Smích je cesta ze zoufalství

Halina Pawlowská patří k nejčtenějším a nejoblíbenějším českým spisovatelkám. Je také velice vyhledávanou televizní i rozhlasovou moderátorkou a všechny její talk show patří k těm nejpopulárnějším. Bez nadsázky ji lze označit za jednu z nejvtipnějších žen u nás.


Z vašich knížek, filmů a televizních inscenací, k nimž jste napsala scénáře, a z různých pořadů, v nichž jste vystupovala a vystupujete, mohou lidé nabýt dojmu, že váš život je samá legrace a žádné problémy, ale to není pravda, zažila jste si také spoustu krušných chvil. Je právě humor lék, který vám pomáhá takové okamžiky zvládat?

Neřekla bych, že humor používám ve vypjatých situacích, asi vůbec není správné použít slovo „používám“, ale fakt je, že smích je očistný a že nadhled umožňuje přežít těžké krize. Nadhled vyplývá z pochopení, že i když je sice člověk z určitého filozofického hlediska jedinečný, tak většina problémů je u většiny velmi obdobná, a že tedy nelze sebe pojímat jako něco mimořádného. No a pak… Lze se povznést nad ty banální trable a najít v nich i něco komického. Ne nadarmo se říká, že smích je cesta ze zoufalství.


Humoristické tvorbě se věnuje i rozhlasový pořad Pokračování za chvilku, který uvádíte. Saháte do osvědčených zdrojů, tedy mezi autory, kteří jsou vašimi srdcovkami, nebo hledáte a objevujete pro posluchače, ale i pro sebe, nějaké nové autory?

Sahám do srdcovek i objevuji. Nehledám pouze humoristickou tvorbu. Hledám prostě povídky, které by měly ideální rozměr kolem pěti minut poslechu a v době oběda by posluchačům nesebraly chuť jíst i žít.


Tento rozhlasový pořad má i speciál Co Čech, to Němcová, do nějž si zvete hosty. Co je pro vás rozhodující, abyste si danou osobnost pozvala a chtěla si s ní povídat?

Vždycky, když jsem připravovala jakoukoliv talk show pro rozhlas či televizi, bylo pro mne rozhodující, aby mi host byl sympatický. Aby na mne působil tvořivě a optimisticky a abych měla jistotu, že s ním zvládnu vést rozhovor veselý a zároveň moudrý. Teď, když nahráváme Co Čech, to Němcová je pro mne taky určující, jaký má můj host vztah ke knížkám a psanému slovu. A taky, protože nahráváme u nás doma, jestli je to slušný a čistotný člověk. Zatím všichni hosté byli úžasní!


Jací lidé vás fascinují a inspirují, a kteří vás naopak štvou?

Nutně potřebuji, aby měli „mí“ lidé smysl pro humor. A mám ráda lidi tvůrčí, velkomyslné a laskavé. Jednou mi Arnošt Lustig prozradil, že si lidi zařazuje do dvou kategorií. Na ty, kteří mají soucit, a na ty, kteří ho nemají. Myslím, že je to velmi moudré.


Vaše zatím poslední knížka povídek se jmenuje Takhle jsem si to teda nepředstavovala. Prozradíte, o čem je, tedy co jste si takhle nepředstavovala a jak jste si to představovala?

Není to vlastně kniha povídek, je to vyprávění o domě a o lidech, kteří v něm žili a žijí. Je to veselá knížka, i když některé situace byly moc těžké a ty jsem si představovala úplně jinak. A taky jsem si představovala, že dostanu Oscara jako scenáristka a ve snu by mne nenapadlo, že budu jezdit se svou one woman show po celé republice. Někdy, a o tom jsem psala, mohou být představy úžasné a realita hrozná, ale někdy může být realita sice jiná, ale přesto báječná.


Možná jste si také nepředstavovala, že jednou budete s vaší dcerou navrhovat vlastní módu. Jak k tomu došlo?

Obě nesnášíme zkušební kabiny a oběma nám učarovala Paříž se svou ženskou módou. Dcera pak objevila italskou firmu s úžasnými látkami a bylo to. Ani jedna z nás není v oboru módy úplný nováček. Dcera provozovala butik v centru Prahy, ve kterém nabízela modely začínajících českých návrhářů a designérů, a já jsem si s kamarádkou výtvarnicí navrhovala šaty od mých patnácti. Šila mi je maminka, ale já jsem kreslila předlohy, vyráběla střihy a dokonce jsem si látky i stříhala.


Musím říct, že se mi vaše šaty moc líbí. Češkám ale často chybí v oblékání odvaha. Co byste poradila nám, které máme nějaké kilo navíc, chtěly bychom se oblékat hezky a odvážně, ale bojíme se třeba toho, co na to řekne okolí?

Myslím, že dnes je už mnohem větší výběr než dřív. A já bych radila, aby každá žena, která není hladká jako teploměr, zapřemýšlela, co je na ní pěkně vyvinuté a je třeba na to upoutat pozornost a co je potřeba schovat. Některé naše modely jsou určené ženám s velkými ňadry a boky s relativně úzkými zády a pasem, jiné typy šatů jsou zas pro ženy, které mají bříška a nějaké ty bochánky na zádech. Nejhorším řešením jsou podle mne obrovské neforemné haleny v nenápadných šeděhnědězelených odstínech. Naše značka HalinaNatalie (www.halinanatalie.cz) nabízí šaty černé, modré, červené a černé se vzorem. Ideální k nim jsou barevné doplňky. Ke kolekci patří taky legíny, které se dají nosit pod šaty, nelepí se a jsou velmi příjemné, a bolerka, která doplní šaty bez rukávů. A taky kombiné s barevným kanýrem, který ze všedních šatů vykouzlí večerní róbu. Všechny naše modely jsou z materiálu, který nádherně hladí figuru, snadno se pere, je hned suchý, nežehlí se, nemačká. V létě chladí, v zimě hřeje. V Itálii patří mezi top materiály, je bio a získal mnoho ocenění.


Od oblékání je jen kousek k tomu, jak o sebe žena pečuje. Vy si dopřáváte nějaké pečující rituály?

Já se každý den maluji, každý den odličuji a krémuji. A taky zhruba jednou za měsíc, když mám talk show Na větvi, která se nahrává živě pro Český rozhlas z lázeňského resortu Tree of life v Lázních Bělohrad, si tam dopřeju buď kosmetické ošetření, anebo relaxační aromatickou masáž. A taky tam mám báječnou fyzioterapeutku Líbu, ta mi moc pomáhá s mými trapézovými svaly, které přetěžuji psaním a mikrofonem.


Už jsme si povídaly o některých z mnoha vašich aktivit, které stíháte. Ať se člověk snaží sebevíc, den má pouhých 24 hodin. Vám se ho nějak daří prodloužit, že vše stíháte, nebo vůbec nespíte a jenom pracujete?

Spím zhruba od tří v noci do půl deváté ráno. A pracuji většinou tak od deseti večer, když zrovna nevystupuji se svou one woman show. Píšu i vystupuju ráda. Baví mě to.


Řada lidí, kteří toho také stíhají neuvěřitelné množství, tvrdí, že jsou pilní, protože jsou vlastně líní. Přepadne vás čas od času také tak zvaná lenora, kdy se vám nechce vůbec nic dělat?

Jasně. Dost často. Proto jsem si ostatně zvolila i umělecký obor. Vždycky jsem si představovala, že budu dělat jen to, co sama chci a kdy chci.


Jste maminka, ale také už babička. Zvládáte při svém pracovním vytížení být i hlídací babička?

Ne, ne, moc nehlídám, ale jsem většinou přes den doma, takže jsem babička, která je pořád k dispozici.


Vaše vášeň pro vaření je notoricky známá. Co jsou vaše majstrštyky, které po vás třeba rodina a známí opakovaně vyžadují?

Ráda dělám doma oblíbené chilli con carne, pečené jehněčí s rozmarýnem, quiche s cibulí a čedarem, nádivku s polníčkem, pečené kuřátko na másle, panenku tikka masala, zelené kari, bramborovou polévku, fazolačku, lososa v bylinko-česnekové krustě s pečenými brambůrky a omáčkou s kapary, peču tvarohovo-meruňkový koláč, bábovku Savoy, slepičí polévku s knedlíčky, špagety se salsicciou a cherry rajčátky a bazalkou atd. atp.


V březnu oslavíte polokulaté narozeniny. Co by pro vás byl ten nejhezčí dárek, který byste mohla dostat?

Oh! Chci, abychom byli všichni zdraví. Přeju si, aby mé děti i můj vnuk byli šťastní. Ráda bych dostala nabídku k nějakému dobrodružství, kterou bych nedokázala odmítnout, i když bych se bála… Tuhle mi jeden dvacetiletý kluk nabídl, abych s ním a s jeho přítelkyní odjela do USA a absolvovala tam cestu autem podél celého západního pobřeží. Připadalo mi to absurdní, ale… Ale… Uvažuju o tom!


Text: Kateřina Grimmová
Foto: Tomáš Břínek alias TMBK



Další informace najdete v únorovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět