Příroda a klid jsou k nezaplacení

Herečka Kristýna Janáčková se ráda vydává na cesty nejen proto, aby poznala jiné země, ale také sebe samu. Dozvídá se tak o sobě spoustu věcí, které jí v životě soukromém i profesním pomáhají posouvat se kupředu.


Jste z lékařské rodiny. Byl to dobrý základ pro vybavení lékárničky?

Tak to vás zklamu, nejsem typ, který by měl plnou lékárničku. Jsem příznivcem alternativní medicíny a už léta nejím žádné prášky a sázím na přírodní léčbu. Samozřejmě, když je opravdu zle, tak si ibalgin vezmu, ale snažím se tomu vyhýbat.


Ovšem tím, že trpíte alergií na lepek, musíte dodržovat určitá výživová omezení. Kdy a jak jste tuto alergii odhalila?

Myslím si, že jsem ji měla dlouho, ale došlo to tak daleko, že jsem se bála jíst v restauracích, protože se mi hned nafouklo břicho, bylo mi zle, polil mě studený pot, motala se mi hlava a musela jsem ihned domů. V té době jsem potkala svého nynějšího partnera, jehož otec je biochemik. Ten se podíval na výsledky mých krevních testů a řekl, že jsem citlivá na lepek, a navíc mám pomalý metabolismus, což vše zhoršovalo. Takže jsem už devátý rok na bezlepkové dietě.


Bylo těžké zvládat přechod na život bez lepku?

První rok byl hodně náročný, měla jsem pocit, že se už nikdy nenajím. Partner se mnou sice od začátku bezlepkovou dietu držel, ale občas si lepek dal a v ten okamžik jsem začala trucovat, protože už na rozdíl ode mě netrpěl hlady. (smích) Nabídka bezlepkového sortimentu byla žalostná, v restauracích na mě koukali jako na potížistku a nechápali, proč se ptám, jestli je v jídle lepek. Ale teď už je nabídka mnohem větší, chleba už není jen drolivá směs a je mnohdy vynikající. A v restauracích se už taky skvěle bezlepkově najíte.


Chodíte často do posilovny. Co vás k tomu vede?

Snažím se cvičit třikrát týdně. Vždycky jsem měla ráda pohyb, ale potom jsem nějak zlenivěla. V těhotenství a v šestinedělí jsem začala cvičit podle DVD Hanky Kynychové. Ale pak jsem se na to zase vykašlala, protože jsem měla po porodu ještě nižší váhu než před těhotenstvím. Jenže když jsem přestala kojit, šla kila trochu nahoru a necítila jsem se dobře. Objevila jsem naštěstí úžasnou trenérku Jíťu Řehákovou z VacuOpatov. Už k ní chodím tři roky a jsem na cvičení doslova závislá. Kromě toho tam dělají i zábaly Body Fit Wrap zaměřené na detox, hubnutí nebo celulitidu, které jsou takřka zázračné. Třeba když mám před sebou focení, tak je to naprosto úžasné, účinek je rychlý a efektivní.


Důležitá je ale také regenerace. Kde a jak se tak zvaně dobíjíte?

Jsem zamilovaná do studia OliOla, kde je úžasná ženská energie. Chodím tam ke kadeřnici, na kosmetiku i masáže. Vždy, když potřebuji, mě i nádherně nalíčí a učešou. Cítím se tam jako doma a chodím si tam odpočinout. Navíc tam používají moji milovanou přírodní kosmetiku Inlight. Nedávno jsem tam vzala svou maminku na kosmetické ošetření a také byla naprosto nadšená.


Vždycky jste používala přírodní kosmetiku?

Ne. A mrzí mě, že jsem se k ní nedostala dřív. Objevila jsem ji díky mojí švagrové Aně Geislerové, která je tváří společnosti Biorganica. Jednou jsem u ní byla na návštěvě a vyzkoušela bio oční sérum Inlight, a byl to doslova zázrak. Ihned mi vyhladilo kruhy pod očima, rozzářilo a vypnulo pleť. Tak jsem začala testovat vše, co Aňa doma měla. Teď už používám jen Inlight a nedám dopustit ani na líčení se Zuii. Připadám si s ní mladší a svěžejší. Když někdy není, například na natáčení, vyhnutí a nalíčí mě konvenční kosmetikou, mám pocit, že jsem snad o deset let starší, a také hned cítím, jak pleť dostala zabrat.


Předpokládám, že máte kladný vztah k přírodě obecně.

Pocházím z Valašska a přírodu opravdu miluji. Jsem ráda, že bydlíme v části Prahy, kde jsou kopce, jezero, krásná příroda, čerstvý vzduch a lišky tam dávají dobrou noc, a do centra to přitom nemáme daleko. Příroda a klid mi v poslední době přijdou k nezaplacení. Začal mi vadit ruch města a jsem vždycky ráda, když přijedu domů, kde je tak krásné ticho. Sednu si pod strom a jsem sama se sebou. To mě naučily i moje cesty, hlavně ta do Santiaga.


Jak jste přišla na nápad vypravit se do Santiaga de Compostela? A co jste se na této pouti o sobě dozvěděla?

Byla jsem už tři roky na intenzivní mateřské, což jsem samozřejmě chtěla, protože tyhle roky jsou nesmírně důležité, abych mohla dát synovi to nejvíc, co můžu, a zároveň se mezi námi vytvořil opravdu pevný vztah založený na důvěře a lásce. Pak už na něj bude působit společnost, tak ať je v ní silným jedincem. Navíc vám už nikdo tento čas nevrátí. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem najednou cítila, že nevím, co sama se sebou. Do Santiaga jsem vždycky chtěla. A tehdy jsem potkala Lucii Biedermann Doležalovou, která mě nakopla a řekla, že za dva měsíce jedeme. Cesta byla vlastně takové symbolické přestřižení mateřské šňůry a přišla v ten správný čas. Dozvěděla jsem se tam o sobě spoustu věcí a posunulo mě to vpřed stejně jako naše další společná cesta do Bosny a Hercegoviny k Bosenským pyramidám.


A co ještě, kromě toho být sama se sebou, jste se na cestách naučila?

Na cestách, nebo lépe řečeno, když jsem se vrátila, jsem pochopila, jak je důležité nenechat se strhnout negativní energií okolí, ale jít proti ní s láskou. Pochopila jsem také, že i chyby, kterých se dopustím, mám přijmout jako zkušenost, že všechno, co se v mém životě děje, má nějaký důvod. A taky že mám právo na to nebýt za každou cenu zábavná a společenská, ale můžu jen tak být a mlčet, když chci. Musím říct, že je to velmi osvobozující. Ale já se učím stále, každý den, a budu se učit asi celý život, protože sotva se zastavím, hned přijde něco, co mě nějakým způsobem posune dál. Nebo někdo.


Plánujete nějakou další takovou cestu?

Ano, do Tibetu. Vnitřně cítím, že teď je ta správná doba. Je to další etapa poznávání sebe sama. Tentokrát ale pojedu se svým přítelem. Ještě bych také ráda jela do Izraele, na kterém mě láká především Jeruzalém. Myslím si, že to je místo, které by měl každý duchovně založený člověk navštívit. Kromě toho jsou tam nádherné památky a každý, kdo tam byl, říkal, že je to neuvěřitelný zážitek.


Takže na pláži u moře vás asi nepotkáme…

Samozřejmě, že s malým na takovou dovolenou jedeme a užíváme si to. Osobně moře miluji, ale přiznám se, že nevydržím moc dlouho ležet jen tak na pláži. Potřebuji objevovat a poznávat, nejlépe s krosnou na zádech, a jít, kam mě napadne.


Často mluvíte o sebelásce a sebeúctě. Co je důležité pro to, abychom ji k sobě cítily?

Neměly bychom nikdy zapomínat na to, že každá jsme jedinečná a záříme svou vnitřní krásou a že mnohé věci je třeba brát s nadhledem. Ale také jsem si prošla určitou temnotou, abych v sobě mohla opět objevit sebelásku a sebeúctu. Teď ji v sobě ukotvuji, aby mi ji už nikdo nikdy nevzal.


Jak přistupujete k výchově pětiletého syna Luise?

Nejsem zastánce výchovy, kdy si dítě může dělat, co chce. Takže Luis má přesně vymezené hranice, za které nesmí jít. Zároveň se ale snažím, aby se mohla rozvíjet jeho osobnost a ne aby se modelovala podle mě nebo společnosti.


Luis je synem herečky a muzikanta. Projevují se u něj umělecké sklony?

No jejda! Má rád hudbu, má výborný rytmus a miluje tanec. Na YouTube si pouští videa a učí se podle nich tančit. Musím říct, že je opravdu šikovný, a to ze mě nemluví jen pyšná matka. Umělecké sklony se u něj projevují i jinak. Nedávno jsme společně fotili kolekci Mom 2019 módní návrhářky Ivety Paulerové a nevěřila jsem, co dělal za kreace a jak nesmírně byl soustředěný.


V divadle vás můžeme vidět hlavně v komediích. Je pro vás důležité, jaká energie vyzařuje z hlediště?

Je to pro mě velmi důležité. Pokud s kolegy cítíme, že se lidi baví, tak nás to samozřejmě víc těší. Když s námi tak říkajíc nechtějí jít, je to hodně vyčerpávající. Ale musím říct, že se to stává málokdy.


Cítíte, že se diváci chtějí víc bavit?

Určitě, lidi mají spoustu starostí, jsou utahaní z práce a chtějí si jít do divadla odpočinout, pobavit se u dobré komedie a načerpat dobrou náladu. V tom tkví podle mě i úspěch nekonečných seriálů, diváci chtějí vypnout, nepřemýšlet o ničem a uvolnit se. A když jim v tom můžeme pomoct, je to dobrý pocit.


Kateřina Grimmová
Foto: Úvodní Martin Fjo Vítek



Další informace najdete v květnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět