Jedlé květy zdobí i chutnají

Ještě před časem většina z nás s úžasem i nedůvěrou hleděla na pokrmy ozdobené živými květy. Málokdo chápal, že nejsou pouhou dekorací, ale konzumují se stejně jako jídlo, na kterém se nacházejí. Přitom se nejedná o nic nového pod sluncem.

Zdobení a ochucování jídel živými květy je staré tisíce let a znali ho i naši předci. My jsme na něj v běhu času trochu zapomněli, ale už se k využívání květin a různého býlí zase vracíme. Obecně se dá říci, že lze konzumovat skoro všechny květiny a rostlinky, pochopitelně kromě těch ošetřených pesticidy a jinými chemickými prostředky. Vyhnout bychom se měli i těm přespříliš hořkým, což poukazuje na to, že rostlina či některé její části nejsou jedlé. A velmi, ba dokonce životně důležité je vědět, které z nich jsou jedovaté. Tedy pokud se nechcete stát travičem – to je naopak znalost těch jedovatých podstatná, ale když je někomu naservírujete, nejspíš skončíte ve vězení. Za lahodné krmě ozvláštněné živými, kandovanými i sušenými kvítky vás budou naopak všichni chválit (nebo skoro všichni). Ti, kteří trpí pylovými alergiemi, nadšeni nebudou a konzumace by se měli raději vzdát. A některým, například narcisům, konvalinkám, rododendronům, azalkám, hrachoru, lobelkám, verbenám, šalvěji a dalším bychom se měli vyhnout všichni a nejíst je, pouze je obdivovat na záhonech, v květináčích nebo ve vázách. Tyto rostliny mohou vyvolávat zvracení a bolesti žaludku i mnohem závažnější zdravotní problémy.


Platí základní pravidla

Sbírejte pouze rostliny nebo jejich části, které dobře znáte nebo je můžete spolehlivě určit podle atlasu a víte, jaké mají účinky a k čemu se používají. Je to stejné jako s houbami, také se vyhýbáme těm, které neznáme, tedy pokud máme rozum a nechceme se přiotrávit. Ne všechny houby jsou jedlé. Tedy vlastně jsou, ale některé pouze jednou. A totéž platí o kytkách. Jedlé kvítí i býlí si můžete nasbírat ve volné přírodě, nikoliv však v blízkosti komunikací, ale na čistých stanovištích, která, jakkoliv je to s podivem, se stále ještě najdou. Další možností je vlastní zahrádka nebo truhlíky například na terase nebo na balkoně. Kdo takovou možnost nemá, může se vypravit na nákup do některé z ekologických farem, k biopěstiteli nebo do řady obchodů, které dnes už jedlé kvítí prodávají. Rozhodně ale tyto produkty nepořizujte v běžných květinářstvích a zahradních centrech, kde rostliny bývají pěstovány především k dekorativním účelům. Co největší květy a nejhustší olistění zajišťují různé chemické prostředky, a aby se to všechno blyštělo, postříká se rostlina leskem. Pokud se rozhodnete, že si květy nasbíráte sami, vybírejte mladé a plně rozvinuté, protože nedozrálé nebo naopak přezrálé a odkvétající budou hořké a trpké. Doma květy zabalte do vlhkého ubrousku a dejte do krabičky, kterou uložte do lednice –vydrží vám i několik dní. Při sklizni jakýchkoliv rostlinek postupujte šetrně, nervěte je násilím a nevypleňte celou lokalitu, kde se nacházejí.


Fialky neboli violky

A nejen ony, ale celá řada dalších květinek může ozdobit, ochutit a ozdravit vaše pokrmy. Fialky bezesporu patří mezi nejněžněji vyhlížející kvítka s omamně příjemnou vůní. Nebude-li vám líto je sníst, můžete je pokrájet nebo nechat vcelku a přidat do těsta, nejlépe piškotového, na dort a ten pak ještě celými kvítky ozdobit. Bude chutnat a vypadat úchvatně. Fialka, tedy správně violka vonná, si chuťově výtečně rozumí s vanilkou a s lehkými nadýchanými krémy, ale také se zmrzlinou. Využití najde i v zeleninových salátech a vyzkoušet ji můžete v mnoha dalších jídlech včetně masitých. Koupit lze již hotový fialkový extrakt, jehož několika kapkami dodáte pokrmům a nápojům tu správnou violkovou chuť a vůni. A mimochodem, fialka je také využívána jako přírodní prostředek na úporný a dráždivý kašel. Zatímco doba, po kterou si můžeme užívat nasládlé chuti živých fialek, je omezená, další jedlou rostlinku najdeme i v zimě pod sněhem.


