Hraje, čte a sází stromy

Slunečná patří k nejsledovanějším televizním seriálům. Jednou z jeho nejvýraznějších tváří je Barbora Jánová. Ovšem zdaleka to není její první herecká příležitost, i když tato jí doposud přinesla zřejmě největší popularitu.


Před nějakým časem jste absolvovala herecké workshopy v Americe. Čím vás obohatily? A lišily se v něčem od českého přístupu?

Jé, to jste mi připomněla hezké období mého života. Jezdívala jsem jednou či dvakrát ročně na workshopy do ciziny nebo jsem se účastnila workshopů v angličtině v Praze. Vlastně nevím, jaká je situace u nás teď, no, momentálně asi žádná, ale učí se tu především divadelní herectví a to se od filmového dost liší. To byl důvod mého cestování. A také angličtina. Mám ten jazyk ráda a baví mě v něm hrát. A na workshopech se lidé více uvolní. Každý je z jiné země a přijel se naučit něco nového, se svým vlastním cílem a záměrem. Co se stane na workshopu, zůstane na workshopu. Cvičení jdou hodně na dřeň každého studenta. Řeší se dětství, bloky, traumata… Vyplavuje se hodně věcí a s tím se pak pracuje.


Takže v podstatě jistý druh psychoterapie, že? Není jí ale herectví samo o sobě, ať už směrem k samotnému herci či divákovi?

Ano, samozřejmě. I na škole se taková cvičení dělají. Herectví je neustálý proces sebepoznávání a poznávání ostatních. Proto tu profesi miluju. Vidíte lidi v úplně jiném světle. Dokážete poznat, proč je někdo takový, jiný makový. Přestanete soudit, hodnotit. To je někdy na škodu, alespoň já to tak mám. Předpokládám, že lidé vědí, jaká traumata je ovládají, jenže ono to tak není… Je to škoda. A proto každému doporučuji terapie, i když naše společnost na ně pořád kouká jako na něco nepřijatelného. Naopak. Je to skvělá prevence.


Lidé vás teď znají především díky seriálu Slunečná, vy ale máte mnoho dalších aktivit. Například projekt scénického čtení Listování. Jak jste se k němu dostala a co vás na něm baví?

K Listování mě přizval Lukáš Hejlík v dobách, kdy jsme spolu točili Ordinaci v růžové zahradě. O projektu jsem věděla, ale moc si nedovedla představit tu formu. Celkem jsem tam už odehrála šest turné (s každou knihou se objíždí Česká republika). Mám to moc ráda, i když je to někdy hodně náročné. Dvě města v jeden den. Někdy přes celou republiku. Ale ono to Lukáše tak hezky vystihuje – nezastavitelná energie.


Vy sama patříte k vášnivým čtenářkám?

Knihy miluju odmalička. Jsou to takové mé poklady. Skoro jako fotografie. Když se na ně podíváte, okamžitě se vám vybaví období, kdy jste ji četli.


Píšete také scénáře k divadelním hrám a krátkým filmům, které jste natáčela s kamarádkou v rámci vaší filmové společnosti Fancy Frequency. Která témata ve svých textech nejčastěji reflektujete?

Fancy Frequency bylo moc hezké období. Účastnily jsme se několika filmových soutěží, vlastně jsme jen tak blbly, dávaly si výzvy. Jsou to soutěže, kdy dostanete nějaké zadání – žánr, postavu, rekvizitu atd. A musíte napsat scénář, natočit to, sestříhat atd. Během 48 hodin. Měly jsme rády ten adrenalin a to, že nám během víkendu pod rukama vznikl krátký film a vzpomínka. Ale musím říct, že jedno společné téma ty filmy měly – a je to přesně to, o čem jsem před chvilkou mluvila. Odpojení lidí od sebe samých. Strach z pravdy, strach ze sebe atd. Ať už v komediálním pojetí, nebo dramatu či sci-fi (to mám nejraději).


Jste zastánkyní zdravého životního stylu. Jak se to u vás projevuje?

Dlouho jsem si hledala vlastní životní cestu. Našla jsem se v ájurvédě, mám ráda veganská jídla, ale 100% vegan ještě nejsem. Cvičím, i když posledních pár měsíců to pěkně flákám, doma mě to nebaví, chodím na terapie, sdílím své radosti i starosti s přáteli a rodinou. Snažím se být otevřená. A dál se vzdělávám, co se „života“ jako takového týče. Někdy je to na škodu, protože jsem hodně citlivá a spousta situací mě vysává. V tom se snažím zlepšit a posílit.


Jak se staráte o své zdraví, a to nejen v této koronavirové době? Jste zastánkyně klasické, nebo alternativní medicíny?

Řekla bych spíše západní a východní medicíny. Respektuji a uznávám oba směry. Je důležité si uvědomit, že žijeme v Evropě. Máme západní myšlení a životní styl. Východní filozofie, přístup ke svému tělu a duši je nádherný, hluboký a velmi komplikovaný. Takže stát nohama v Evropě a do nitra pustit východní slunce. O to se snažím.


Velmi blízká je vám také ekologie, v níž se aktivně angažujete. Například spolupracujete s iniciativou Sázíme budoucnost. Jaké jsou vaše cíle?

To jsem ráda, že se ptáte. Chtěla jsem založit vlastní nadaci nebo uspořádat benefiční projekt. A přemýšlela jsem o tématu, které bych ráda podpořila a zároveň na něj upozornila. Něco, o čem se tak často nemluví. A napadlo mě sázení stromů. To bude potřeba vždycky, lidé rádi podpoří výsadby nebo se jich osobně zúčastní. A tak jsem si dala takový celoživotní úkol: vysadit nebo se postarat o výsadbu 100 000 stromů po celém světě. Dělat to zodpovědně. Neposílat peníze organizacím, které neznám. Chci vědět o každém stromě, který vysadím nebo jeho výsadbu finančně podpořím.


Pouze sázením stromů ale vaše aktivity nekončí. Ve spolupráci se značkou Dhaara jste navrhla kolekci benefičních triček a mikin. Předpokládám, že v souladu s vaším postojem k etické módě…

Jana Podroužková, která stojí za značkou Dhaara, mi v létě nabídla krásnou věc – vytvořit limitovanou edici oblečení s tím, že výtěžek z prodeje půjde právě na sázení stromů. Tenkrát jsem doma začala nadšeně ječet a skákat jako malá holka. A z této nabídky vznikla trička, která podporují iniciativu Sázíme budoucnost, a mikiny, díky nimž si budete moci zasadit hrušně z Holandska. Lidé z nadace Veronica totiž zachránili 4600 hrušní. Pandemie dostihla například i nadaci Corazón v Holandsku – kvůli zrušeným objednávkám jim tyto hrušně zůstaly a nebyl prostor ani peníze na výsadbu. Snažím se tedy nadaci Veronica podpořit a s výsadbou jim pomoci.


Ráda a hodně cestujete, samozřejmě pokud to právě jde. Které země, místa či města by pro nás mohla být inspirací, co se týká zeleně a ekologie obecně?

Určitě Švýcarsko, Skandinávie nebo Francie. Krásné příklady nepsaného pravidla, že když se chce, tak to jde. Jenže to se musí snažit všichni. Jinak jsou všechny přístupy a postupy funkční jen napůl.


Říká se, že cestování je jedním z druhů poznávání. Ráda poznáváte a zkoušíte nové věci? Posouváte své hranice? A co nejbláznivějšího jste v poslední době udělala?

Ano, já miluju nové věci, změny, výzvy. Co nejbláznivějšího jsem v poslední době udělala? Ach, teď jste mě touhle otázkou trochu rozesmutnila. Nic. Dlouho nic. V těchto časech…


Ale přesto se zeptám, co vás v nejbližší době čeká, na co se těšíte.

Se spisovatelkou Markétou Lukáškovou a mojí zastupující agenturou 2media pracujeme na divadelním představení, které krouží a poťukává kolem Adiny Mandlové. To je čirá radost. Já sama píšu scénáře a momentálně pracuji na krásném tématu, ale to si prozatím nechám pro sebe. Jinak nic neplánuji a neočekávám. Co přijde, to bude. (úsměv)


Text: Kateřina Grimmová, foto FTV Prima



Další informace najdete v dubnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět