V životě je důležité najít rovnováhu

Módní návrhářka Denisa Dovalová má atraktivní povolání, které by jí mnohý nezasvěcený člověk mohl závidět. Ale není všechno zlato, co se třpytí, a tak i v této profesi je nutné překonávat celou řadu problémů. Když se vám to podaří, můžete se stát známými a úspěšnými jako Denisa.


Byla jste už jako malá holčička „parádnice“, která se zajímala o módu?

Nejspíše ano, když si vzpomenu na své první boty na třpytivém podpatku. Vybavuji si, že jsem v nich chodila do školky.


Módní návrhářka vyplněné v kolonce povolání zní velmi romanticky. Realita ale asi bude trochu jiná?

Rozhodně je to jedno z těch vysněných povolání, kdy ale představa vůbec neodpovídá realitě. Je to povolání, v němž se nestanete hvězdou ani milionářkou ze dne na den. Svůj úspěch musíte dlouho budovat, cesta za ním je často velmi frustrující, o penězích ani nemluvě. V prvních pár letech, kdy se bavíme o budování značky, je to spíše jen o investicích. No a v Česku těch příležitostí být designérem pro velkou firmu moc není, takže jiná možnost než budování své značky prakticky ani neexistuje.


Co všechno by měl ovládat dobrý módní návrhář? Předpokládám, že pouze estetické a umělecké cítění nestačí.

Je to nesmírně náročné povolání, kdy si připadáte jako taková holka pro všechno. Nejdůležitější je mít cit pro krásu. Dále by každý návrhář měl mít povědomí o tom, jak své kreace v praxi ušít, neboť představivost je veliká, ale v praxi, pokud nemáte zkušenosti s výrobou oděvu, nemusí vše fungovat tak, jak si to vysníte. Takže rozumět střihu, materiálům a šití je základ. Jenže u samotného vytvoření kolekce to nekončí. Musíte si umět také sehnat svého zákazníka, tím pádem mnohdy potřebujete i nějaké ty marketingové a obchodní znalosti. No a poslední dobou zjišťuji, že ani bez těch ekonomických znalostí to jaksi nejde. A nemluvě o tom, že v rámci „low cost“ strategie se občas musím vžít i do role make-up artisty, fotografa či influencera… (smích)


Zdá se, že talentovaných designérů je hodně, ale co je to „něco navíc“, aby dosáhli úspěchu v oboru jako vy?

Musí být posedlí. Prostě mít neustálou potřebu tvořit, řešit, budovat. A pokud máte tento hnací motor, vydržíte. Protože být módním návrhářem není žádný med. Je to o odříkání, překonávání neúspěchů a o výdrži. Prostě nevzdat to. Na škole jsem se setkala se spoustou talentovaných designérů, kteří to však vzdali. Nešli dál, protože rozum vám to vlastně celou dobu napovídá.


Už jste naznačila, že vybudovat si vlastní značku není snadné. Jak moc náročná byla cesta k jejímu vytvoření a prosazení?

Ona stále ještě je, a je to cesta hodně náročná. Pokud se podíváte na trh s módou, laická veřejnost nejčastěji inklinuje buď k rychlé módě, nebo k té luxusní, za kterou stojí velké jméno a také spousta peněz. Češi si stále ještě naplno neuvědomují, jaké jsou výhody nákupu módy menších designových značek. Buďto si rádi připlatí za okázalé logo, kterým v české společnosti chtějí jasně dát najevo svůj společenský status, nebo chtějí koupit co nejvíce a co nejlevněji. Na originalitu a kvalitu materiálů se tady ještě moc nehraje. Ale u mladé vzdělané generace začíná být v trendu nosit „něco jiného“ než Zaru, H&M, Mango, a jelikož šaty od Diora nejsou žádnou levnou záležitostí, přicházejí na řadu menší evropské značky.


I světem módy v poslední době prostupuje fenomén lokálnosti. Co to konkrétně znamená?

Lokální produkty jsou ty, které pocházejí z naší země a nebyly vyrobeny v zahraničí. Jsou to většinou produkty v limitovaných edicích, často ručně vyráběné.


Pokud se nemýlím, hodně sázíte na přírodní materiály. Jaké jsou jejich přednosti?

Je to tak. Protože když na sebe jednou obléknete kabát z kvalitní vlny či kašmíru, už nikdy se nespokojíte s polyesterem. Avšak kvůli funkčnosti také často volím kombinaci přírodního a umělého vlákna, neboť s lehkou umělou příměsí materiály pak mohou být mnohem funkčnější, méně se krčí a mačkají a jsou odolnější. Rozhodně to ale musí být kvalitní materiál, to je zásadní.


Jak dlouho trvá příprava nové kolekce ?

Většinou trvá podle toho, kolik mám na ni času. Často ji tvořím v šibeničním termínu pro přehlídku, ale průměrně okolo tří měsíců.


Záleží na tom, v jakém rozpoložení mysli se nacházíte, když se pustíte do navrhování nějakého modelu? Odrazí se na něm třeba dobrá nálada nebo naopak smutek či melancholie?

Většinou mé kolekce odrážejí můj stav mysli obecně. Nezáleží na momentální náladě, ale spíše na dlouhodobém postoji, myšlenkách, které mám již delší dobu v hlavě…


Dalo by se říci, jaké jsou vaše typické zákaznice?

Většinou to jsou zajímavé osobnosti, které hledají něco nového, jiného.


A dokážete ženám, které požadují model, o kterém vy víte, že pro ně není vhodný, jejich nápad rozmluvit a přesvědčit je, že jiný pro ně bude lepší?

Nikdy nic neříkám proti svému přesvědčení a naštěstí si mé zákaznice nechají vždy poradit a ptají se mě na můj názor.


Patříte k lidem, kteří i přesto, že je kromě termínů nic nehoní, dokáží dodržovat pravidelný pracovní režim?

Bohužel se to stále učím. Spíše pořád nestíhám a o víkendu jen trochu zvolním, ale pracovat většinou úplně nepřestanu. Jen když odjedu z Prahy, tak se mi to podaří. Ale když děláte to, v čem vidíte smysl a naplňuje vás to, tak vám to potom nevadí.


Vaše práce je velice náročná. Jak se vyrovnáváte se stresem, a hlavně jak s ním bojujete? Jinak řečeno, jak relaxujete psychicky i fyzicky?

Jsem nesmírně společenská bytost, takže pokud mě něco trápí, potřebuji se vymluvit. Hned první obětí je můj táta jako 24hodinový rádce na telefonu, pak jsou to samozřejmě sestry, přítel, kamarádky… Zásadou pro mě je ty špatné myšlenky v sobě nedusit, ale dostat je ven, pokud nějaké mám. Nejhorší je melancholicky se litovat někde v ústraní. No a fyzicky ten stres vždycky nejraději vyběhám a vypotím třeba ve wellness, kvůli kterému jsem se přinutila chodit po delší době i do fitka.


Vy byste mohla modely nejen navrhovat, ale sama je i předvádět. Dbáte na štíhlou linii třeba tím, že dodržujete zdravý životní styl?

Tak to děkuji, ale to by mě musel ještě někdo natáhnout na skřipec. (smích) Každopádně pravda je, že už jen z praktického hlediska, abych modely na přehlídku mohla zkoušet rovnou na sobě, je pro mě výhodné zůstat štíhlá a ve formě. (smích) Dělám si srandu, ten pravý důvod je, že rozhodně bych s nadváhou nemohla být v životě tak aktivní a progresivní. Jednu chvíli jsem vážila o 5 kg více a už jsem se necítila ve své kůži. Nakonec jsem se rozhodla jíst jen ve chvíli, kdy mám hlad. A velkou výhodu mám v tom, že mi chutnají zdravé potraviny. Každopádně své oblíbené brambůrky, sýry a čokolády si také neodepírám, jen to nepřeháním. O tom to je – najít ve svém stylu života a vůbec ve všem, co děláte, rovnováhu.


A jak pečujete o pleť?

Poslední dobou sahám po přírodní kosmetice a naučila jsem se vzhledem ke svému věku, kdy hutné krémy ještě nepotřebuji, nechat pokožku i odpočívat. Méně je někdy více. Také jsem si navykla zodpovědně pleť čistit, a to i pravidelně profesionálně u kosmetičky. Jenomže všechna kosmetika je na nic, pokud o sebe nedbáte zevnitř. Takže spánek, jídlo, pití, stres, to vše, jak jsem i já v praxi zjistila, má na mou pleť vliv největší.


Existují stran oblékání nějaká základní doporučení pro ženy, které nemají rozměry vychrtlých modelek, pro to, aby se cítily dobře a sebevědomě?

Rafinovaný pohodlný střih šatů z kvalitního materiálu. To je sázka na jistotu. A také to, že ženy všeobecně, ať už jsou štíhlé či kyprých tvarů, musí mít soudnost a rozumný úsudek. Poznat samy sebe a vědět alespoň zhruba, co jim sluší. A pokud si nejsou jisté, zeptat se. Každá žena je jedinečná osobnost a jednotné doporučení neexistuje. Řídit se však můžete pár základními pravidly. Nosit oblečení ve své velikosti, volit kvalitní materiál a bezhlavě nenásledovat trendy.


A pokud se žena rozhodne investovat do originálního kousku oblečení, pro jaký by se měla rozhodnout, aby jí pak pouze nevisel ve skříni?

Malé černé na míru.


V jakém oblečení se vy osobně cítíte nejlépe?

Vždy mám dobrý pocit z outfitu, který je něčím výjimečný. Já osobně nejraději kombinuji kousky ze second handu s oblečením mé značky. No a vždy se nejlépe cítím, když mám na sobě pohodlný outfit, ve kterém však vypadám žensky.


Text: Kateřina Grimmová, foto: Tomáš Černý, IG @denisadovala, @dennisadovalova, denisadovala.com, Vojta Resler, MBPFW, Iurii Ladutko



Další informace najdete v červnovém vydání měsíčníku Zdraví.
 Zpět