Kráska sedmikráska

Známá také jako chudobka je hojně využívána v léčitelství (i ve spojení s fialkou), především proto, že působí proti únavě, a nejen té jarní. Má protizánětlivé a hojivé účinky vnější i vnitřní. Kromě jiného podporuje činnost jater a žlučníku, čistí krev, odvodňuje, ulevuje při zažívacích potížích a je velmi prospěšná při kašli a zahlenění dýchacích cest. Zevně se využívá na špatně se hojící rány a vředy buď jako přísada do koupele, nebo v podobě obkladu. Při zánětech hrdla a dásní pomůže kloktadlo z chudobky a proti aftám se dají žvýkat celé listy rostlinky. Nálev ze sedmikrásky lze poslouží i jako oční koupel při zánětech očí.


Není pouze na čaj

Ten je všeobecně známý, ale využití sedmikrásky v kuchyni je mnohonásobně širší. Z květů lze vyrobit jednoduchým způsobem například med (výluh z květů a citronů se povaří s cukrem do hustoty medu), ale také olej nebo sirup. Ovšem ideální je přidávat tuto krásku do nejrůznějších pomazánek, salátů, omáček i polévek. Dá se říci, že není mnoho pokrmů, do nichž by se nehodila, i když v klasickém vepřu knedlu zelu by jako ingredience asi vypadala trochu divně a bylo by jí do tohoto jídla přece jenom škoda. Ten, kdo má rád kapary, může si z poupat sedmikrásek, ale také pampelišek nebo medvědího česneku připravit kapary. Sice nepravé, ale dobré.


Návod na přípravu

Není to nikterak složité, stačí nasbírat ještě nerozvinuté pupeny některé ze zmíněných rostlinek a omyté je důkladně prosolit. Pak je vlhké naskládat po vrstvách do uzavíratelné sklenice a každou vrstvu ještě osolit. Uzavřená sklenice se nechá nejméně týden v ledničce, potom je nutné pupeny rychle opláchnout, nasypat do vymyté sklenice a přelít horkým octem. Kdo chce, může nepravé kapary ať už ze sedmikrásek, pampelišek či medvědího česneku dochutit svým oblíbeným kořením. Následuje ještě zhruba týden čekání, „kapary“ je nutné nechat odpočívat při pokojové teplotě, pak už se mohou konzumovat. Použití je v podstatě stejné jako u těch pravých, pouze chuť je přece jenom trochu odlišná.


Text: Anežka Kollmannová, foto Shutterstock a archiv redakce

Kam s kterými?

To záleží na chuti a také na barvě rostliny. Lichořeřišnice chutí připomíná ředkvičky, pampeliška a maceška jsou lehce nahořklé, květy pažitky chutnají a voní stejně jako pažitka, měsíček obarví rýži krásně do zlatova a dodá jí jemnou chuť podobnou šafránu, ovšem za nepoměrně méně peněz. Afrikány dodají třeba tvarohové pomazánce barevný šmrnc, modré květy brutnáku mají okurkovou chuť a salátům, ale i „obyčejnému“ chlebu s máslem dodají svěžest. Jemně aromatická levandule se skvěle hodí do zmrzlin, sušenek a osvěžujících limonád, ale vyrobit si můžeme i levandulový olej. Květy begonie připomínají chuť rebarbory, jenom nejsou tak kyselé, takže je můžete vyzkoušet v koláči. Růže a fialky můžeme používat nejen jako luxusní dekorace na dorty a další, především sladké laskominy, ale lehce namočené ve vyšlehaném bílku a obalené v cukru jsou vynikající pochoutkou pro mlsné jazýčky. Využití jedlých květů i různých druhů býlí, které mnozí považují za protivný plevel, například ptačinec žabinec, bršlici kozí nohu, kokošku pastuší tobolku a mnoha dalších, je takřka neomezené. Jedním z mála omezení je, jak již bylo řečeno, že nesmějí být jedovaté.


Stojí za ochutnání

Květy bezu černého k těm, které bez problémů snesou tepelnou úpravu. Zvykli jsme si, že z bezu připravujeme především léčivé sirupy a čaje, ale trochu jsme zapomněli, že z jeho květů se kdysi běžně připravovala smažená pochoutka zvaná kosmatice. Příprava je jednoduchá. Květy bezu propláchneme a necháme oschnout. Z vajíčka, mléka, hladké mouky a soli připravíme řidší těstíčko, ve kterém namáčíme květy a klademe na pánev s rozpáleným tukem. Stopky, za které jsme květy drželi při máčení v těstíčku, odstřihneme, ty nejíme. Placičky osmažíme z obou stran. Chuť kosmatici dodává těstíčko, které můžeme nejen osolit a opepřit, ale místo mléka lze použít pivo, smetanu, víno, přidat bylinky, nastrouhaný sýr a koření, pokud nebudou strávníky děti, tak třeba i chilli. Jako přílohy se hodí brambory, bramborová kaše, pečivo, ale jíst se tyto placičky dají jen tak. Vyzkoušet můžete i jejich sladkou verzi.





Více informací naleznete v květnovém vydání časopisu Zdraví.
 Zpět