Trvalé štěstí hledejte skrze sebe

Iva Kubelková se do povědomí široké veřejnosti zapsala jako modelka a vicemiss České republiky 1996. Od té doby urazila pořádný kus profesní cesty. Stala se velmi žádanou moderátorkou, ale také úspěšnou herečkou a zpěvačkou.


Jednou jste řekla, že v životě je pro vás důležité mít nadhled, ale někdy je těžké se k němu propracovat. Vám se to už podařilo, nebo se to stále učíte?

Nadhledu se člověk učí celý život, každá situace, která nás konfrontuje a musíme k ní zaujímat stanovisko, nás formuje. I já jsem obyčejný člověk, který prochází svým osobním vývojem. Nejvíce mi asi vždy pomáhá vědomí, že žádný náš pocit není trvalý, že věci se mění a s nimi i naše pocity. Je dobré nepodléhat momentálním vlivům a často nechat věci, ať se dějí bez toho, aniž by je člověk hodnotil.


Někdy pomůže i to, že člověk nemyslí jen na sebe, ale snaží se vcítit do ostatních. Vy se například v pořadu Jak se staví sen setkáváte s různými životními osudy, ne vždy veselými. Jak na vás působí, když někomu pomůžete a uděláte ho šťastným?

Jsem si vědoma toho, že náš zásah do života aktérů pořadu je hlavně materiální, změníme jim prostředí, ve kterém žijí. Často se to ale snažím nastavit tak, aby to chápali jako novou startovní čáru a aby jim to pomohlo v jejich hlubokém nitru, které je často velmi bolestivé. Když se to podaří, je to veliká radost, ale je mi jasné, že vlastní harmonii si musí každý najít sám. Trvalé štěstí najdete vždy jen skrze sebe. Věřím, že každý procházíme nějakým osudem, a to, co se nám v životě děje, není náhoda.


Co je podle vás důležité k tomu, aby byl člověk sám se sebou spokojený?

Myslím si, že cesta ke spokojenosti vede prostřednictvím pochopení určitých zákonitostí, principu kauzality a pokory. To, jestli je se sebou člověk spokojený nebo ne, často souvisí s naší tendencí klást si příliš vysoké cíle, srovnávat se s okolím atd. Pokud má člověk sklony neustále se „zlepšovat“ nad své schopnosti a reálné možnosti, nebude se sebou nikdy úplně spokojený. Pak je lepší se nehodnotit, to vidím jako veliké vysvobození. Dělejte věci nejlépe, jak umíte, dávejte energii do věcí, které vás naplňují. Ale s pokorou a pochopením dělejte i to, co vás nebaví, co občas musíte a čemu se třeba nejde vyhnout. Někdy holt člověk musí jen zatnout zuby, vydržet a z toho, co prožil, si vzít to, co ho může posílit. Nehodnoťte se, uleví se vám.


Jste ambasadorkou spodního prádla e-shopu Astratex, ale nejste pouze tváří, ženám také radíte s výběrem, aby se cítily dobře. Kterých chyb se nejčastěji dopouštíme například při výběru podprsenky?

Máme tendenci nosit menší velikosti podprsenek, zvláště my ženy s větším poprsím. Chceme náš objem zmenšovat a myslíme si, že toho docílíme menším prádlem. Úplně to tak není. Je mnohem důležitější, aby vám prádlo perfektně sedělo a vypadalo dobře i pod oblečením, není pěkné, když vám z něj přetéká vše, co může. Někdy větší velikost, která vám sedí, vykouzlí mnohem hezčí dekolt, máte také lepší oporu, prádlo vám drží v obvodu a ne jenom na ramenou, z čehož pak často bolí hlava i záda.


Neméně důležitý je i výběr sportovní podprsenky, právě především pro ženy s větším poprsím. Předpokládám, že tento problém jste řešila i vy?

Ano, někdy jsem si musela na cvičení brát třeba i dvě opory, normální podprsenku a přes ni nějakou sportovní. Teď už je situace s výběrem mnohem jednodušší. Existují sportovní podprsenky s různou silou opory, což je skvělé.


Z vaší odpovědi je jasné, že jste sportovala už dříve, ale v poslední době jste se pustila do pravidelného cvičení. Do jakého a co vás k tomu vedlo?

Před létem jsem začala chodit pravidelně na tak zvaný kruháč. Je to cvičení, které mi maximálně vyhovuje v tom, že procvičí celé tělo. Je to tedy docela náročné, ale už po pár měsících se cítím nesrovnatelně lépe. Také jsem musela začít cvičit kvůli mému kolenu, které jsem měla odoperované a potřebovala jsem posilovat svalstvo, aby mi koleno dobře drželo. Další z motivů je aktivita s mými dětmi. Mám dvě dcery, a tak chodíme společně. Je to skvělé, někdy nutí ony mě a někdy já je. (smích)V každém případě máme takto větší pravděpodobnost, že budeme chodit pravidelně. A v neposlední řadě je to také otázka věku. Začala jsem cítit na svém těle rychlou únavu a některé výšlapy do kopce jsem těžko rozdýchávala. Cítila jsem, že se potřebuji trošku dostat do formy.


Kromě toho také praktikujete jógu, ale takovou, která pracuje s energií. Můžete nám trochu přiblížit, o co jde a jak se liší od běžné jógy?

Cvičím tzv. krija jógu. Pokud někdo chce, určitě si o této technice najde mnoho různých informací, bylo by to asi nadlouho vyprávět princip tohoto cvičení, není to totiž úplně černobílé. Dalo by se možná stručně odpovědět, že jde o cvičení s mantrou, které se soustředí na oblast páteře a současně posiluje nervy páteře a mozku, aby byly schopné přijmout proudy energie a vědomí.


A co vás tato jóga naučila?

Nevím, jestli se dá úplně odpovědět na otázku, co mě naučila, ale určitě je to cvičení, které formuje celý můj život, běh matérie, moji energii i vnitřní rovnováhu. Cvičím každý den už 18 let.


Duševní pohodu a naplnění vám dopřává i hudba, kterou máte od dětství ráda. Před nějakou dobou jste zveřejnila informaci, že pracujete na albu s Michalem Pavlíčkem. V jaké fázi deska je?

Ano, to máte pravdu, hudba pro mě vždy byla velkou únikovou cestou ze starostí. Jsem šťastná, že jsem konečně dospěla do momentu, kdy jsem se jí začala více věnovat a začala jsem zpívat a psát texty. Spolupráce s Michalem je pro mě dar z nebes, on je podle mě geniální, a navíc je to fajn člověk. Sbírám cenné zkušenosti a mám velkou radost, že Michal napsal hudbu na celou moji desku a já jsem ji mohla otextovat. Do konce roku bychom ji měli mít hotovou a chtěli bychom, aby vyšla na jaře 2020.


Čeho se texty, které píšete, nejčastěji týkají? A byl vám písemný projev vždy blízký?

Myslím, že se jedná o silnou ženskou výpověď, moje proudy myšlení, moje názory. Je v nich moje touha něco říct, ale zároveň taky touha prostě jen tak být a nechat se unášet krásnými tóny a nechat plynout slova a verše. Michal je mistr atmosféry, a tak bych byla ráda, aby každá píseň měla svou jasnou atmosféru. Už jako malá jsem si psala verše, ale pak jsem šla v životě jinou cestou, která pro mne byla důležitá, a tak jsem ji ctila. Snažila jsem se, aby i texty byly různé, některý je hlubší o ženské síle nebo o tom, že všechno má svůj skrytý důvod, jiný je odlehčenější o chuti tančit nebo o tom, když žena moc filozofuje. (smích)


Váš manžel je výtvarník a designér. Výtvarné umění vás neláká?

Na to teď určitě nemám čas ani energii.


Blíží se Vánoce, kterým ale ve většině rodin předchází hektický shon. Máte nějaký recept, jak se mu ubránit a svátky si užít v klidu a pohodě?

Ano, soustřeďte se o Vánocích na to, o čem tento svátek opravdu je. Pak vás naplní klidem a pohodou, i když budete dělat všechno to, na co jste zvyklí a co od vás vaše rodina očekává.


S manželem jste vegetariáni. Co se tedy u vás o Vánocích objevuje na stole a jakým jídlem uděláte svým blízkým největší radost, a to nejen o svátcích?

Občas si dáme doma rybu, takže u nás je klasická večeře. Ale je pravda, že jsme schopni si místo ryby dát třeba smažený sýr a nevadí nám to. Žádná předepsaná pravidla nedodržujeme, děláme prostě to, co cítíme. Máme rádi bramborový salát nebo si s chutí dáváme různé omáčky, svíčkovou, rajskou, koprovku, vše to děláme bez masa. Místo něj používáme sójové maso nebo drť, z které se dá udělat třeba sekaná nebo různé placky. Těch možností je dnes už opravdu mnoho.


Dodržujete nějaké tradice?

Snažíme se, lijeme olovo, pouštíme skořápky se svíčkami na vodu, zpíváme koledy u stromečku atd.


Prozradíte, co vás čeká na začátku nového roku, na co se těšíte?

Mám mnoho práce, moderuji různé společenské akce, plesy a také ještě v lednu točíme další díly nové série Jak se staví sen. Těším se také na to, že si začnu dávat do kupy kapelu, se kterou bych ráda vyrazila za těmi, kterým se bude líbit moje debutová deska.


Text: Kateřina Grimmová, foto: Astratex.cz



Další informace najdete v prosincovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět