčivý zdroj budou moci využít i další generace. To, jestli nás tyto vzácné zdroje přežijí, záleží totiž jen na nás, lidech, a na tom, jak se k nim budeme chovat,“ uzavírá zkušený odborník.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Proč je důležité přírodní léčivé zdroje chránit?

Osobně si představuji každý přírodní léčivý zdroj jako malý strom otočený korunou dolů. Jako takovou malou bonsaj, která nám může sloužit po stovky let, ale také může jedním nešetrným zásahem dojít k jejímu totálnímu kolapsu. V minulosti se to stalo například v Lázních Teplice, kde v roce 1879 došlo k zaplavení blízkého dolu Döllinger. Kvůli neštěstí vyhasly nejen životy dělníků, ale katastrofa postihla i teplické lázně. Pramen Pravřídlo se ztratil a Teplice o svůj přírodní léčivý zdroj přišly. Na nápravě se podíleli i odborníci z Vídně. Lázně už nikdy nedosáhly stejného věhlasu jako předtím a dodnes zasedá v Teplicích tzv. semestrální komise složená z odborníků, zástupců města a lázní, která v půlročních intervalech vyhodnocuje stav zdrojů právě proto, aby k podobným situacím nedocházelo.

Odpovídá Mgr. Zdeněk Třískala, vedoucí Českého inspektorátu lázní a zřídel, Ministerstvo zdravotnictví ČR (www.mzcr.cz)

I na Slovensku má lázeňství tradici

Velmi kvalitními přírodními zdroji se může pyšnit také sousední Slovensko. Ve slovenských lázních se kromě léčivé vody hojně používá léčivé bahno a bylinky. Vyléčit si tady můžete především atopický ekzém, lupénku, revma, astma, kloubní problémy, trávicí potíže a poúrazové stavy. Mezi nejznámější slovenské lázně patří Piešťany, Smrdáky, Turčianské Teplice, Trenčianské Teplice a Rajecké Teplice. Například v lázních Smrdáky, které jsou vzdálené asi 60 kilometrů od Bratislavy, se mohou pochlubit světově unikátní minerální vodou, která obsahuje až 680 mg sirovodíku na litr. Díky tomu patří Smrdáky k nejúspěšnějším v léčbě kožních nemocí, mimo jiné lupénky nebo atopického ekzému. Velké úspěchy zaznamenávají malé slovenské lázně v léčbě dětských pacientů s kožními nemocemi. Ne nadarmo se sem jezdí léčit děti i dospělí z celé Evropy.






Další informace najdete v srpnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět