I dyslektické děti mají šanci. A velkou!

Odhadem pět až deset procent dětí má některou ze specifických poruch učení. Jejich školní léta tak ztěžují problémy se psaním, čtením, pravopisem nebo matematikou. Rozhodně to ale neznamená, že by takové děti byly hloupé. Je však důležité s nimi dlouhodobě pracovat a využít jejich silných stránek.

Jako dítě měla z každého diktátu pětku. Malířka a sochařka Alena Kupčíková, která před lety sestavila Slabikář a testy pro předškolní děti, jež se používají jako prevence počátečních problémů se čtením a psaním, má s dyslexií vlastní zkušenost. „Dodnes mám problémy s pravopisem i s přehazováním písmen. Slovo vidět napíšu jednou s měkkým i, podruhé s y. Neznamená to ale, že bych byla hloupá, mám dva akademické tituly, včetně Ph.D. Problém je v tom, že dyslektik si tyto na první pohled primitivní věci prostě nepamatuje,“ líčí sympatická umělkyně, které se – stejně jako mnoha dalším lidem s „diagnózou dys“ – povedlo uspět ve světě umění. Ukazuje se totiž, že lidé, kteří bojují s některou z tzv. dys diagnóz, bývají často velmi kreativní, mnozí se například mohou pyšnit výtvarným talentem a dobrou představivostí.


Slabikář jako prevence

Na slabikáři začala Alena pracovat před patnácti lety. „Už tehdy se vědělo, že se budoucí problémy se čtením a psaním dají rozpoznat už u předškolních dětí. Nejde ale o to, aby se děti ve školkách učily podle slabikáře číst a abychom je podle testů nějak analyzovali a označovali. Jde o prevenci. Slabikář a testy mají dítě připravit na to, aby zvládlo různé dovednosti, které potřebuje ke čtení a psaní, a trénovalo se, až nastoupí do školy. Dalším důvodem, proč podle slabikáře pracovat, je fakt, že vám může dát informaci o tom, že dítě může mít jednou ve škole těžkosti,“ vysvětluje Alena Kupčíková. A jak se stále častěji ukazuje, s dyslektickými dětmi je dobré začít systematicky pracovat co nejdříve.


„O“ jako hodiny a ořech

Multimediální interaktivní slabikář funguje na principu připodobnění písmenek, prvně ke tvaru, teprve pak slyšíte zvuk. „Dítě, když se narodí, vidí vždy nejdříve tvar a až pak zná jeho název. Například písmenko O je proto ve slabikáři znázorněné jako hodiny, zároveň dětem hlasový průvodce, herec Jiří Lábus, řekne, že O mohou slyšet ve slově ořech. Ten svým tvarem také toto písmeno připomíná. Pro každého jedince ale písmenko O může být něco jiného – například i kolo od auta nebo slunce,“ říká Alena Kupčíková. Se slabikářem dnes pracují učitelé nejen v mateřských školkách, ale například i odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách napříč celou republikou. „Je to pro mě pocta. Původně jsme ho dělali jen pro rodiče a prarodiče dyslektických dětí,“ dodává Alena, jež před lety založila Den dyslexie, který má na život lidí s dyslexií a dalšími „dys“ upozornit širokou veřejnost.


DYS jako dar

Letos proběhne v Praze jeho desátý ročník. Mezi rodiči i odborníky jde o akci stále populárnější. Její součástí bývají nejrůznější workshopy, poradny, ale i divadelní představení nebo výstavy umělců, kteří se v dětství s některou z poruch učení potýkali. „Pro nás umělce může být dyslexie velkým darem, protože s sebou nese ,jiné´ nazírání a vnímání, ale v osobních životech a v běžném žití nám mnoho věcí dělá problém. Proto se snažíme na tento den nalákat ty, kteří se nemůžou či nemají komu svěřit nebo se bojí někam jít. Vyzýváme je, aby přišli mezi nás a vyslechli si příběhy lidí, kterým se i přes těžkosti ve škole povedlo v životě prosadit,“ zve na Den dyslexie, který se tradičně koná 9. září, jeho zakladatelka.


Chce to více času, ale i systematickou práci

Jeden z workshopů tu už pravidelně vede sochařka a malířka Kateřina Novotná. Také ona se potýká s diagnózou dys a stejné problémy mají i její synové, dvojčata. „V předškolním věku prošli kluci testy Aleny Kupčíkové a ukázalo se, že mohou mít problém. Nějakou dobu jsme chodili na speciální logopedii. Zajímavé je, že je každý jiný – jeden je geniální na matiku, druhý ji nechápe, ale zase má velmi dobrou logiku,“ popisuje Kateřina. Chlapci, který má problém s matematikou, pomáhá učit se počty pomocí vizualizace. „Když vidí pět jablek, lépe si představí, co je to číslice 5. Vždy je to o přístupu pedagoga. Někdy mám pocit, že kdyby dali učitelé všem dětem na práci o pět minut času více, neměli bychom tolik dětí s ADHD a nejrůznějšími poruchami učení,“ myslí si maminka, která oceňuje spíše alternativní způsoby výuky. Ideální je podle ní pracovat ve skupinkách. „Učí to děti fungovat v týmu. Nemusejí spolu hned soupeřit, naučí je to spolupráci,“ říká Kateřina Novotná.


Den dyslexie zajímá i učitele

S tím, že se toho ve školách mění málo a jde to pomalu, souhlasí i Alena Kupčíková. „O dyslexiích se už hodně ví, děti často dostanou razítko z poradny, ale ve škole na to mnohdy příliš nedbají. Zároveň ale platí, že je všechno o lidech. Jsou i učitelé, kteří berou na děti s poruchami učení ohledy, a tam, kde je to potřeba, jim dávají více času. A dokonce mnozí z nich umějí dětem nedat najevo, že jsou v něčem jiné. Záleží i na vedení školy, jaké vytvoří učitelům podmínky. Je nesmírně důležité si dyslektických dětí všímat, dávat jim při vyučování prostor a systematicky s nimi pracovat, ale je to i vykřičník pro rodiče, aby s dětmi pracovali doma a nenechávali vše na škole,“ říká Alena Kupčíková, kterou velmi potěšilo, že se na poslední Den dyslexie přišli podívat také asistenti a učitelé. „Byli nadšení, přitom jsme si jen ,hráli´ a předávali jsme jim své zkušenosti,“ dodává.


Varovné signály

Na Dni dyslexie se pravidelně představuje také DYS-centrum, nezisková organizace, kterou před více než dvaceti lety založil přední český psycholog profesor Zdeněk Matějček na podporu dětí s dyslexií a jejich rodin. Od té doby se DYS-centrum rozrostlo a dnes nabízí své služby jak dětem, tak dospívajícím i dospělým. Heslem centra je: Dyslexie znamená, že se učíme jinak. Na této myšlence staví nejen diagnostiku, ale i další práci s klienty. Nezajímají je diagnózy a škatulky, ale silné stránky klientů a způsoby, jak mohou rozvinout svůj potenciál. Také psycholožka Lenka Krejčová z DYS-centra Praha říká, že těžkosti s učením se dají odhalit už v předškolním věku. „Některé děti mohou mít třeba problémy s vývojem řeči. Mají více logopedických problémů, často je třeba nezajímají písmenka. Zároveň je ale mezi mými klienty spousta lidí, kteří začali čelit problémům až v průběhu školní docházky,“ upozorňuje zkušená odbornice. Varovným signálem by pro rodiče mělo být, že ačkoli se opravdu snaží a s dětmi pracují, výsledky se – například ve čtení – nedostavují. „Pak je dobré jít jinou cestou, nenutit děti neustále číst, protože to je jen otráví. Je to dril, který nefunguje,“ dodává.


Hledání silných stránek

Rodiče dětí, které mají i přes veškerou snahu dlouhodobé problémy se čtením nebo správnou gramatikou, by měli vyhledat odborníky v pedagogicko-psychologické poradně. Práce s dětmi bývá dlouhodobá. „Ze začátku se hledají cesty, jak dítě naučit číst a psát, aby to pro ně bylo příjemné. S přibývajícím věkem klienta pátráme po tom, jak využít jeho silných stránek. Starším dětem třeba radíme, jak uchovávat informace jinými způsoby. Výhodné například je vytvářet si místo výpisků nákresy. Jiný formát informací pro ně může být srozumitelnější a bude se jim z něj lépe učit. Zkrátka kreativně vymýšlíme způsoby, jak pracovat jinak,“ uzavírá psycholožka Lenka Krejčová.


Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce

Zeptali jsme se za vás
Proč jste založila Den dyslexie?

Dnem dyslexie si připomínáme fakt, že kolem nás není vše dokonalé. Ti, kteří dělají pravopisné chyby nebo mají problém se čtením (dyslexie), se psaním (dysgrafie), problémy s pravopisem (dysortografie), počítáním (dyskalkulie), mají jiné talenty. Den dyslexie je vyhlášen každoročně na 9. 9. – i proto, že jde o datum, které si snadno zapamatují i lidé s dyskalkulií. I letos bychom chtěli, stejně jako v předchozích letech, slavit také v ulicích. Cílem akce je totiž oslovit širokou veřejnost k diskusi o dyslexii.
Odpovídá MgA. Alena Kupčíková, Ph.D., zakladatelka Dne dyslexie a neziskové organizace DYS – Umění a věda na podporu dyslektickým dětem, z. s. (www.alenakupcikova.cz, www.dys.cz)



Další informace najdete v dubnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět