Jak přežít kopačky?

Ztráta milovaného člověka vždycky bolí. Ať už je to rozchod po letech, nebo po pár týdnech. I když vám to tak ze začátku nebude připadat, z pověstných „kopaček“ se dostanete. Nějakou dobu ten očistný proces ale potrvá. Buďte proto trpěliví.

Zlomené srdce bolí v každém věku úplně stejně. Jak v šestnácti či sedmnácti, když první zkušenosti teprve sbíráme, tak ve zralejším věku, když už máme pár vztahových karambolů zpravidla za sebou. Lišit se může s věkem ale to, jak s tou bolestí naložíme. „Pokud už jsme pár rozchodů v životě ,přežili´, máme zkušenost, že se to dá zvládnout – a to samotné nám při rozpadu vztahu pomáhá. Bolest z opuštění a ztráty milovaného člověka to ale nezmírní, jen máme větší naději, že to zase zvládneme,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Douchová a připomíná, že první rozchod můžeme pociťovat jako neúnosný a fatální, protože s tou bolestí ještě nemáme zkušenosti. „Rady starších, že to přejde a že to čas zahojí, nám v tu chvíli moc nepomáhají, když jsme to ještě sami nezažili. Zkušenost je největší učitel v otázce vztahů,“ dodává Zuzana Douchová, která se zaměřuje také na terapii partnerských vztahů.


Truchlení je důležité

Na ztrátu blízkého člověka se nedá připravit. Ale už jen samotný proces vyrovnávání se s rozchodem nás na určitou dobu intenzivně zabaví. „Člověka po rozchodu čekají různé emočně nabité fáze – od šoku a popření, snahy vrátit se zpátky (fyzicky nebo v myšlenkách) po velký vztek, smutek a žal, až dojdeme ke smíření a znovunalezení síly jít dál. Je proto vhodné dopřát si čas opravdu truchlit, protože ztráty prostě bolí. Také je důležité své pocity a emoce nepotlačovat, nesnažit se je dlouhodobě tlumit jídlem, alkoholem nebo jinou závislostí. Bolest tím nezmizí, jen se v těle nahromadí a může pak způsobovat různé psychosomatické potíže nebo nás vyřadit z provozu na několik let,“ upozorňuje Zuzana Douchová. Fáze truchlení je opravdu důležitá. Někdy totiž v sobě nosíme nezpracovanou bolest z minulých vztahů i roky, než si uvědomíme, že jsme vlastně ani pořádně netruchlili. „Časté je to u maminek s malými dětmi, které si ,nemohou dovolit´ na pár týdnů či měsíců nefungovat, a tím se celé porozvodové trápení může výrazně prodloužit. Projít si fázemi pláče, vzteku, lítosti nebo strachuje léčivé, protože tím postupně odpouštíme bolest. Odpuštění nám totiž přináší nejen odpoutání se od bývalého partnera, ale i ztracené sebevědomí a odvahu se znovu lásce otevřít. Odpustit neznamená prominout nebo zapomenout, ale pustit se té bolesti a jít dál,“ upozorňuje Zuzana Douchová.


Zaměřte se na budoucnost

Když se nám rozpadne vztah, v myšlenkách se často vracíme i k tomu, co jsme udělali špatně my a v čem chyboval partner. Podle Zuzany Douchové se tomuto analyzování nevyhneme, protože patří k procesu hojení. „Rozum se tak snaží pochopit, co se stalo a proč se to stalo. Je dobré si tento čas dopřát, ale pak s tím v jisté chvíli už přestat, protože bychom mohli přemítáním o minulosti, kterou už nezměníme, strávit roky. Můžeme však analyzování využít ve svůj prospěch a místo minulosti se díky tomu přesunout na přítomnost a budoucnost. Přestat se ptát, co mi vztah, který skončil, vzal, ale zaměřit se na to, co mi dal, čím mě posílil a co v dalším vztahu budu dělat jinak nebo co už v dalším vztahu nebudu tolerovat. Najít v bolavých situacích pro sebe nějaký hlubší smysl je dobrou cestou, jak srdce skutečně zahojit. Pochopení totiž pomáhá přijetí a smíření se s tím, jak to je,“ říká psycholožka Zuzana Douchová.


Komunikaci se raději vyhněte

Druhá polovička nám po rozchodu hodně chybí. A dnes je spousta možností, jak ji prostřednictvím technologií kontaktovat. Má ale smysl snažit se navázat s tím druhým kontakt navzdory tomu, že nám „dal kopačky“? „Přestože racionálně víme, že kontaktovat člověka, který s námi již nechce dál být, nám nepřinese nic dobrého, těmto pokusům se nejspíš nevyhneme. Nevyčítejme si to, ale zkusme to raději nedělat nebo alespoň omezit, jak jen to jde. Kvůli sobě. Protože z hlediska emočního hojení je lepší omezit kontakt s tím, kdo nás zranil. Zároveň je ale důležité ze sebe dostat vše, co se nám honí hlavou i v srdci, a tak doporučuji si vést v této porozchodové době deník a ze všeho se vypsat. Je to lepší než bombardovat bývalého partnera nočními telefonáty, zprávami a dlouhými e-maily,“ radí Zuzana Douchová. Problematické je, když například bývalí partneři spolu mají děti nebo podnikání a musejí se vidět i těsně po rozchodu. V takovém případě je lepší řešit jen praktické záležitosti, aby se bolavé rány neustále neotvíraly.


Rozchody beze slov

Moderní doba nás usadila k notebookům a mobilům. Jsme takřka neustále online a často jsme online i ve vztazích. A hodně lidí se dnes prostřednictvím nových technologií také rozchází. Je to jednoduché – stačí se přece jen přestat ozývat, neodepisovat nebo změnit svůj status na Facebooku. Není ale důležité si to, že jeden z nás už s tím druhým nechce být, říct přímo do očí? „Náhlý rozchod a ještě bez vysvětlení je daleko náročnější, než když si vše vyříkáme a vyjasníme, popřípadě máme možnost po určité době se sejít a vztah už s větším odstupem uzavřít,“ domnívá se Zuzana Douchová. Když nevíme, proč nás druhý opustil, nastupují naše fantazie, které nás dokážou potrápit někdy daleko víc než to, co se doopravdy děje. „Koneckonců i to, že se s námi partner rozejde beze slov nebo formou SMS, můžeme využít pro sebe. Protože to, jakým způsobem se s námi partner rozchází, vypovídá o něm, ne o nás. A smutnit po někom, kdo se ani neumí důstojně rozejít, nemá smysl,“ říká psycholožka, podle které se navzdory „online éře“ důvody rozchodů nemění. Spíše se mění to, jak jsou dnes rozchody a rozvody vnímané. Rozvádí se každé druhé manželství a partneři se často rozcházejí hned ve chvíli, kdy jejich vztah prochází první partnerskou krizí. „Někdy to vzdáváme příliš brzy a čekáme, že v jiném vztahu problémy nebudou. Odcházíme, když to začíná být ,těžké´, ale nikdo neříká, že vztahy jsou jednoduché. Krize ve vztahu jsou normální a jsou tu od toho, aby nám pomohly společně růst. Zároveň je však dobře, že máme dnes daleko větší možnost volby nesetrvávat ve vztazích, které jsou pro nás či naše děti toxické,“ myslí si Zuzana Douchová.


Tři měsíce jsou tak akorát

Všechno jednou přebolí, a tak i ten, kdo má dojem, že na svého partnera nedokáže nikdy zapomenout, se časem začne poohlížet po někom dalším. Jak dlouho mu to potrvá, je individuální, každý potřebuje jinak dlouhý čas na zahojení zlomeného srdce. „Někomu to trvá pár dní, někomu měsíců a někomu i řadu let. Důležité je v tomto ohledu na sebe nespěchat a nevrhat se do nového vztahu jen proto, abychom nezůstali sami. Naopak určitá doba o samotě nás může velmi posílit a připravit lépe na další vztah. To se ale snadno píše a už hůře praktikuje, protože nová láska se nedá načasovat. Ale doporučila bych dodržet alespoň tříměsíční vztahový půst, aby se vše mohlo přirozeně srovnat,“ radí závěrem Zuzana Douchová.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Kdy už je dobré vyhledat po rozchodu služby psychologa?

Kdykoli má člověk pocit, že už to sám nezvládá, a kdy cítí, že by mu mohla návštěva u psychologa pomoci. Časté to bývá v akutní fázi šoku ihned po rozchodu, ale častěji mě navštěvují klienti až po určité době po rozchodu, kdy zjišťují, že jim nezpracovaný rozchod brání v běžném fungování, navázání nového vztahu nebo zatěžuje stávající vztah. Také se může stát, že bolest z rozchodu namíříme proti sobě sebedestruktivním chováním nebo různými závislostmi, pak je také dobré vyhledat psychologa co nejdříve.

Odpovídá Mgr. Zuzana Douchová, psycholožka (www.zuzanadouchova.cz)





Další informace najdete v květnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět